Dubček - krátké jaro, dlouhá zima
Dubček - Krátka jar, dlhá zima
Dubček
Režie:
Laco HalamaKamera:
Peter KelíšekHudba:
Ľubica ČekovskáHrají:
Adrian Jastraban, Jiří Zapletal, Vladimír Hrabal, Táňa Radeva, Jakub Jánošík, Peter Trník, Radoslav Šopík, Stano Král, Zdeněk Bureš, Alexandr Loginov (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rekapitulací jeho nadějí i vzpomínkou na zoufalý boj s představiteli sovětské komunistické moci. Dubček je portrétem muže, který věřil, že se v roce 1968 napraví chyby minulosti a tehdejší Československo se změní v demokratickou zemi... Příběh filmu se odvíjí ve třech rozhodujících fázích života A. Dubčeka, a on sám je na své poslední cestě z Bratislavy do Prahy jejich vypravěčem. Je to období jara a léta 1968, v čase nadějí a následné okupace vojsky „spřátelených armád“, období, kdy byl Dubček s ostatními členy vlády zadržovaný v Moskvě a kdy se rozhoduje o podepsání tzv. moskevských protokolů, a pak další období vykreslující život ve společenské izolaci, atmosféru špehování a ponížení. Film o Dubčekovi je historický videofilm realizovaný digitální filmovou technologií, kombinující dokument s hranými situacemi a pasážemi. „Bez idealizovania je akousi historickou milosrdnosťou, v ľudsky presvedčivom portréte človeka, ktorý uveril v možnosť demokratizácie totalitného režimu a tak ho nevyhnutne musel stretnúť osud Ikara svojej doby“, říká o svém filmu režisér Laco Halama. Tragická a nikdy neobjasněná Dubčekova autohavárie jako by byla i koncem utopistické iluze o společnosti s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Recenze (147)
Velmi smutné drama, které si vytklo za cíl vetknout Dubčekův „realistický idealismus“, idealismus tvořivé, otevřené a spravedlivé budoucnosti, v souvislost (a rozpor) nejen s dobovým hyenismem sovětským a husákovským, ale i s mentalitou dneška. A to se mu nadmíru podařilo, i s pomocí skvělých herců, v čele s vynikajícím Adrianem Jastrabanem – zahrát netypického Dubčeka jistě nebylo úkolem nejjednodušším. Ano, nejsme pohrobci jeho snah, nýbrž pohrobci normalizace. ()
"Socialismus s lidskou tváří" - takovej nesmysl! Stejně, jako jakékoliv glorifikování a idealizování byť navenek docela sympaťáků Dubčeka, Svobody či kohokoliv z jejich okolí. Ano, sice to nebyli svině stalinského typu či šmejdi jako Brežněv, Husák či Biľak, ale stále to byli prostě komunisté! Připravení za své socialistické ideje "položit život". Obzvlášť Svoboda je hodně kontroverzní postavou našich dějin, na jedné straně se svojí pomocí některým režimem pronásledovaným lidem a na druhé např. válečným zločinům, kterých se dopustil na vlastním vojsku! Ani Dubčekova partajní činnost z dob dlouho před pražským jarem není bez poskvrny, stejně jako jeho lízání sovětských prdelí při škrabání se do čela KSČ a jeho posrpnové snahy udržet se u koryta i za cenu normalizační servilnosti už vůbec ne! Nakonec i Kriegel, z nich zřejmě nejstatečnější a nejčestnější, má na sobě temnej škraloup v podobě komunistického puče v r. 1948, kdy organizoval vyzbrojení Lidových milicí. Nicméně v kontextu doby chápu, že po zvěrstvech 50. let byla vidina "měkčí" verze sociku pro náš národ aspoň jiskrou naděje. Bohužel předem odsouzená k neúspěchu, protože pokud by liberalizace pokračovala dál, vedlo by to nejen ke svobodě, ale nakonec nevyhnutelně i k volnému obchodu a nějaké formě kapitalismu. Což samozřejmě soudruzi z Moskvy nemohli dopustit, zhroutil by se jim totiž rychle celý východní blok. Což stejně muselo přijít a za 20 let také přišlo, ale tehdy bylo ještě moc brzy, politicky i ekonomicky (ještě zcela nedokapalo:)). A také moc brzy po válce, kdy si Amíci a Rusáci jasně rozdělili svět a sféry vlivu. A na tom v šedesátémosmém ještě nechtěl nic měnit ani "Západ". Proto tehdy nepřišla žádná pomoc a místo toho přijel za prezidentem Svobodou americký kongresman, jenž tlumočil obavy své vlády z neurovnaných vztahů Československa se SSSR a zdůraznil, že prioritou USA je zachování rovnováhy sil se SSSR!!! Zpět k filmu, který mě osobně moc nenadchnul ani formou, ani obsahem a vyjma solidního Jastrabana ani hereckýma výkonama. Možná měl místo neustálého mýtizování Dubčeka nastínit i jeho slabiny, minulost a aspoň na konci ukázat a dovysvětlit to, jak ho po revoluci Havel a spol. poslali na "druhou kolej", dobře totiž věděli proč. (A to říkám i přes plné vědomí toho, k jakým sračkám jsme to dnes dopracovali pod "západem"). ()
Škoda že sa nenatočil na túto tému film, ktorej by jej bol hoden. Celé mi to príšlo príliš provizórne a televízne. A hlavne som sa filmom nepreniesla do roku 68. Britom úprimne závidím tú ich poctivosť a zmysel pre detail.. hoci točia "iba" televízny film. U nás si nedáme aspoň takú námahu, ani keď robíme film do kín. Rada by som povedala: napriek tomu buďme vďační, že takéto filmy vznikajú. Ale nemôžem. Nestačilo mi to skrátka... ()
Nepochybuji o potřebnosti tohoto životopisného filmu, ale co mi velmi vadí je to, že tu je Dubček vykreslený jen v těch pozitivních, světlých barvách. Vadí mi ta neobjektivita! Když tu byl zmíněn rok 1978, kdy už byl docela obyčejným, ikdyž sledovaným občanem, proč tu nebyl aspoň náznakem zmíněn rok 1969. V tomto roce podepsal, jako předseda federálního shromáždění tak zvaný "pendrekový zákon", který umožňoval beztrestně potlačovat demonstrace proti okupaci. A to pouhý rok po 21.srpnu 1968! Velmi idylicky vyznívá i jeho krátké působení v politice po roce 1989. Jako, že on to myslel dobře a opět chtěl jen vrátit ten "socialismus s lidskou tváří", ale nikdo ho neposlouchal. Saša byl určitě pro mnoho lidí světýlko na konci černého tunelu, ale komunismus a socialismus jsou jen bludy, které jsou nesmyslné a tudíž nereformovatelné! Toď vše k Dubčekovi! ()
Myšlenka snímku je dobrá, ale celé je to bohužel nějak nedotažené. I když se jedná o ryze televizní projekt, celý film působí spíše jako hraný dokument. Docela vadilo už na začátku Dubčekovo vnitřní filozofování, neboť to jakoby předpovídalo značnou televizní nudu. Co se týče událostí a osudů politiků včetně Dubčeka, kteří byli uneseni do Sovětského svazu se zodpovídat a být přinuceni podepsat tzv. ´Moskevský protokol´, je z historického hlediska velice přínosné, neboť o tomto se nijak zvlášť nemluví ani nepíše a tak současná veřejnost neví co si prožili a myslí si o nich ve své naivitě své. Jenomže nejenže není zohledněno vše, ale mnohé scény nic neosvětlují a tak neznalý divák neví, jednoduše řečeno, co, kde, jak a proč. Jako příklad lze uvést scénu z letiště, kde byl odmítnut start k návratu do Československa, dokud nebude přiveden František Kriegel. Kde byl a proč byl zadržován se ze snímku prostě nedozvíme. Osud Františka Kriegela je sice kapitolou samo o sobě a taktéž by si zasloužil svůj film, neboť jako jediný odmítl ´Moskevský protokol´ podepsat, což byla na tu dobu neskutečná odvaha a následky samozřejmě nenechaly na sebe dlouho čekat, ale když už je o něm, zmínka, tak tedy se vším všudy. Nic naplat, za komunismu se také točily takovéto politické snímky o politických jednáních a je neoddiskutovatelné, že byly daleko napínavější. Jejich ideologii protentokrát ponechme stranou. Jde jen o to, jak byly natočené. Ale zpět k Dubčekovi. Scénář se věrně drží historie a jak je psáno výše, mnohým osvětlí, co se s těmito představiteli vlády po únosu do Moskvy vlastně dělo a čím si museli projít. Ale je to hodně málo. Místo toho vnitřního filozofování, které spíše zdržovalo a nudilo, se měl dát větší důraz na okolnosti všeho dění a hlavně patřičnému vysvětlení pro lepší orientaci. ()
Za mna dobre. Ludia davno pozabudali alebo skor pomaly ani len nezazili, s cim sa boril socialisticky chudak. Mali by sme si viac vazit slobodu, za ktoru tolko ludi bud priamo vycedilo vlastnu krv, alebo aspon zaplatilo zivotom pri lopate. Nasi v strane neboli a mali sme z toho vsetky decka prusery az do dospelosti. Dnes maju deticky ine problemy: vyber telefonu, mejkapu a pohlavia. 4* v pohodicke. ()
Dubček, známa osobnosť, si zaslúžil film, ale tento kúsok pôsobí tak, že jasne vidieť, že mal malý rozpočet. Má však prekvapivo počúvateľné dialógy, keďže sa tvorcovia zamerali hlavne na vyjednávanie v Moskve. Herci sú fajn, opäť hrajú prím ruskí herci, najviac ma zaujal rozhodne týpek čo hral Brežneva. Zo slovenských možno vyzdvihnúť samotného Dubčeka, teda Jastrabana, neopozeraný herec, ktorý vďaka vhodne napísanej postave mal čo hrať a hral dobre. Nielen jemu, ale aj Stanovi Královi museli dorobiť kúty na hlave a vyzeralo to amatérsky. Čudne na mňa pôsobí miešanie dokumentárnych záberov do hraného filmu, kľudne by sa film bez toho zaobišiel, žiadna časť príbehu si to vyslovene nepýtala. Groteskne tak zapôsobil na mňa napr. príhovor Dubčeka v rádiu kde sa mu vďaka dokumentárnemu strihu zrazu zmenil hlas. Cítim, že túto látku možno spracovať lepšie, snáď niekedy nabudúce. ()
Slovenská kinematografie mě neustále nepřestává překvapovat. Další nesmírně povedený snímek o pro mě celkem neznámé naší historické osobnosti. Oproti Masarykovi teda hodně omezený rozpočet, ale to nic nemění na kvalitě filmu, který je téměř srovnatelný. Víc takových filmů. Za mě naprostá spokojenost na ty naše česko-slovenské poměry. 7/10. ()
"Potrvá hodně dlouho, než se tohle všechno napraví. Možná se to nikdy nepodaří..." Ve srovnání s jedním dílem Českého století, které vypráví prakticky o stejných událostech, je tohle drama mnohem filmovější a podle mého má i nějaké poselství. Proto se mne tento film dotkl mnohem víc... ()
Film Dubček: krátka jar, dlhá zima pojednáva o významnom období v dejinách Československa. Úvod filmu je venovaný počiatku roka 1968, kedy už bol vo funkcii prvého tajomníka ÚV KSČ Alexander Dubček, postupne mapuje jeho snahu o zavedenie socializmu s ľudskou tvárou, jeho rozhovory s Leonidom Brežnevom a nakoniec sa dostáva až ku dňu 21. augusta 1968, kedy došlo k vstupu vojsk Varšavskej zmluvy na územie Československa. Počnúc týmto dňom je vo filme trefne vyobrazená morálna dilema Alexandra Dubčeka o rozhodnutí podpísať tzv. Moskovský protokol a de facto tým schváliť prítomnosť cudzích vojsk na území Československa a potvrdiť nástup obdobia normalizácie spojeného so snahou o zrušenie akýchkoľvek reformných snáh o demokratizáciu komunistického režimu v ČSFR. Vo filme sa taktiež dozvedáme o tom, akú významnú úlohu v celom tomto procese zohrali osobnosti, ako boli Vasiľ Biľak, Gustáv Husák či František Kriegel. Výkony hlavných postáv sú presvedčivé, prostredie je komorné a skvelo naaranžované, čo potvrdzujú aj archívne zábery z daného obdobia. Pre každého, komu nie sú ľahostajné dejiny nášho národa je tento film povinnou jazdou. Tých 85 minút totiž zbehne ako voda a človek si po dosledovaní filmu uvedomí, akú hodnotu má v súčasnom svete sloboda. ()
Ak autorovi išlo o to, aby som po zhliadnutí mal prehľad čo sa presne dialo v roku 1968, tak sa mu to podarilo. Celé to pôsobí tak náučne. Hlavná postava sa vracia retrospektívne k udalosti, ktorá zmenila na 2 generácie Čechom a Slovákom život. Úvodných 20 minút prešlo ako voda. Nuž po dramaturgii tento film v poslednej tretine začal viaznuť. Autor síce chcel ukázať hlavnú postavu Dubčeka ako ho to morálne ničí, no spomalilo to tempo natoľko, že ma to začalo nudiť. Hlavná postava v podaní Ariana Jastrabana bola perfektná. Tej postave som veril a to je dôležité.Strihová stránka je dobrá. Páčilo sa mi ako strihač pracoval s archívnymi zábermi a nenútene ich tam vložil tak, že vyzneli naozaj skvelo. Po kamerovej stránke žiaľ ide o televízny look, ktorý je tam cítiť od prvej chvíle. Financie robia svoje. Pre mňa najväčší mínus je asi hudba. Tá síce je minimalistická, ale vôbec mi tam nesedela. Pôsobilo to ako zlá telenovela, ale to je asi vec vkusu. Starej generácii to zodpovie niekoľko otázok, pár si zaspomína, poplače. Mladá generácia sa rozdelí na dva tábory. Tí čo ich zaujíma politika si to pozrú, aby si urobili obraz na tú danú dobu, druha polovica si to nepozrie lebo je to proste historická politická dráma. Nie je to film pre každého, no svoju výpovednú hodnotu to má, ale to má aj dejepisná knižka. Ničím extra výnimočné, má to dobovú atmosféru, chýba tomu však srdce. 65% ()
Film mě zklamal, bylo to zpracováno velmi nezajímavě, scény z politických jednání připomínaly pimprlové divadlo. Jastraban se na roli hodil, ale scénář mu nedovolit ji pořádně rozehrát. ()
Oceňuji snahu přiblížit klíčové chvíle mladým, co to nezažili. Jinak nic. ()
„Národ, ktorý nepozná svoju vlastnú históriu, je odsúdený ju prežiť znova" staré japonské príslovie. Sám režisér bol zhrozený z toho, keď sa pýtal svojich študentov, kto to bol Dubček.. čo je smutné zo strany mladej generácie.. o Pražskej Jari nemali vôbec potuchy.. Sám režisér chcel priblížiť mladým ľuďom túto udalosť, a ľudom staršej generácie si zaspomínať. Historicky veľmi presné, milé zistiť, že väčšina ruských komunistických pohlavárov, boli Ukrajinci, na to veľmi apeloval režisér. Scenár diváka nezavádza, film sprevádza veľmi dobrá kamera.. koľko filmárov sa môže učiť, ako vytvoriť hutný dej okolo jednej udalosti. Bez žiadnych zbytočných rečí, ani písania, ktoré ľudia nebudú aj tak čítať... Adrian Jastraban dostal rolu svoju života, a musela to byť pocta, na jeho výkone zaručene uvidíte, že sa pre túto žil počas nakrúcania... Stanislav Kráľ v roli Gustava Husáka vynikajúce, a ten jeho nezabudnuteľná hlas, škoda raz darmo, má niekto talent. Pri strihu môžeme poďakovať Milanovi Kaliňákovi, kde sa mu podarilo bravúrnou formou zostrihať historické zábery, s tými, ktorá nakrútil Halma so svojím štábom. Tie momenty, keď hovorí herec Adrian a zároveň samotný Dubčeka. Brilantné, brilantné, a znova brilantné. Tento film by bol ešte lepší, ale s obmedzeným rozpočtom sa ťažko vytvárajú. To je irónia, paradox... na nezmyselné akčne filmy sa vynaložia všemožné peniaze, ale ak sa majú závažné historické fakty, tak odrazu peňazí niet... a prečo? Komercia. Predabovaný syn Dubčeka, bol hriechom v tomto filme. Osobne debate s režisérom, pôvodne nemala Ľubica Čekovská skomponovať hudbu do filmu. V „hre“ boli pôvodne traja skladatelia, dvaja dodali demo, tretí už nie. Môžeme byť hrdí, že sa vytvárajú filmy o našich dejateľov. O chvíľu výjde o Štefánikovi Hurá do kín... takto má byť, a nenasledovať odpad americkej propagandy a produkcie, pretože namiesto slova umenie, vymenili peniaze.. Hanba, smrť, sodoma.. aké tresty ešte film čakajú. /85 %/ za poctivý a slušný film, odporúčam Vám sa k nemu vrátiť, neoľutujete. Osobne gratulujem Halamovi, že priviedol, ten starý známy pátos slovenského filmu, ktorý chýbal.. ()
Škoda pásky na zrekonštruovanie toho istého časového úseku, ktorý už oveľa lepšie natočili Česi. Ani tento snímok sa nepokúsil zodpovedať vážnejšie otázky: prečo sa dostali Dubčekovci k moci a aký bol ich plán na zabránenie invázie, ktorú predsa museli čakať. ()
Film sa sustredi na udalosti pred večer okupacie a nasledne tesne po okupacii.Film pôsoby značne tevizne,dialogy až priliš často šuštia papierom.Mne osobne sa ovela viac pačilo sedlačkove spracovanie v ramci serie česke stoleti,konkretne čast MUSIME SA DOHODNUT.Ten bol aj lepšie obsadeny a aj atmosfera v nom fungovla lepšie.Dubček od Halamu je sotva priemerny a priliš nezaujal.5/10 ()
Osobnosť Alexandra Dubčeka a ani historické udalosti sa ma v tomto filme absolútne nedotkli. Kĺže to po povrchu, kopíruje to fakty bez vlastnej intervencie a nevyvoláva žiadne emócie. Zajtra už o tomto filme, narozdiel od augusta 1968, nebudem vedieť. ()
Film vyzerá ako nejaká inscenacia a nedokázal ma strhnúť. Nešikovne zvolena hudba zhoršovala môj zážitok z filmu. Adrian Jastraban je obsadený aj hra dobre. Námet by si zaslúžil kvalitnejší film. ()
Mě tyhle konverzační dramata baví, ale faktem je, že tento film je miliontou variací na něco, co už bylo zpracováno mnohokrát, a to tuzemskými i zahraničními tvůrci. Nic nového však nepřináší a zpracování nijak nepřevyšuje to, co už bylo natočeno, možná spíše naopak. ()
Snímka zachytáva dôležitý úsek zo života slovenského politika Alexandra Dubčeka. "My chceme socializmus s ľudskou tvárou. Zaviedli sme slobodu slova." Je august 1968 a do Československa vstupujú ruské vojská. Je to konverzačný film, kde prevládajú politické rozhovory i rokovania. Hudba navodzuje dusivú atmosféru. Herecké výkony mi prišli veľmi dobré aj výprava sa podarila. Ale tej politiky už bolo na mňa priveľa. ()
Související novinky
20. Kino na hranici má ve znaku hvězdy
Jubilejní dvacátý ročník mezinárodní filmové přehlídky Kino na hranici, která se pravidelně koná v Českém Těšíně a polském Cieszynie, se blíží. Letos se uskuteční od 27. dubna do 3. května 2018.… (více)
Reklama