Režie:
Cary Joji FukunagaKamera:
Darren LewHudba:
Dan RomerHrají:
Jonah Hill, Emma Stone, Justin Theroux, Sally Field, Selenis Leyva, Ramya Pratt, Sonoja Mizuno, Josh Pais, Gabriel Byrne, Maho Honda, Geoffrey Cantor (více)VOD (1)
Epizody(10)
-
Vyvolený! (E01)
-
Větrné mlýny (E02)
-
Můj den (E03)
-
Kožešiny od Sebastiana (E04)
-
Přesně jako ty (E05)
-
Zásadní organizační otázky (E06)
-
Tohle není cvičení (E07)
-
Jezero mraků (E08)
-
Utangatta (E09)
-
Možnost C (E10)
Obsahy(2)
Nekonvenční klinický test, sblížení dvou účastníků, lékař s nezdravou fixací na matku a emocionálně komplikovaný počítač. Co víc si přát? (Netflix)
Videa (3)
Recenze (96)
Multi-reality brain magic shit. Future-retro kvazi osmdesátková psychoterapie skrze prášky v uzavřené bizarní minisérii, kterou lze jen stěží zaškatulkovat. Je/není to černá (ne)komedie, (ne)psychologické (ne)drama, (ne)scifi, (ne)fantasy, macourkovská (ne)parodie... Což platí i o výkonech, jsou tu přepálené komediálně stylizované stejně jako tiché dramaticky pojaté. Tvůrci si pohrávají s žánry, stylem i vizuálem ve zdánlivě neslučitelném chuťovém mišmaši à la dort Pejska a Kočičky. Jenže narozdíl od nich jim z toho, světe div se, vyšel jakžtakž koherentní funční celek. Maniac prostě nesedne každému. Co každému, většině. Ony se totiž ty přístupy nestřídají jen epizodu od epizody, ale mnohdy spíše scénu od scény. Je to svébytné natolik, až to lze po několika epizodách odstřelit jako "do sebe zahleděnou echt divnost pro überdivnost", které chybí (Gondryho?) hravost jenže... Navzdory tomu všemu se to umí dostat na samé jádro pudla; tedy až na dřeň emocí i rozpoložení postav čili se ke svému vlastnímu překvapení přistihnete, že vám vlastně nejsou až tak ukradené, jak jste si mysleli. Což není zase až tak málo. Ovšem zase ani ne až tak moc. Popravdě, kdyby se veškeré ty narativní meta skopičiny vynechaly a zůstal čistě jen základ v podobě dvou (skvěle odehraných) narušených, co si hledají cestu k sobě sama/tomu druhému, tak to mohlo mít stopáž celovečeráku a nic zásadního by neabsentovalo. Což je u seriálu (speciálně pak uzavřené minisérie) vždycky problém, když se sníží k nadbytečné vatě; jakkoli v tomto případě zábavné, nenudící a samoúčelně výstřední. ()
Není to seriál pro všechny. Vyžaduje otevřený přístup, a jít seriálu trochu na proti, a nesnažit se ve všem hledat logické opodstatnění. Fukunaga vystavěl svůj příběh na postavách, které mají hodně chyb a špatných vlastností, ale čím více je poznáváme, tím více nám na nich záleží, a o to více pak fungují všechny emoce, zvraty atd. Fukunaga si sehnal parádní herce, od Hilla, Stone po Therouxe k Sonojo Mizuno. Je to netradiční, anarchistické, a ne každému to sedne, ale za mě, velký palec nahoru. ()
Nečekaný multižánrový konstrukt, který umožňuje Fukunagovi procvičit všechny režisérské svaly. Komediální, dramatické i akční. Hill je zprvu trochu křečovitý (to asi ta dieta), ale Stoneová jede na plný plyn. Všechno je krásně vysvětlené, přehledné a na to jak komplexní myšlenky se tu honí i pochopitelné. Skvělá práce, ke které bych si nechal líbit nějaké to rozšíření. ()
Originalita a imaginace dostaly na všech semaforech zelenou. Naštěstí. Maniac vám buďto neskutečně sedne, nebo si jej převážně protrpíte - střední cesta dle mého neexistuje. Zaujaly mě již první tři kapitoly, které sice neoplývají strhujícím tempem, ale rozhodně vyvolají zvědavost. Od čtvrtého kousku skládačky se již prazvláštní stroj plný bizarnosti, humoru a vážnějších momentů rozjede naplno. Poslední tři kapitoly jsou strhující a emočně nadmíru funkční. Chválím tradičně vynikající Emmu, Jonaha Hilla (moc se spolu nemusíme, ale zde příjemně překvapil) a Justina Therouxe, který si přinejmenším dvě kapitoly ukradl zcela pro sebe. Za mě vážně lahůdka. P. S. Ten soundtrack! ()
Těsně před závěrem (E08) musím říct, že jsem čekal ledacos, ale seriál mě překvapil. Těžce individuální přístup k vyprávění zaručí, že je nám naservírován ojedinělý zážitek, který nemá v seriálové tvorbě asi obdoby. Vymyká se škatulkování a často střídá filmové žánry, čímž se stává docela těžce stravitelným. Tohle není nějaká přímočará podívaná, u které není třeba přemýšlet. Některé díly se tak rozpadnou na střípky a je třeba občas přetrpět zdánlivě nesmyslné pasáže, aby přišla pointa která příběh posadí zpět na hlavní linku. Jako experiment to beru a líbí se mi nejen forma vyprávění, ale také herci, kamera, hudba a celkově režie. ()
Galerie (158)
Photo © Netflix / Michele K. Short
Zajímavosti (5)
- Na konci titulků každé epizody můžeme slyšet Owena (Jonah Hill) křičet: „Annie, jsem jestřáb!“ (MeanWhile)
- V několika epizodách můžeme najít odkaz na knihu „Don Quijote“ od Cervantese. V této knize bludný rytíř bojuje s vlastními halucinacemi a snaží se zachránit svět, stejně jako Owen (Jonah Hill), který si myslí že je zvolený (k záchraně světa). (MeanWhile)
- V epizodě můžeme vidět hrnek s nápisem „Big Hug Mug“. Stejný hrnek měl na stole Matthew McConaughey při výslechu dvěma policisty v první řadě seriálu Temný případ (od r. 2014). (MeanWhile)
Reklama