Ať žijí duchové!

Filmy režiséra Oldřicha Lipského mám celkom rád. Avšak snímok "Nech žijú duchovia" ma nikdy nedokázal zaujať. Nepáčil sa mi ako decku a nepáči sa mi ani teraz. Vôbec mi to nesadlo. Výkony detských hercov sú otrasné, spievané pasáže otravné a socialisticko duchársky príbeh ma vôbec nebavil. Ani zvučné herecké mená to nedokázali zachrániť. Pán Jiří Sovák sa do úlohy rytiera Viléma Brtníka z Brtníku absolútne nehodil. V tomto prípade pôjdem proti prúdu a tejto hudobnej detskej komédii dám iba ve hviezdičky. ** (27.03.2018)

Tato roztomilá pohádka stále patří k mím oblíbeným. Legendární hláška fujtajbl vespolek mě dostává i po tolika letech. Jen jedna vada na kráse tam je. Ale to štve spíš toho úchyla ve mě, než aby to byl tak závažný problém. Pamatujete, jak si Sovák léčil klouby francovkou?Vnitřně, že?Ano, ano tak tak. A co asi potom dělali tisíce dětí po celé české republice??? To je prostě vidět, že se to točilo za socíku.Ale jinak prostě nádhernej filmek. (06.04.2008)

Film Ať žijí duchové dostává v dnešní době zcela brutální rozměr. Duch doby, kdy film vznikl, povstal a zvítězil v komunálních volbách roku 2012. Soudruh ředitel z normalizační pohádky znovu zasedne za úřednický stůl a znovu prosadí vůli lidu. Ať žijí duchové na jednu stranu brojí slovem proti tehdejší vládní garnituře („Rytíři už neexistujou, že jo, soudruhu řediteli?“), činem (vedoucí prodejny, soudruh Antonín Jouza, je postava záporná a veskrze zlá). Na druhou stranu film bojuje za soužití dětí a dospělých, soudružské vedení a pochopení jiných, ideově zapomenutých, hodnot, přetavených v jasnou socialistickou morálku (Leontýnka se vzdává feudálního původu, odmítá nesmrtelnost a chce dožít jako řadový občan a zapojit se do výrobního procesu). Zajímavé je ovšem pojetí vedoucího Jouzy, který ví, že nikdy nebude profitovat z vedení prodejny a přijde s koncepčně celkem zajímavým návrhem, jak naložit s prostory chátrajícího hradu Brtník, o který KSČ zjevně přestala mít zájem. Domnívám se, že hrad byl v padesátých letech zdevastován, když se z něj stala kasárna. Jouza je od počátku ukázán jako naprostý pitomec (počty mu nešly a v mateřském jazyce zaostával). Dokonce je trestán za to, že přemýšlí tržně, když chce dětem objednat 200 pribiňáků jen proto, že si to přejí. Jeho podnikavý duch opravdu nemá šanci, i když je mottem filmu heslo: Ať žijí duchové. Navzdory všem snahám (zastrašování zfanatizovaných dětí, znárodnění vozidla Hradní střela k přepravě hnoje) je jeho plán, který obci mohl přinést nějakou tu kačku navíc, zcela převálcován agilními pionýry, kterým v těžké hodině pomůže hajný Kochánek tím, že jim osobně doveze několik kmenů stromů. A protože děti, byť pionýři, nedokážou kuláče samy otesat, bývalý feudál, rytíř Brtník, jim dohodí několik submisivních trpaslíků. Strana a vláda se však těmto archaickým dříčům odmění tak, že je nechá zesádrovatět. Jaké byly původní plány s hradem Brtník už nikdo neví, ale tím, že za ně trpaslíci opravili střechu, celá akce končí a pionýři jdou zase o dům dál přeměnit zase něco jiného k obrazu svému. Filmu dominují písničky, které častým opakováním zlidověly. Přitom je to taková moralizující agitka, že to snad ani není možné. „Sekerečku vezmi a zatni. Copak to jde? Les je státní, zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka!“ Přesto všechno, občas na diváka pomrkává inteligentní humor. Například, když pionýr zvaný Zrzek špicluje jednání Dlouhého Jendy s nomenklaturou Města o budoucnosti ruiny Brtníku a řekne: „Zatím to vypadá na houby,“ když zjistí, že jejich naivní plán ustupuje komerčnímu záměru s žampiony.. (13.12.2012)

Film Ať žijí duchové! mě v rámci Lipského pohádkové tvorby oslovil méně než jeho Tři veteráni. Příběhově to bylo chvílemi až moc dětské - což samozřejmě s ohledem na obsazení nepřekvapí, avšak na můj vkus to bylo až příliš. Jakožto rodák z Přibyslavi oceňuji reklamu na "Pramen zdraví z Posázaví", jenž od nás pochází. Rovněž musím pochválit speciální efekty a pár slušných scenáristických nápadů (viz (na)mazat se Alpou či "není taška jako taška"). Ve výsledku na mě film nicméně zapůsobil průměrným dojmem. (21.01.2021)

Nepohádková pohádka, kde se pěstují žampióny, ze země lezou trpaslíci, hajný je lesa pán a Leontýnka (celým jménem Leontýnka Brtníková z Brtníku) si stěžuje svému stínu, kdo jí podá kopretinu. A už jsme plnoletí. To, jak to je smutné, si člověk uvědomí, až když je dospělý a ví, že bezstarostné dětství se nevrátí. Srdce nezebe, srdce nezebe ... (12.09.2010)