Přirozený talent

Baseball není úplně můj nejoblíbenější sport. Vlastně bych ho viděl na té nejspodnější hranici v seznamu sportů, které mám rád. Nicméně tenhle film je tak dobře natočenej, že se nejde do Roberta Redforda nezakoukat. Jemu to štěstí prostě přejete od začátku do konce. A jestli jsou sportovní filmy i o sympatičnosti hlavní postavy, tak Roy Hobbs to zvládá s naprostým přehledem. A je vlastně úplně jedno, že baseball jde úplně mimo mě. (06.05.2015)

Baseball je nádherný sport. Už nejen proto, že se skládá z několika etap, v baseballu se může šikovně převézt spoluhráče, pokud nemá rád nějaký styl odpalu. Dvě družstva proti sobě, jedna v poli, jedna na lavičce. Ta první se snaží přechytračit tu druhou, právě nadhazováním míčku, ta druhá spoléhá na výborné pálkaře a rychlé běžce. Pokud mají všechny výsady obě družstva, je to ta nejzajímavější sportovní hra, co se může zvrtnout v něco zcela nečekaného. Zkuste si třeba sázet na hráče. Nikdy se vám to nepodaří. Už jen proto, že se můžou rychle střídat, takže nikdy nevíte, na čem jste. Také má baseball krásné hřiště, kde si může každý natrénovat (třeba v dešti a blátě), jak doběhnout na metu, postříkat přitom vodou nepřítele a když jste velmi šikovní, omylem kopnout i do rozhodčího. Prostě to jen svedete na bahno. Ano, já miluji baseball, jelikož ho považuji za jedinou inteligentní hru ve družstvech. Proto už jsem viděla pár filmů z této oblasti. Ve velké části z nich hrál hlavní roli Kevin Costner, kterýžto se k baseballu hodí jako nikdo jiný. Proto jsem měla obavy z Redforda. Ano, je to vynikající herec, ale zde spíše spoléhal na hezkou tvářičku, než na svůj herecký přirozený talent. A to je velká škoda. Ale možná to bylo tím, jak špatně byl nadabován a také příšerně prostříhanými záběry. No uznejte, pokud se v jedné scéně ukazuje trénink hráčů a v další je záběr na nějakého novináře, který právě filozofuje nad něčím, co do kontextu prostě vůbec nezapadá, svět div se, filmu to ubere na věrohodnosti. Také se vše velmi vleče, potřebovalo to šikovného střihače, který by vypustil pár scén (stopáž hodina a půl by byla úplně ideální), nebo jiného scénáristu, který by pár postav úplně vyškrtal. Možná i změnil osudy, protože mi nějak nezapadaly. Tak dobře, uznávám, že filmy o baseballu a vlastně všechny sportovně laděné snímky by měl být nejdříve o prohrách jednoho týmu, pak náhlé stoupání na vrchol (s pomocí jednoho zázračného hráče), nečekaný zvrat k horšímu, závěrečný zápas (nejlépe se scénou pálkaře, jež se strefuje do míčku) a pak libý konec, který vše zklidní, ukonejší oko diváka, samozřejmě i jeho duši, který byla celou dobu drásána napětím stejném, jak na stadionu. Nejlepší baseball stejně zahrán nebyl, tak o čem se vedou spory? No nic, jdu trénovat odpaly a až mě začne štvát nějaká řídící věž, pokusím se to napálit do ní. A o to tu přeci jde, ne?! (15.09.2012)

Ako univerzálny športový antitalent nemám k športovým filmom kladný vzťah. S baseballom som na tom ešte horšie, pretože po niekoľkých neúspešných pokusoch sa už ani nesnažím pochopiť zmysel a pravidlá tejto hry. Nemôžem preto popierať istú predpojatosť. Na strane pozitív je Barry Levinson, podpísaný najmenej pod dvoma špičkovými filmami (Rain Man a Vrtieť psom), hrajú v ňom viacerí výborní herci a dokonca aj od autora predlohy (Bernard Malamud) som kedysi čítal Kto opravuje. A tak najväčším problémom bola pre mňa uveriteľnosť filmu. Okrem nepravdepodobných odpalov mi azda najviac prekážal Robert Redford, ktorému v čase nakrúcania tiahlo na päťdesiatku a vierohodne hrať tridsiatnika by mohol iba na záberoch z diaľky. Ale inak pohodový film, pri ktorom som ani príliš nevnímal jeho dvojhodinovú stopáž. (14.06.2010)

Sportovní bijáky to se mnou mají jako s absolutním antifanouškem koukání se na to, jak sebou na hřišti mrská někdo jiný, fakt těžký (i když zrovna baseball jsem si naštěstí jedno léto na vysoké párkrát zkusil zahrát a tudíž se v něm aspoň neztrácím); když už začnu nějaký ten zápas na plátně prožívat, musí za tím být ještě jiné kvality, v tomhle případě, lapidárně řečeno, pečlivé budování dějových oblouků i podobloučků, často sympaticky jen v nedoříkávaných náznacích pro pozorné, postupné gradování opakovaných motivů ve scénáři, obrazu i Newmanově muzice a netlačení na hrdinskou pilu, ale naopak důraz na obyčejnou, uvěřitelnou člověčinu, vedle kterého je těch pár neuvěřitelných odpalů naprosto bratelných a v pořádku – jsme přece v pohádce. A pak samozřejmě mocná skoropadesátnická identifikace se skoropadesátníkem Redfordem v roli pozdního třicátníka zabejčeně dohánějícího v životě věci, na které je i pozdní třicátník už moc starej. (08.11.2018)

Potom co jsem několik baseballových utkání viděl naživo si troufnu tvrdit, že film Barryho Levinsona je docela přesný. Zachytil těch několik scén z utkáních tak nudně a v pomalém tempu, že se dostavuje ospalost a únava. Robert Redford téměř také spí a nudná vizuální stránka rozhodně nic neoživuje. Nejhorší baseballový film? Možná i nejnudnější sportovní film co jsem viděl, ale rozhodně nejhorší film Barryho Levinsona. 25 % (20.10.2013)