Tranzit

Ťažkopádna nemecká nuda, ktorá sa tiahla celým snímkom až do samotného záveru. To, že mi trošku unikla pointa celého filmu, sa občas stáva, ale to, že k človeku neprenikne ani štipka emócie, to by sa stať teda určite nemalo. Takýto typ artu nie je veľmi moja cieľová skupina, ale tak diváka si to určite nájde. Za mňa len podpriemer. 35 % (19.08.2020)

WWII LARP na valiu aneb jak fištrónsky okecat, že se nepovedlo sehnat prachy na dobovou adaptaci románu. Kdyby to bylo alespoň přiznanější v té myšlence univerzálnosti fatalistických klišé a kdyby se tvůrci alespoň rozhodli trochu formálně a scénicky pracovat s onou "nedobou", mohli bychom se domluvit, ale ten film strašlivě čichá vlastní prdy, nehledě na to, že je to zkrátka "sloppy craftsmanship". Naposledy jsem takhle ztýral kinosedačku u Jarmushových Limits of Control. ___Shlédnuto v rámci Catch-Up Tuesday ve Světozoru a teda jakkoli si čím dál více myslím, že uvádění filmů do kontextu nějakým mluveným úvodem vlastně není úplně špatný nápad, tak jestli to má být v této podobě, beru všechno zpět. Pět minut trvající nanebevzetí, citující propagační materiály filmu, u kterého má jeden pocit, že ten člověk popisuje svůj vlastní start-up mi připomnělo onehdá informační brožuru k LFŠ, kde popisy u asi šedesáti filmů začínaly "Je to jako kdyby Lynch a Haneke..." (15.05.2019)

LFŠ 2018, Film 17: Film o úniku před nacisty, zasazený v jakémsi zvláštním mezičasí. Policisti mají automatické zbraně, ale cestuje se především loděmi a vlaky. Hlavní hrdina se shodou okolností dostane do přístavního města Marseille, kde si musí vyřídit tranzitní povolení k cestě do Mexika. Do cesty se mu ale připlete žena, která však miluje jiného. Prostě taková Casablanca 2.0, až na to že tu není žádný humor. K tomu navíc režisér nasilně přidal dějovou linku s africkou manželkou hrdinova kamaráda a jejím malým synkem, snad aby zde měl i nějaké to etnikum. Naštěstí se zde nekoná žádné přirovnávání k uprchlické krizi počátku 21. Století, a pokud ano, tak jen v náznacích. (31.07.2018)

Christian Petzold točí zajímavé a neobvyklé filmy, několik jsem jich viděl. Zatím zůstává nepřekonána Barbara. U Tranzitu jsem přemítal, že mám pocit, že vidím film z druhé světové války, ale v současných reáliích. V půlce mi to nedalo a musel jsem si přečíst obsah, abych pochopil, že Petzold zvolil netradiční hru s divákem poukazujíce na některá zla, jež jsou nadčasová. Stojí za vidění. (04.09.2024)

S vděčností jsem přijala vyprávěné myšlenkové pochody hlavního představitele.Tohle chci vidět ještě jednou i kdyby čert na koze jezdil!Rogowski není žádný krasavec ale charizma z něj přímo kape.Byla to trefa do černého režisérská volba.Vynikající scénář a i kamera.Ta se musí obzvlášť vyzdvihnout.Obešla se bez filtrů a kameraman se s ní nepotácel po place jak když se vrátil právě z mejdanu! (21.11.2020)