Tenkrát v Americe

Kdyby vše bylo fér, finančním propadákem stanou jen velmi podprůměrné až příšerné filmy a výborné až dokonalé filmy se všechny automaticky stanou finančními trháky. Jenže život není fér a tohle pravidlo bohužel neplatí. Jedním z těch slavných filmových projektů, který v kinech pohořel i přes to jak je geniální je právě Tenkrát v Americe. Na vině je potom jasně studio Warner Bros., které režisérovi Sergio Leonovi, který tvorbou filmu strávil 12 let a přihodil si při ní srdeční zástavu sestříhalo původní verzi na 139 minut a byl to důvod proč byla kritika v době uvedení velmi negativní, protože kvůli vystřiženým pasážím nemohli fanoušci film ocenit tak jak by si zasloužil. Film navíc šel do kina jen týden po uvedení Indiana Jonese a Chrámu zkázy a při rozpočtu 30 milionů dolarů si v kinech došel jen 5 milionů dolarů. Těch pořádně zasloužených ohlasů a statusu kultovní klasiky se film dočkal až poté co se na DVD objevila původní verze dlouhá 229 minut. V roce 2012 poté byla pod dohledem Leonových dětí sestříhala původní 251-minutová verze dle Leonovy vize, která čítala původně vystřižené scény sice v nepříliš valné kvalitě, právě až ona verze z roku 2012 je ale tou pravou Leonovou vizí, která stala na samotném počátku kdy chtěl Leone adaptovat román Ernesta Gastaldiho. A ve finále má Leone na krku jednu z nejlepších gangsterek všech dob a je tou nejlepší možnou tečkou za Leoneho tvorbou. Tenkrát v Americe má přesně to pomalé tempo jako slavné Leonovy westerny, konkrétně třeba Hodný, zlý a ošklivý či Tenkrát na Západě. Pokud tak čekáte živelnou gangsterku jako filmy Martina Scorseseho (Mafiáni, Casino....) nebo ryze gangsterkou záležitost jako Kmotr tak budete u Tenkrát v Americe trochu překvapeni. Tenkrát v Americe je sice film s velmi pomalým tempem, na druhou stranu ale dodá tu nejlepší možnou práci s postavami, perfektní vykreslení emocí a vývoje postav a navíc předvede krásu filmového řemesla v každé kategorii. Tenkrát v Americe je krásný, emocionálně silný a především fascinující mistrovské dílo, které právem patří mezi nejlegendárnější filmy všech dob. Tenkrát v Americe je parádním rozmáchlým gangsterským eposem, které se skládá napříč třemi různými generacemi a předvádí sílu přátelství, mezilidských vztahů a především změnu postoje. Sledováním té nejlepší možné verze (přesněji řečeno Director´s Cutu) sice strávíte 4 a 1/4 času, rozhodně ale každá minuta stojí za to. Jak už bylo řečeno tak budou lidé zvyklí na živelné hyperaktivní vyprávění nebo akčnější gangsterky mít možná trochu problém, Tenkrát v Americe ale přijde člověku na chuť velmi snadno a právem si ten film vyslouží známku mistrovského díla. Ona původně sestříhaná verze pro kina v roce 1984 sázela na to, že porušila vizi scénáře a celý film vyprávěla chronologicky. A i proto se dá pochopit, že právě kinoverze z roku 1984 sklidila takovou nenávist, protože přístup na který sází původní verze i Director´s Cut je výrazně lepší. Příběh je vyprávěn skrz vzpomínání hlavního hrdiny Noodlese, který postupně vzpomíná nejdříve na dětská léta a následně na léta 20. a 30. 20. století a oficiálně start mafiánské kariéry. Tenhle přístup z lineárního scénáře má mnohem větší smysl a je emocionálně silnější i díky tomu, že mistr herec De Niro dokáže ty pravé emoce uhrát pouhým pohledem. Kapitola z dětství nás s našimi hlavními hrdiny seznámí a setkáváme se s nimi v době kdy už sice jsou začínajícími kriminálníci, jsou to ale pořád jen amatéři a na ty pravé gangstery si vlastně jenom hrají. Mají ale odvahu a kuráž a i když jsou z chudých poměrů tak sní o velké budoucnosti. Mezi našimi protagonisty je silné přátelské pouto a dětští herci jsou v těchto pasážích parádní, především dětské verze De Nira (Scott Tiller) a Jamese Woodse (Rusty Jacobs) dostali skutečnou příležitost se tu vyřádit. Druhá a třetí třetina ale s tou první rozhodně neztrácejí a díky tomu, že je každá část jiná navzájem tvoří parádní celek, který utváří skutečně silný příběh se silným vývojem protagonistů. Sergio Leone byl filmový perfekcionista a na Tenkrát v Americe je jeho precizní schopnost s vyprávěním a vizuální vizí vidět do nejhlubších detailů. Film ho sice stál 12 let příprav, rozhodně ale těch 12 let stálo za to a o to více se Leoneho poslední film musí cenit. Nerad se na tomhle místě dopouštím srovnávání, přece mi to ale nedá- Tenkrát v Americe je vším co Irčan chtěl být a není. Tohle je ta silná americká gangsterka vyprávěná napříč dekádami a Leone v letech 1982-1983 na rozdíl od Scorseseho v letech 2018/2019 musel obejít jen s maskami na rozdíl od CGI a se zhruba o 129-220 milionů nižším rozpočtem. Myšlenka Tenkrát v Americe a myšlenka Irčana je sice zcela jinde a jak už bylo zmíněno platí tak je Scorsese výrazně jiný vypravěč než Leone, jisté srovnání jsem si ale zde nemohl odpustit a chtěl jsem říct, že jestli někdo chce opravdu vidět parádní gangsterku vyprávěnou napříč dekádami tak by měl volit právě spíše Tenkrát v Americe. Už jen proto, že De Niro maskou upraven na důchodce je stravitelnější než digitálně omlazený/zestaršený De Niro s digitálně mrtvýma očima Tenkrát v Americe by se dalo rozebírat ještě hodně dlouho- Záběr po záběr, stylizace, herecké výkony (De Niro a James Woods jsou zde dva herecké živly, jejichž živelný vztah měnící se mezi kamarádkou láskou a nenávistí je naprosto silný), boží kamera Tonina Delliho Colliho a především naprosto parádní hudba Ennia Morriconeho, která je v jeho kariéře dle mého skromného názoru nejlepší. Takhle to ale myslím bohatě stačí. Pozici mistrovské klasiky ale tomuto filmu nic nesebere a především jde asi o film u kterého je přece jen ta nejdelší verze tou nejlepší (i když jsem zkrácené verze neviděl). Leone na vrcholu kariéry natočil svůj nejlepší film, který se právem zapsal do dějin a jen tak se z nich nevymaže...... (06.06.2020) (méně) (více)