Tenkrát v Americe

|| Scenár: Franco Arcalli, Leonardo Benvenuti, Piero De Bernardi, Franco Ferrini, Ernesto Gastaldi, Stuart M. Kamisnky, Sergio Leone, Enrico Medioli / Predloha: Harry Gray - The Hoods | Hudba: Ennio Morricone | Produkcia: Arnon Milchan | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: The Ladd Company, Embassy International, PSO Enterprises | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 5,321,508 $ || Neľudská dĺžka filmu je asi najsilnejším faktorom kasovej neúspešnosti diela, vedľa toho, že je ten film srdcom i dušou talianský, a nie americký. Pre Leoneho je ten film tak osobný, že je pre diváka tým pádom miestami cudzí. Zo začiatku som tomu nevedel prísť na chuť, ale po epizódach s mladým chlapčenským gangom som tomu podľahol úplne. Jedinečný klenot kinematografie. 92% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (02.02.2014)

Zatiaľ som sa ešte nedostal k skrátenej verzii, ale mám pocit, že ani tá by nedosiahla moje plné ohodnotenie, pretože film potrebuje niečo presne medzi tým. V štvorhodinovej je podľa mňa veľa prieťahov a zbytočností, do dvojhodinovej sa toho príbehu zase veľa nezmestí. Ale aj tak sa jedná o skvelé predstavenie, nielen herecké, príbehové, ale aj režisérske. Leone dokázal, že je hodný aj iného prostredia, než je 'wild west'. 85%. (14.01.2006)

Sergio Leone se rozloučil ve velkém, neřku-li přímo epickém stylu. Natočil film svým dobovým zasazením zcela odlišný od filmů předchozích a přitom nesoucí typicky "leonovské" rysy. Film hodně dlouhý, hodně násilný, hodně dobrý. Ač má své mouchy, důstojně uzavírá filmografii jednoho velkého člověka, jednoho výjimečného a naprosto jedinečného režiséra. Sbohem, mistře. A děkuji. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Aiax, Fr, tragos, uzzi (29.07.2005)

Vleklá mafiánská macho sága, která stárne o to víc, oč řidčí má figury a plytší dialogy. Záblesky Leoneho geniality tu samozřejmě jsou, ale je to v úhrnu podobné jako s Morriconeho hudbou. Je celkem působivá, ale příliš povědomá a panova flétna skoro zabila i fenomenální Piknik na Hanging Rock. Tenhle festival tklivých pohledů lidských vykřičníků mění v nostalgický muzeální exponát filmového světa, který už naštěstí patří včerejšku. (02.01.2023)

Včera (pátek) se mi nikam nechtělo, a proto jsme si vybral jako společníka Sergia Leoneho, aby mi mohl ukázat svoje mistrovské umění :) Vrhl jsem se na Tenkrát v Americe a kolem sebe všude cítil prohibici, na hlavu mi mířil sám De Niro a v pokoji hrál orchestr Ennia Morriconeho. Tohle zažívám u Leoneho filmů pořád, zrovna minule jsem měl všude prach, kulky svištěly obrovskou rychlostí a po bytě se proháněli kovbojové na koních. Přitom jsem to co nejvíce oddaloval, smrtící stopáž byla postrachem, a ani předcházející pověst tří mistrů mně nepřesvědčila několik měsíců. Až teď! A proto mohu s obrovským klidem říct, že Once Upon a Time in America svojí monumentalitou strčí do kapsy i takového velikána jakým je sám Kmotr. Coppolův opus má sice obrovská hodnocení a Nino Rita stvořil legendární melodii. Ale to není nic oproti Morriconemu, který Ameriku posouvá někam úplně jinam, jinam z tohohle světa. Předělávka Yesterday mně úplně odrovnala a už po několikáte mi hlavou proběhlo, že Ennio prostě není člověk, ale bůh! Tohle byla jejich poslední společná práce a myslím, že to bylo dokonale rozloučení s publikem. Po herecké stránce nemám co vytknout, De Niro hrál perfektně a přirozeně, James Wood jako vždy slizký. Celkově to byl koncert všech zůčastněných. Osazenstvo vypadalo stylově a dobře ladilo s prostředím, ve mně to revokovalo pocit, že jsem přítomen ve filmu. Na tom mají největší zásluhu samozrejmě kulisy a výprava, protože tímhle postavili do latě všechny podobné gangsterky. Tenrkát v Americe - jeden z největších a nejdelších filmových zážitků utekl neskutečně rychle a kdyby měl ještě dvě hodiny na víc, jak to Leone plánoval, byl bych šťastný! (17.05.2008)