Sežrána zaživa

Těžce průměrný dobrodružný film s psychoušskou sektou a kanibaly, někde hluboko v marocké (či co) džungli. Ti kanibalové jsou zde, měl jsem takový pocit, spíš tak aby se neřeklo a název se nedal označit za úplně prachsprostou lež. Jo, dá se na to dívat, nenudil jsem se (to je asi důvod proč mi tam nesedí ty 2*), ale jinak vlastně nemám co vyzdvihnout. Snad jen hezkou hlavní herečku a sem tam i pár pěkných koziček. (26.04.2009)

Další z typických italských kanibalských béček. Plné nahoty, násilí, uřezaných oudů, krve, vnitřností, ječících obětí, ochotnických hereckých výkonů, kamery bez nápadu a laciného vzhledu. Další výprava za kanibaly, tentokrát atraktivní blondýny hledající sestru, která skončila v podivné sektě. Ve své době to chtěl každý vidět, lákán pro nás tehdy nebývalou mírou výše zmiňovaných prvků, přes tento zájem však zůstává typickou ukázku filmového škváru, který sice může mít pro některé své kouzlo, protože se však mezi takové nepočítám, nemyslím, že bych ještě někdy v životě potřeboval něco takového vidět. (11.10.2010)

Nic nového pod sluncem. Lenzi vykrádá Deodatta , Sergia Martina a sám sebe. Podle mého až moc dře na pilu. Chybí jakýsi přirozený vývoj. Ale zase jsem velice potěšen obsazením. Učiněná Cannibali jednotka. Jinak musím pochválit svižnost celého snímku a celkem vysoký faktor zábavnosti. Ale necítil sem tu takový ten mrazivý pocit , jaký pociťuji u Deoatta. O něco horší než Cannibal ferox.2,5* (13.01.2010)

Snímek „Sežrána zaživa“ nepřinese v rámci kanibalského filmu nic nového. Jako kdyby se kolem roku 1980 natočilo tolik kanibalských filmů jen proto, že si víc tvůrců řeklo jeden nápad a každý ho šel natočit s tím že se navzájem skoro trefili do toho, o čem to bude. Nudné, opakující se scény, nahota, která je příšerná – domorodkyně s umělými prsy je tragédie – a do toho gore, které funguje jen u zvířat, jež bohužel umírají doopravdy. (15.07.2019)

Kdybych neviděl už celou řadu kanibalských filmů, byl bych zřejmě tímto kouskem zcela omámen. Bohužel tomu tak v době zhlédnutí nebylo a nelze si nevšimnout, že Mangiati vivi je jen prachsprostou vykrádačkou starších filmů a to hlavně co se „kanibalských“ scén týká. Jasně, některé záběry si „vypůjčil“ Lenzi ze svých filmů, ale jinak tento film kromě nahých slečen nezaujme téměř ničím. Samozřejmě k dobru musíme připočítat přidání Jonasovy sekty (která opravdu existovala), jenže to je tak všechno. Jako dobrodružný kousek to na mě zapůsobilo leda tak pěkným exotickým výběrem prostředí, protože co se tempa příběhu týče, tak mě to místy neskutečně uspávalo. Film jsem měl možnost shlédnout jak v originálním znění, tak i s českým dabingem (a ten byl přímo otřesný). Podle něj však rozhodně hodnotit nebudu, protože bych tomu musel vlepit odpad. Takže pojďme pěkně popořadě. Začátek s domorodým vrahem navnadil o tom žádná. Janet Agren byla v době své největší slávy vážně kus a určitě bych věděl (coby vůdce sekty) o lepším způsobu „přijmutí“ nežli do ní píchat dřevěným kolíkem. Nicméně určitě patřila k největším ozdobám tohoto jinak hodně průměrného (lépe řečeno podprůměrného) filmu. V kráse jí však zdatně konkurovala „černá mamba“ Me Me Lai. Obě děvčata však po celou dobu své kariéry (u druhého případu dost krátké) diváky (především muže) spíše nežli svým hereckým talentem okouzlovaly hlavně svým nahým tělem. Však taky měly co nabídnout… Mnozí lidi odsuzují podobné filmy za to, že jsou v nich zabíjeny zvířata – leč v mnoha případech jde čistě o záběry z dokumentů, kdy jedno zvíře zabije druhé – hold to je život. Až budete žrát kuře, představte si, jak umřelo (na infarkt asi ne…). Vraťme se ovšem k „hororové“ stránce tohoto filmu. Mám rád „gore“ brutální scény tak lahodí mému oku, jenže jak můžu být spokojený s tím, co jsem viděl už jinde. Ano určitě byly příjemným zpestřením, jenže já chtěl vidět něco lepšího, nového a ne aby se jediným novým vítrem do plachet stalo soft porno a hromadná jebačka na počest mrtvého manžela. (30.08.2014)