Nahý

Fakt nářez tenhle film!!! Dvouhodinovej hereckej koncert jakej jsem už dlouho neviděl. Těžkotonážní temný komedialní drama se valí na diváka s neuvěřitelnou kadencí plnou mega-dialogů ... Šílenost sama, spousta otazníků, žádná odpověď. Úžasná ústřední melodie. Divák u konce již zcela zdecimován, unaven a možná i zhnusen ... Těžko popisovat, tohle se musí vidět ... (21.12.2012)

Film o dobrodružstvích filozofujícího pobudy a znásilňovače na úťeku, který i přes svůj nevábný zevnějšek má charizma a umí učarovat ženám. Naked má místy děsivou atmosféru na způsob Cronenbergova Videodromu, avšak bez surrealistických prvků. Příběh začíná návštěvou Johnnyho v bytě jeho bývalé partnerky Lousie v Londýně, kde se sbílží s její spolubydlící Sophie, ale jekožto člověk nevázaný prachem světa se vydá do studených londýnských ulic, kde se oddává klábosení s neznámími lidmi – zejména jej fascinuje brzy nadcházející Apokalypsa, přirozenost Boha a všehomíra, konspirační teorie, Nostradámovy předpovědi - tedy vysoce abstraktní spekulace, kterým se běžní lidé až tolik nezaobírají. Svými úvahami, které občas mají špetku originality, a rozevlátými pohyby může vzbuzovat u diváka sympatie, někdy ale spíš něco jako soucit. Kromě už zmíněného fenoménu víry v apokalyptická proroctví a konspirační teorie Leigh také tematizuje sadomasochystický sex, mysantropii (zvlášť postava zbohatlíka, která fyzicky i psychycky terorizuje Sophie); zajímavý je také neracionální vztah Johnnyeho a Sophie, která si od Johnnyeho nechává fyzicky ubližovat, což ji zřejmě uspokojuje a stále víc ho proto miluje; ona se mu tím naopak stále víc odcizuje. Poté, co hrdina prožije několik nepříliš záviděníhodných epizod, se divák začne ptát, kam režisér film v závěru dovede – film ale naštěstí neskončí jako banální fraška, což by se lehce mohlo stát, kdyby se hlavní charakter zkonformizoval, dostal „rozum“ a zapadl mezi „normální lidi“ (se znásilněním na krku to ale asi dost dobře nejde). Konec je ale otevřený a divák je ponechán se svými rozporupnými pocity. Leighovi se podařil natočit velmi neotřelý film, jenom je třeba počítat s tím, že je dost temný. PS: Všechny klíčové scény se odehrávají na schodištích. (20.06.2011)

Leighův film je vlastně alegorie na druhou. Jednak po vzoru antického Odyssea (ovšem s tím rozdílem, že hlavní hrdina na konci návrat do Ithacy zavrhne), jednak po ironizujícím vzoru Joycova Odyssea, který je vlastně rovněž sledem náhodných setkání bez konečného výsledku. Z toho je možná patrné, že jsem si mnohem víc užíval koncept, než film samotný. Ale to bych pomíjel briskní a chytré dialogy, které je třeba ocenit o to víc, že vznikaly z větší části improvizovaně. (05.08.2018)

Film o "ztracených existencích", ale taky dost možná o každém z nás, jestliže odmítáme dobrovolně zavírat oči před všeobjímající absurditou světa. Vyšperkované dialogy, které sice nepoberete všechny (to není v lidských silách), ale po projekci vám ještě dlouho budu hloubat v hlavě. O to větší důvod si tento film pustit znovu! V neposlední řadě naprosto úžasný David Thewlis ve své životní roli "novodobého Sókrata", který byl oceněn zcela po právu, což kategoricky neplatí u všech oceňovaných. Závěrečná scéna, při které zdecimovaný hlavní hrdina skáče po jedné noze vstříc svému životnímu osudu (?) / postoji (?) / smyslu (?) za zvuku ústřední melodie, nenechá nikoho v klidu a ani na pochybách, že byl svědkem něčeho výjimečného a neopakovatelného. (30.07.2016)

jeden z najlepších anglických filmov, aké som kedy videl, úžasná výpoveď o dobe a jej hrdinoch zmietaných existenciálnymi problémami, otázkami, na ktoré nie sú odpovede a slepými motiváciami svojich antiheroických činov plných beznádeje. dokonalé obsadenie v komornom tempe rozohralo strhujúci príbeh, kulisami sa stala nepekná atmosféra Londýna začiatku 90. rokov a témou nič menšie ako hľadanie podstaty človeka, hľadanie jeho koreňov a miesta v čase i priestore, zároveň však večná rivalita hluchej spokojnosti so systémom verzus večnú nespokojnosť filozofov, prekliatych básnikov a mladých rozhnevaných mužov. Geniálne napísané scény, dialógy a repliky, ktoré chvíľu rozosmejp, aby vzápätí zaboleli a postavy, ktoré žijú a nie iba bezdôvodne prebývajú na plátne. Vážny a vážený film, nekompromisný film, pesimistický, ale ohurujúci. (28.11.2006)