Tísňové volání

Přestože by filmu slušelo možná malinko větší množství vygradovanějších scén, tak musím ocenit skvělý herecký výkon hlavní postavy. Naposledy ukázal tlak kamery ustát Tom Hardy když cestoval autem mezi Londýnem a Birminghamem. Tísňové volání z hlavy jen tak nedostanu. Nebudu více prozrazovat. Vyložená pecka pro milovníky minimalistických a chytrých thrillerů. 75% (26.12.2018)

„TO JSOU POKYNY Z DISPEČINKU?“… „NE, BERU TO NA SEBE“… /// Další důkaz, že není třeba podrobně ukazovat všechno, čeho jsou lidi schopni. Prostě vo tom stačí mluvit… Lidi prostě jsou kreténi… a nebo houpací koně. Myslím, že lidi na tísňový lince vo tom ví svoje. Takže ze života. Zajímavej a hlavně nenudící konverzační thriller, s výborným momentem překvapení. Jednoduchej koncept, kterej potřebuje jen dvě věci: frajera, kterej napíše dialogy a uvěřitelnýho telefonistu. Čert vem menší logický fópá, já se bavil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V práci telefonuju a moje směny často končí smrtí. 2.) V Telefonní budce bylo zbytečně moc živo. 3.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.11.2018)

Veľké sklamanie. Film mi evokoval Promiňte, omyl a rozdiel medzi americkou celovečernou verziou a českou krátkometrážnou verziou rozhlasovej hry Lucille Fletcher mi naznačil, ako sa mohol režisér vyhnúť problematickému vyzneniu filmu. Buď dej zaľudniť alebo výrazne skrátiť dĺžku. Osobne by som radšej prijal skrátenie. Divák by bol ušetrený ťažkopádnosti, vyzváňania, pomĺk a ďalších výplní času. Možno by sa dali  prehliadnuť aj významné chyby v scenári. Ani v Dánsku asi nie je možné, aby obsluha tiesňovej linky riešila vážny prípad na základe vlastného rozhodnutia samostatne, pričom má k dispozícii telefón, mobil a pripitého kolegu. (01.09.2021)

„Haló, tady policista s traumatem a nezvykle extrémně agilní dánský telefonní záchranář, říkejte mi třeba Ole, vole, jak vám mohu pomoci?“ „Tady vyšinutá huhňavá kráva Inge z Kopenhágenu. Byla jsem unesena / neunesena, vyberte si, každopádně když usoudíte, že unesena, tak můžu v pohodě telefonovat, klidně mi když tak brnkněte.“ „Dobře, dobře, Inge, klid, dýchejte a počítejte šupiny na ocase malé mořské víly, já sice kdejaké pomatené smažce obvykle okamžitě zavěsím, ale vy jste natuty unesená a v nebezpečí!!! Já teď budu hodinu a půl nudně freneticky telefonovat na všechny strany a urputně buzerovat veškeré složky integrovaného záchranného systému, a jestli do té doby neusnete, tak vás z té šlamastyky / nešlamastyky dostanu, ať chcete, nebo ne. Jsem totiž Ole, nebývale extrémně agilní dánský telefonní záchranář.“ *** Když jsem se tu brodil čerstvým ejakulátem a potoky poševního šlemu vzrušeně hekajících recenzentů, těšil jsem se na nabušený a originální nehtohryz. Ty nehty jsem si u toho nakonec opravdu do krve okousal, ale to jen proto, že jsem mobil s Tetrisama nechal v kuchyni na lince, nechtělo se mi vstávat z gauče ani spát, a tudíž jsem neměl jinou možnost, jak se jinak u téhle telefonní prudy zabavit, abych nepošel nudou. Na hovnech postavená a v žumpě končící únavná telekonference se sociálně podtrženou stračkoidní zápletkou a dramatizací podobnou volání s plechovou hubou libovolného mobilního operátora, co vám nejdříve hodinu recituje menu a nutí vás furt mačkat tlačítka číselníku, aby vás nakonec spojila s nějakým, do kýčovité frazeologické prázdnoty korporátně vytrénovaným, telemarketingovým kokotem, který váš problém stejně nevyřeší. Prostě nezáživná zápletka v nezáživném podání, jedna mimochodní věta o kuchání dětí jinak mdlý film zábavným neudělá, s kamerou celou dobu přilepenou na xichtě nějakého nordicka, co se konstantně tváří, jako by měl opruzený konečník. Ten by na Mistrovství světa v unylém telefonování dozajista skončil na bedně snad i před Tomášem Tvrdým-y, jenž tenkrát dvě hodiny po telefonu objednával beton, a Gájenem Gejnoldsem, který se snažil otravně vyžvanit z telefonní rakve. No zlatá šmrncovní Telefonní budka u Kolína! (05.11.2018)

Svým způsobem to bylo určitě zajímavé a bezpochyby originální, celkem i tajemné. Ale na stranu druhou to byla trochu zívačka a i když to nemělo ani hoďku a půl, tak mi to přišlo zdlouhavé. S jednou místností a jedním člověkem se pracuje velmi těžko. Ale za snahu a originalitu hodnotím lehce nadprůměrně. 65% (13.05.2019)