Ivana a Pavel (E01)

Hodně silný příběh z cyklu Manželských etud - zejména díky tomu pohledu do roku 2017. Rozhodně jsem tohle vyústění nečekala a byla jsem překvapená podobně jako Ivana. I když... byla? V devadesátkách s boomem podnikání a nečekaných možností spousta lidí chytla příležitost za pačesy. Pavla začal bavit svět heren, kulečníků a zábavy, Ivana zůstala doma a pečovala o jejich dvě děti. Po pár letech to zřejmě začalo skřípat a výsledkem je třetí díl jejich příběhu. Poměrně drsné a hodně smutné. Obdivuju celou rodinu, že s natáčením souhlasila i po letech. Naprosto se ztotožňuji se závěrem komentáře pupidup: díky a držím palce. (09.01.2018)

Jednoznačne tu dosiahla Třeštíková vrchol svojej tvorby v rámci série Manželské etudy. Dlhoročné skúsenosti poznať v každom zábere, každej replike, strihu alebo nevyslovenej otázke, na ktorú účastníci odpovedajú. (pozor spoilery) Tak sa nám po dlhých rokoch postupne rozpadá snáď najnormálnejší vzťah zo všetkých etúd a rozpadá sa pozvoľne a celkom neštandardne. Pavel ani netušil, ako svojím zaujímavým výrokom o nevere už v prvej časti pred 35 rokmi trafil do čierneho. Alebo už vtedy tušil? Deti sú už dospelé so svojimi životmi a rodičia sa venujú svojim záľubám a novým vzťahom. Z Ivany sa vykľul zvláštny úkaz, keď presedlala na akoby kočovný spôsob života, s vervou šoféruje obrnený transportér a nerobí si starosti. U Pavla znovu biliard, večierky, zábava, šport a u "malej" Ruženky tanec, tentokrát trochu dráždivejší. Koľko sa do tohto dielu zmestilo je obdivuhodné, sú to udalosti, emócie a záver nabáda k ďalšiemu pokračovaniu novou generáciou. Zostáva len pani Třeštíkovej zaželať pevné zdravie, veľa tvorivých rokov života, alebo aj vychovanie nasledovníkov v rámci svojho tímu, ktorí by nás oblažovali etudami ďalšie desaťročia, a snáď tu etudy budú aj keď my už tu nebudeme. –––– Jsem šťastná. – Jsem šťastný. Jsem šťastný, ale... (10.01.2018)

Všechno je jinak. Z perpsektivního a sympatickýho páru se stali tak nějak... bezďáci. Samozřejmě obrazně; stylem života, úrovní bydlení (Ivanina maringotka vs. Pavlovy nánosy bordelu doma kolem počítače)... Pro mě tohle pokračování po 35 byla teda velká deziluze, hlavně v Pavlovi: Teatrální, falešnej chlapík, kterej se na kameru tváří jako skvělej děda, ale nějak očividně opomene starat se o svoje nejbližší, teda manželku a děti - to všechno za obdivuhodný Pavlovy nesoudnosti typu "Nevim, co všichni blbnou, ale já jsem v spokojenej, podívejte na můj novej kulečník". Aspoň, že si uvědomuje, že se choval jako sobec, když uznává, že to, že on je šťastnej, tak trochu odnesla Ivanka - nijak to ale nesnižuje to, že ona teď znova musí hledat sebe sama, a jakkoliv na mě ta její situace působí žalostně, ona se urputně snaží tvářit šťastně, takže jí chci věřit, že se snad aspoň má líp. Bohužel to neskončilo jen u manželky, ale vztahová deziluze se koná i u dětí - prostě NENI to jedno, když se rodiče rozvedou v době, kdy "už maj odrostlý děti, už to na nich nevisí a kvůli nim to už držet nemusej" - jedno to neni, důkazem toho budiž dceřino zpochybňování vztahů jako takovejch, i z toho plynoucí partnerská krize provázená děsivou mantrou "Když to se Štěpánem nepude, no tak to prostě nepude". To jsou prosim ideály, který takovýhle a jim podobný mladý lidi ani nestihnou mít nebo prožít, protože už jim je dávno před tim ukradnou jejich sobecký rodiče. O synovi, kterej se se svym otcem nakonec ani vídat nechce, už ani nemluvim. WTF moments: Třeba ten moment, kdy Pavel na to, že se 2,5 roku neviděl vnoučatama, řekne "Asi to tak má bejt". Lavly. Nebo když před Třeštíkovou, už rozvedený, Pvel společně s Ivankou bilancujou, a Pavel řiká: "No, já si to nedokážu představit jinak, že by to mohlo bejt lepší", na což mu Ivanka s údivem v hlase odpoví "No, mohlo by to bejt někdy lepší." A taky to, s jakou obdivuhodnou samozřejmostí utnul otec jakýkoli ambice svý dcery stran vysokoškolskýho vzdělávání svym dlouhodobym světopřístupem "Halamkovi nikdy na žádný vejšky nechodili." (12.02.2018)

Děti odrostly, není se o koho starat, láska fuč, matka bez práce i chlapa, tata má stále své podnikání. Matka si nakonec najde svého podivína a tata tajemnou přítelkyni. Syn je 15ti násobný vítěz v republikovém mistrovství v kulečníku, ale po narození svých dětí se k tatovi nezná, tata neví proč. Dcera s ním naopak basu drží, stává se republikovou vítězkou v mistrovství tance na tyči a nakonec vítězí i v mistrovství světa v Londýně. Pohádkový konec nepohádkového vztahu. (11.01.2018)

Už mě to tolik nebaví, vyvolává to ve mně hodně negativních pocitů- jsou to prognózy našich vlastních životů a nevyznívají úplně dobře. Pavel si žil dlouho báječně a inspirativně, ovšem za cenu toho, že se nikdy nekoukal doleva doprava. Jeho signifikantní povahovou vlastností je sobeckost. Bylo mi na něm ale sympatické (mimo jiné), že si to uvědomuje (zmínil se o tom/ pojmenoval to i v průběhu natáčení). Jeho štěstí je ale vykoupeno neštěstím druhých. V závěru jsem nabyl dojmu, že to není dobrá karma a ta že si na něm začíná vybírat zaslouženou daň (zranění, EET, problémy v podnikání i se synem). Tipnul bych si, že za 10 let už tak happy nebude. Ne, že bych mu to přál, ale pokouší se o něj stáří. A takhle vitální lidé, jako byl celý život on, nesou poznání vlastní slabosti velmi těžce a nelibě. (18.01.2018)