Tenkrát v Americe

Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. (11.06.2004)

Filmy o gangsterech nejsou můj šálek čaje a taky délka (viděl jsem 229 minutovou verzi) mě děsila, ale můžu upřímně přiznat, že tak koherentní snímek, u kterého stopáž zdaleka nevadí, jsem neviděl už pěkně dlouho. Za drobné zápory může nařízený střih a producenti, ale to už je minimální vada na kráse. 90%. (11.12.2017)

Vypracovat se z dítěte ulice v uznávaného gangstera je sice obdivuhodný kariérní postup, ale já nemám mafiány v lásce a moc mne nebaví dívat se na to, kterak jim někdo staví nesmrtelný pomník. Pokud však opominu své pohrdání gangstery všeho druhu, tak mi zbude film poměrně povedený, s vynikajícím hudebním doprovodem a neuvěřitelně přepálenou stopáží. Sečtením všech kladů tohoto snímku se všemi zápory, a vydělením tohoto součtu počtem zastřelených, mi z toho vychází průměrné hodnocení, i když to průměrný film rozhodně není. (14.11.2015)

Videl som režisérsku (229 minútovú) verziu a mám z nej zmiešané pocity. Na krimi drámu sú 4 hodiny jednoducho priveľa. Mám rád, keď sa vo filme prelínajú doby a obzvlášť, pri takto komplexnej réžií. Herecky je film zahraný na vysokej úrovni, čo ma ani neprekvapuje, pretože herecké obsadenie De Niro a Woods majú tento žáner v krvi. No k plnému hodnotenie mi tu však stále niečo chýba.... 80% (04.09.2013)

Včera (pátek) se mi nikam nechtělo, a proto jsme si vybral jako společníka Sergia Leoneho, aby mi mohl ukázat svoje mistrovské umění :) Vrhl jsem se na Tenkrát v Americe a kolem sebe všude cítil prohibici, na hlavu mi mířil sám De Niro a v pokoji hrál orchestr Ennia Morriconeho. Tohle zažívám u Leoneho filmů pořád, zrovna minule jsem měl všude prach, kulky svištěly obrovskou rychlostí a po bytě se proháněli kovbojové na koních. Přitom jsem to co nejvíce oddaloval, smrtící stopáž byla postrachem, a ani předcházející pověst tří mistrů mně nepřesvědčila několik měsíců. Až teď! A proto mohu s obrovským klidem říct, že Once Upon a Time in America svojí monumentalitou strčí do kapsy i takového velikána jakým je sám Kmotr. Coppolův opus má sice obrovská hodnocení a Nino Rita stvořil legendární melodii. Ale to není nic oproti Morriconemu, který Ameriku posouvá někam úplně jinam, jinam z tohohle světa. Předělávka Yesterday mně úplně odrovnala a už po několikáte mi hlavou proběhlo, že Ennio prostě není člověk, ale bůh! Tohle byla jejich poslední společná práce a myslím, že to bylo dokonale rozloučení s publikem. Po herecké stránce nemám co vytknout, De Niro hrál perfektně a přirozeně, James Wood jako vždy slizký. Celkově to byl koncert všech zůčastněných. Osazenstvo vypadalo stylově a dobře ladilo s prostředím, ve mně to revokovalo pocit, že jsem přítomen ve filmu. Na tom mají největší zásluhu samozrejmě kulisy a výprava, protože tímhle postavili do latě všechny podobné gangsterky. Tenrkát v Americe - jeden z největších a nejdelších filmových zážitků utekl neskutečně rychle a kdyby měl ještě dvě hodiny na víc, jak to Leone plánoval, byl bych šťastný! (17.05.2008)