Tenkrát na Západě

(1001) Jak moc velké rouhání by to z mojí strany bylo, kdybych prohlásila, že bych byla úplně nejraději, kdyby z filmu úplně zmizela postava Claudie Cardinale a většina děje souvisejícího s ní? Nejspíš velké a také by to dokazovalo, co si sama tajně myslím, a totiž že vlastně skoro vůbec nechápu, o čem tento film vypráví a o čem vlastně má být. Úplně a nejlépe rozumím Harmonikově lince, a ta by si krásně vystačila se stopáží o hodinu a půl kratší. Ve filmu je sice pár skvělých scén (a já mám nejraději úvodní lov křepelek na McBainově farmě a potom samozřejmě osudovou vzpomínku), ale celek mě nechává chladnou. Leonův styl dosahuje brilantního vrcholu v "Hodném, zlém a ošklivém" a tady už se skrze mou optiku pomalu, ale nevyhnutelně přelévá do opulentní samoúčelnosti. Přemíra odkazů na ostatní kinematografické počiny a zalíbení v bezobsažné "coolovosti" postav naplňuje prázdnotou ta místa, kde bych normálně přemýšlela o těžkosti lidského údělu nebo o tom, jaká je ideální teplota pro vychutnání pomsty. Tady přemýšlím nad tím, jestli bych o něco přišla, kdybych si na chvíli zdřímla, a jestli náhodou nemám morální problém s romantizováním všech těch zidealizovaných trablů daného historického období. A z čeho mě úplně nejvíc bolí srdce je to, že se musím kriticky až negativně vyjádřit i k Morriconeho hudbě. Ta jedna harmoniková skladba je zcela fenomenální, ale žádná ostatní už se mi tolik nelíbí, také i proto, že velmi často sklouzává k sentimentalitě, kterou si neumím vyložit ve vztahu k příběhu a jeho brutalitě. A co mi už trošičku připadá i jako parodie sebe sama je to, jak má každá postava svou vlastní znělku a ta začne hrát při každém jejím zjevení na scéně - aniž by se nějak promyšleněji pracovalo s tím, jak tyto motivy na sebe navazují a jak se ovlivňují, respektive ony na sebe nenavazují vůbec, vždycky natvrdo jeden přestane a druhý začne. Dala jsem filmu několik šancí v průběhu několika let a to, co jsem si myslela po prvním shlédnutí, si myslím i teď. Považuji tedy tuto kapitolu za uzavřenou a jdu se dlouhodobě trápit jinými filmy, amen. (21.09.2017)

[ THE BEST OF SERGIO LEONE ]. Kultovní western. Sergio Leone je bůh westernu a jeho režie je brilantní pastva pro oči. Skladatel Ennio Morricone dodal hudební zvuk jako by se k Zemi blížil zlatý déšť' (životní forma - geniální hudební doprovod, který očistí i tu nejšpinavější duši pod sluncem). 175 minutový skvost TENKRÁT NA ZÁPADĚ přepsal historii westernu. Nezapomenutelná filmová krása. (11.02.2012)

Pravému milovníkovi filmů a hudby v nich musí ukápnout nejedna slza po skončení tohoto DÍLA. Natočená a nahraná fantazie, která se vryje do mysli diváka a už ji nepustí. Podmanivá, nádherná, přesně trefená hudba pro spageti western. Vidět herce jako Henry Fonda a Charles Bronson v tomto skvostu je něco úžasného. Geniální trio scénáristů Dario Argento, Bernardo Bertolucci a Sergio Leone vytvořili skvost, který nikdy nezemře a svou krásou předčí životy všech tří legend. Krásná Claudia Cardinale jen dokresluje dokonalou atmosféru a svět Sergia Leoneho, mistra špageti ěesternu a italského režijního guru. I přesto, že má přítelkyně při tomto filmu usla a nakonci se divila co se mi na tom líbí , nejde než dát 5*. Závěrečná scéna s opět dokonalou hudbou a zjištěním "Kdo sakra jsi?"je jedna z nejlépe gradovaných scén, díky které je film o mnoho působivější a tajemnější. Nejlepší western všech dob...a já smekám mistře Leone a mistře Morricone. (20.06.2005)

Z takového filmu zkrátka nejde vybrat a vyzdvihnout jedna konkrétní věc, která by si to zasloužila, protože je třeba ho vidět celý a několikrát, aby člověk uvěřil, že i western může mít rozměry shakespearovského dramatu! (Tolik moje hodnotící souvětí)__P.S. ze 14. 5. 2013 - konečně jsem Tenkrát na Západě viděl v kině... A zase nemám, co dodat. Snad jen, že Cheyenne je pravděpodobně ten největší kabrňák ze všech spaghetti westernových postav. (18.09.2007)

Co k tomu napsat, abyste jste se neopakovali? Asi nic, ale přesto to napíšu :) ... Takže tento film si ZASLOUŽÍ být zde tak vysoko.. hudba je opravdu geniální, a to nemluvím o tom, že většina se stala klasikou! Claudia je sakra pěkná ženská a dává tomu tu patřičnou šťávu. Leoneho styl je zde poznat: klidná kamera, hodně dlouhé záběry a (jak už jsem zmiňoval) geniální hudba. Určitě si tento film seženu na DVD, a rád si jej hodněkrát pustím. Je to prostě zážitek, na který se nezapomíná! (03.08.2008)