Pro pár dolarů navíc

Takže druhý díl dolarové trilogie spaghetti-westernů zvedl kvalitu ještě o pořádný kus výše a jsem tedy zvědav na závěrečný díl, který by měl být ještě lepší. Morriconeho hudba je zase-ZASE skvělá. Herci jsou vybrání od hlavních, až po ty nejvíce vedlejší postavy naprosto dokonale. Některé scény hned po shlédnutí označím bez problému za nezapomenutelné a ani mi příliš nevadí, že jsem se k této sérii dostal takhle pozdě, protože si ji nyní pořádně užívám ;-) (19.02.2009)

Sergio Leone holt westerny uměl jako málokdo. A když vsadil na Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, tak to zkrátka muselo fungovat. Ti dva jsou pro role drsných pistolníků jako stvoření a je pravdou, že druhý jmenovaný zde možná lehce mistra Clinta převyšuje. Je vidět, jak Sergio Leone postupně získává cit pro tento žánr a vše postupně směřuje k jeho vrcholným a těžko překonatelným snímkům - Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na Západě. Samotný příběh Pro pár dolarů navíc mi nepřijde tak skvělý, jako je tomu v jeho nejlepších a nejznámějších počinech, avšak mnohé scény a zejména pak fenomenální hudba skladatelského velmistra filmových melodií Ennia Morriconeho posouvá všechny záběry a tím pádem celý snímek do skvostných výšin. (29.12.2010)

Iked skutocna legenda mala prist az o rok neskor, aj prostredny diel dolarovej trilogie je klasikou zanru, plnou nezabudnutelnych momentov, ktorej sa len skutocne tazko da nieco vycitat. Pri dueloch (hlavne potom ten zaverecny), pri ktorych hra jemna, no zlovestna melodia z vreckovych hodiniek, sa mi stavaju dupkom vsetky chlpy. (10/10) (02.08.2008)

Díky vyššímu rozpočtu mohl Leone předvést svůj styl v plné parádě. Pracizně gradované duely, střídání velkých celků s ještě většími detaily, přehnané násilí, fraškovitý humor, rovnoprávnost obrazu a hudby, výsměch "čistým" americkým westernům. Také díky dvěma neodolatelným lovcům lidí (jaký paradox) jde o nejvyváženější díl "dolarové" trilogie (označení si ve skutečnosti vymyslel až americký distributor). Film se oproti Hodnému, zlému a ošklivému tak často nezastavuje, aby se opájel vlastní velkolepostí. Na druhou stranu v něm ale chybí scéna, jejíž velikost by brala slova i dech. 85% Zajímavé komentáře: Gemini, salahadin, Molir (20.05.2005)

Rok 1965 byl pro světovou kinematografii naproto zásadní. Sergio Leone totiž rok po svém "zastřelovacím" westernovém debutu přihodil dalších pár dolarů navíc a odstartoval tím svou dlouhou řadu "nadfilmů". Ano, je to sice ve stínu následujících dvou snímků, ale i tak jde o počin jednoduše dokonalý. I Ennio je na svém tvůrčím vrcholu a to co jeho hudba dokáže udělat s již tak perfektní scénou je naprosto nepopsatelné. Kupříkladu takový "hodinkový" duel v rozbořeném kostele... Navíc se krom obyčejně dobře povedlo obsazení. O hlavním duu se netřeba zmiňovat, ale opomíjet fenomenálního Gian Mariu Volantého v roli El India by byl hřích. Jeden z TĚCH snímků co se prostě musí vidět. Adios. (03.02.2008)