Perný den

Perný den jsem viděl před dlouhou řádkou let a těšil jsem se, jak si oživím pozitivní vzpomínky. Je to zvláštní, ale kdykoliv vidím hudební film natočený na počest slavné skupiny nebo zpěváka, obvykle jdu oproti vzpomínkám s hodnocením dolů. Stejně jako u podobných snímků musím konstatovat, že tady chybí scénář, který by dokázal hity zasadit do nějakého přitažlivého příběhu a děje. Je to spíš jeden dlouhatánský videoklip natočený jako hold proslulé skupině a vezoucí se na vlně beatlemánie. Producent a režisér si holt řekli, že na tomhle projektu se prodělat nedá a kluci ze skupiny chtěli své fanoušky oslovit i jinak než koncertováním a zvukovými nosiči. Proti písničkám se nic namítat nedá, Beatles jsou i na filmovém plátně charismatičtí, takže nakonec 60 % celkového dojmu. (09.06.2009)

Asi je dobře, že Lester & spol. dostali na natočení a sestříhání od United Artists jenom měsíc, aby film ještě stihl vydělat, „než módní vlna kolem Beatles opadne“. Při delší době na přípravu by možná výsledek nepůsobil tak bezprostředně – viz Help!, který má ale zase jiné půvaby. — Krom muziky mě vždycky nejvíc fascinoval Ringův útěk v montérském plášti s foťákem, to bylo tak nějak ještě svobodnější než pobíhání po poli a mávání rukama. A pak samozřejmě Paulův „very clean“ děda. — A mimochodem: Za bolševika, to ještě před každým filmem dávávali týdeník, jsem Perný den viděl v kině dvakrát s delším odstupem; i když týdeníky obíhaly kina nezávisle na filmech, před Beatles „náhodou“ pokaždé šel díl věnovaný holocaustu plný brutálních záběrů z koncentráků, snad aby na nás toho pocitu lehkosti nebylo příliš mnoho najednou. (10.06.2013)

Jedinečná autentická atmosféra šedesátých let z toho přímo dýchala a přenesla na mě spolu s písněmi velký kus kouzla krásné doby, kterou jsem sice nezažil, přesto se do ní pravidelně stále rád „vracívám“ prostřednictvím filmů a písní. Že si v Perném dnu užiju chytlavé pohodé hity The Beatles jsem tušil, ale že to bude s „Brouky“ taková sranda plná šprýmů a mystifikace s bodrým dědečkem McCartneym starším a různými příhodami včetně jednání s policii... jsem mile překvapen, jak vtipně a nápaditě tady (nejen ve srovnání s jinými hudebními filmy založenými primárně na přítomnosti slavné kapely či zpěváka na plátně) naplnil Richard Lester veškerý prostor mezi dokumentárně laděnými scénami z hudebního studia či koncertů. Perný den je pro mě už třetím filmem s The Beatles, který jsem v průběhu let viděl (vedle surrealistické (na mě už trochu divoké) komedie Help! a ryze dokumentárního Let It Be) a tenhle se mi z nich líbil rozhodně nejvíc. [85%] (06.04.2023)

Nesklamalo mě a určitě si pustím znova! ■ Po druhém shlédnutí: Ano. Autentické. Vtipné. Sympatické. Dědeček mi v první chvíli nesedl, ale zvykl jsem si a aktuálně tvrdím, že je k sežrání. Fascinuje mě davové šílenství, které Beatles vyvolávali - neznám skupinu, která by dnes dokázala něco podobného. Jo a moje dcera si celý jeden den pobrukovala A Hard Day's Night :). (18.03.2011)

Ačkoliv ještě raději mám pozdější, vlasatější, vousatější, nápaditější (a zkouřenější) Beatles, na Perný den nedám dopustit. Tvůrci tohoto filmu sice nejspíš neměli žádný vyšší cíl než prostě nafilmovat kapelu, pobavit se při tom a pak třeba také pobavit ostatní, ovšem o to lepší je, že se jim to nakonec tak povedlo. (21.03.2015)