Marcela a Jiří (E02)

Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu. (12.02.2018)

Mám rád dokumenty, jakékoli. Ale Ufff, z tohoto mám dost depku. Musím si pustit nějakou muziku a trochu to rozdýchat a bude líp. Člověk si někdy říká, že život stojí za xxxxx, ale když tohle vidí, tak.... Říká se, že cizího neštěstí potěší. No nevím jak koho. Možná někoho, kdo na to má povahu. Mě to osobně nepotěší a hodí spíš do depky, ale pak přijde myšLenka, že jsou na tom jiní hůř než já, než my... Takže já bych to rčení poupravil, že "Cizího neštěstí po chvíli může nabít k boji s vlastním životem, problémy atd". A to bychom si z toho asi měli vzít, pokud máme nějaké trable. A to máme všichni. Všude je něco. ..... Do předchozích generací vidět nebylo, ale od svatby Marcely měla ta rodina hodně špatné karty. Snad to aspoň Tomáš nakonec bude hrat s lepšími. Proč se do osudu rodiny stále plete něco špatného s vlakem, tramvají...? Už před neštěstím dcery Marcela řekla, že by někdy skočila pod vlak. Bylo to tam asi nějak v rodině tolikrát řečeno, že se to pak vyplnilo dceři, o bývalém manželovi Jiřím nebylo přesně jasné, co měl za úraz, že přišel o nohu atd. Nedivil bych se, kdyby něco s vlakem apod.... Jak jsem si říkal, že si Třeštíková pěkně vybrala minule zajímavou docela úspěšnou rodinou s podnikavým a aktivním Pavlem a tanečně nadanou Růženkou, celkem pozitivní konec po rozchodu a život s jinými partnery, tak tady to byl úplně opačně.... Prostě osud, povaha člověka, okolnosti a okolí.... a nakonec z toho prostě asi nejde nebo jde strašně těžko odejít a něco změnit. (11.01.2018)

Opravdu silný příběh. Někdo z něj může mít dojem, že to začalo svatbou, pokračovalo brzkým rozchodem a pak už se jen pokazilo, co mohlo. Já to tak nevidím, jelikož v každé situaci platí: "Na co myslím, to přitahuji." Každopádně to nic nemění na tom, kolika těžkými zkouškami si Marcela a posléze i její děti prošli. Nejvíce mě sebrala tragická smrt Ivanky (dcery). Takovou věc opravdu nikdo nečeká a zvlášť v tak nízkém věku. Šílené. To si pak člověk uvědomí, jak lehký start do života má, když vyrůstá ve stabilní finančně zajištěné rodině, která nemá problém váš případný pád kdykoli změkčit. Tady se padá na dno. (10.01.2018)

Když jsem na webu četl, že v posledním díle se Marcele stále nedaří a ještě se přidávají problémy se synem, čekal jsem všelicos. Ne ale, že matka skončí mezi chatkou u Berounky a automatama, zatímco synek si, sice s trávou a cigaretkou, ale přeci jen vybuduje normální život ve vlastním bydlení. Na jednu stranu by bylo hrozně snadné říct, že ve třetím díle si za to už Marcela může tak trochu sama, ale v tomto konkrétním případě jsem fakt dalek soudit. (15.01.2018)

Pokud bych viděl jen tento díl, aniž bych tušil, co mu předcházelo, těžko bych pro Marcelu našel pochopení. Já ale znám ty dvě předešlá pokračování dobře. A i když jsem je tentokrát vypustil, mám Marcelu zafixovanou jako ženskou, která měla v první řadě ohromnou smůlu na chlapy. Sama se musela postarat o dvě děti, z nichž to jedno bylo extrémně problematické. Když už se jí pak konečně začalo blýskat na lepší časy, zahynula jí dcera. Nedá se říct, že ji stíhaly rány osudu, rány osudu si u ní podávaly dveře. Že pořád hulí? Že háže prachy do matů? Že je tlustá? Že je věčně psychicky na dně? Ne, ona vážně nežije podle kánonu lifestylových magazínů. Může se jí ale někdo divit? Může jí to mít někdo za zlé? Manželské etudy se tady ukazují jako velmi užitečný pořad. Kdybych byl mladší, bylo by to pro mě poučné. Takhle jsem si připomněl, že nemám právo nikoho soudit, protože nevím, co má ten který člověk za sebou. Nevidím světlo na konci Marcelina tunelu, ale děkuju jí, že se na nás diváky Manželských etud nikdy nevykašlala. A moc jí přeju, abych se mýlil a její nekončící trápení se nakonec proměnilo v krásný život, po kterém jistě toužila, když si před 35 lety brala toho maminčina mazánka Jiřího. P.S.: Helena Třeštíková je špičková dokumentaristka a má v tomhle směru ohromné zásluhy. Pokud by se vždy chovala absolutně profesionálně, znamenalo by to její naprosto nulovou angažovanost. Vnímám, že jí v tomhle směru občas ubližuje její velké srdce, její člověčenství, které nedokáže potlačit. Něco mi říká, že Marcela díky tomu možná ještě neskončila na ulici. Její “real story” by už ale v tuhle chvíli byla ještě o poznání tragičtější. (21.01.2018)