Tenkrát v Americe

Celý film je typicky leonovsky nadsazený. Tady nejde o Ameriku gangsterů, Ameriků sociálních nepokojů, Ameriku bouřící a hledající svou tvář! Ne. To je Amerika Sergia Leoneho, taková, jakou si ji mohl vysnít ve svých představách jen on. Neameričan! Malý kluk, který v dětství snil o drsných cowboyích a nemilosrdných gangsterech. Tato láska přetrvala celé jeho dětství a v dospělosti z ní vykrystalizovala absurdně znásilněná a krvavá představa Ameriky. Člověk jí málem uvěří a skoro se mu nechce sklouznout do suchopárné Ameriky mnohem nejednoznačnější a rozporuplnější. (20.09.2004)

Epický gangsterský film o rozsahu mini-série, jehož děj se asi ani neodehrál ("dream theory"), je vysoce ambiciózní, impozantní v pohledu na starý New York, má v sobě stejně tak moc krutosti, jako nádhery a melancholie. Padne na vás plynutí času, lidský život a jeho pomíjivost. S druhou projekcí jsem se těšil, že můj dojem dosáhne maxima, ale hlavní výtka zůstává: závěrečná třetina filmu vázne místo aby umocnila, přišla mi slabší a rozpačitá. Ale umělecký dílo a zážitek, to je bez debat. "The peculiarity of opium is a drug that makes you imagine the future as the past. // It's a movie about the unreliability of memory; about ageing and guilt and indelible regret." (09.08.2022)

Je možné, aby film, který trvá 227 minut neměl ani jedinou chybu a vy se při sledování vůbec nenudili? Že váháte. Sergio Leone je prostě mistr a svůj poslední film natočil tak neskutečně příjemným a dojemným způsobem, že by ostatní režiséři měli chodit kanálama a už nikdy nevylézt. Navíc obsadil úchvátné herce, kterým vévodí nebetyčně uhrančivý Robert De Niro. Byl jsem docela v šoku, když se film začal odehrávat v Noodlesovo dětství, protože ti mladí herci byli těm "skutečným" neskutečně podobní a zahráli to taky skvěle (Jennifer Connely už v té době byla skvělá). Jak už jsem se zmínil, film jsem viděl v té 227 minutové verzi a musím říct, že ač filmy takhle dlouhé nesnáším, ani jednou můj zrak nespadl na hodinky. Časem si tenhle film oblíbím ještě víc a co já vím, třeba jednou bude v mé top 10 úplně na vrcholu. (21.08.2007)

Nepochybně velmi velké dílo, o čemž mluví už jen fakt, jak dlouho ho Leone připravoval a vymýšlel. Perfektní režie, skutečně úchvatná hudba a skvělé herecké výkony jsou samozřejmostí (psát ódy na De Nirův účet je zbytečné). Jak jsem mohla přežít 3h 45minut dlouhou speciální verzi nechápu. Co si z filmu odnášeli ti, co byli kdysi na 2 hodinové verzi v kině, to nechápu ještě víc, protože i s obohacujícíma minutama navíc jsem měla co dělat, abych se v tom všem dění orientovala. Ale i délka by se dala odpustit, kdyby mě film dokázal na celou tu dobu strhnout. Podle mě nejlepší je ta část z dětství, protože je relativně přehledná, zaujme a je výborně zahraná dětskými herci - dokonce tak dobře, že je škoda, že nikdo z nich neprorazil. Snad až na sladkou Jennifer Connelly. Alespoň pro mě je Tenkrát v Americe příliš dlouhé a dějově nekonzistenční, aby na mě mělo takový dopad, jako například Kmotr. Snad po pár dalších zhlédnutích - i když vzhledem k délce filmu zatím neplánuju. (29.03.2011)

Vypracovat se z dítěte ulice v uznávaného gangstera je sice obdivuhodný kariérní postup, ale já nemám mafiány v lásce a moc mne nebaví dívat se na to, kterak jim někdo staví nesmrtelný pomník. Pokud však opominu své pohrdání gangstery všeho druhu, tak mi zbude film poměrně povedený, s vynikajícím hudebním doprovodem a neuvěřitelně přepálenou stopáží. Sečtením všech kladů tohoto snímku se všemi zápory, a vydělením tohoto součtu počtem zastřelených, mi z toho vychází průměrné hodnocení, i když to průměrný film rozhodně není. (14.11.2015)