Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (758)
Najvtipnejšia česká komédia, akú som kedy videl. Mentalita národa vo víre ultra zábavných, slovných a mimických gagov je v Lipského réžii blahom na Zemi. Herci sa do svojich rolí vžili dokonale, až som mal nutkavý pocit, že si scenár písali sami. Dôvod, preč znižujem na 4,5 je skôr otázkou klasického vymedzenia, keďže Jáchym síce ako izolovaná žánrovka dokonalá, ale chýba jej trošku taký psychologický podtext Menzelovského typu, poprípade pôsobivého puncu nostalgie, kedy by sa jeho originálne slovné hračky vmiesili v komplexne funkčnú os plnohodnotného filmu definujúci i národný charakter, nielen jednotlivcov, z ktorých si nonšalantne a s dávkou čierneho humoru strieľa ☺. Viac tu: http://www.9em.sk/tyzden-ceskej-komedie-jachyme-hod-ho-do-stroje/ ()
Zřejmě nejlepší film s Luďkem Sobotou jaký jsem s ním viděl. Já ho mám spíš zaškatulkovaného jako komika z různých show, ale tady si nevedl vůbec špatně. Vždy mě dokáže rozesmát hlavně svým hlasem a tím, že ze sebe dělá s prominutím debílka. A ani tady tomu nebylo jinak. Scénář mu byl doslova šitý na míru, nechybí spousta humorných situací ani nezapomenutelných hlášek (zvláště pak pasáže z blázince stojí za to) a Marta Vančurová byla okouzlující. Takže „kde je ten prďola co tu čepuje to pivo…“ ()
Jáchyme, hoď ho do stroje (Joaquín, puso en la Máquina) je zajímavý především v pojetí aiónského boje proti nestandardnímu procesu chronologické výpovědi stavu věcí nadcházejících. František Koudelka (Francesco "Paco" Hilado) trpící Angelmanovým syndromem, přijíždí do města a zde právě začínají všechny peripetie s asimilací v raně normalizační společnosti. Překonává všechny překážky za pomocí rozpisu, který grafickými značkami znázorňuje, kdy se u něj bude Angelman projevovat více či méně. Projevy syndromu zvaného také Happy puppet neboli šťastná loutka jsou tak odvislé od tohoto scénáře, za kterým nejspíš stojí samotný Jáchym. Postava veskrze tajemná. Pacient František se ale setkává s celou plejádou pitoreskních postav jako např. Edou Hudečkem (Eduardo Folklórico), Blankou (Membrana), vilnou dvojicí podnikových terapeutů Karfíkem a Kláskem (Coliflor y Cerveza), prchlivým závodníkem Volejníkem (piloto Petróleo), svou tetičkou Marií Sýkorovou a jejím psem Gregorem (tiíta Mária Parus y su pinche coyote Gregorio) a zároveň celým svým bytím fatálně směřuje do tenat psychiatra Dr. Chocholouška (Dr. Galerida). Díky nešťastným okolnostem ohledně jeho tzv. happy puppet syndromu se dostane i do týmu zápasníků Judo za STS Chvojkovice - Brod (STS Sabina - Vado). Pointou je, že Jáchymovo chybou se Františkovi dostane do ruky úplně jiný harmonogram věcí budoucích. Zní to zamšmodrchaně, ale z toho chápeme, že (SPOILER) není možné, aby nám někdo naprogramoval život, neboť každý je svého štěstí strůjcem. ()
Hláškami nabitá legenda. Karfík, Chocholoušek, Béda Hudeček. Z kolika filmů zdomácní tolik výroků či jmen? Není jich mnoho. Jaká scéna je vaše nejoblíbenější? Je opravdu z čeho vybírat. Po pečlivém uvážení by u mě asi zvítězila scénka přijímání Koudelky alias Luďka Soboty ze "zřejmě slušného oddílu STS Chvojkovice-Brod" do kurzu juda instruktorem v podání skvělého a přesného Franty Peterky. U kolika filmů se vám také stává, že už se smějete před tím, než daný okamžik přijde a těšíte se na něj jako malé děcko na cukroví? Tahle taškařice spojuje excelentní scénář, bravurní výběr herců do nejmenší roličky, kvalitní režisérské vedení a cit pro komiku. Znovu opakuji - je to legenda, právem náležící do mé TOP 10 filmů. ()
Luděk Sobota si touhle vydařenou komedií plnou nesmrtelných hlášek na sebe upletl bič. Už totiž od té doby nevytvořil lepší a silnější roli, a dá se říct, že už ani nevytvoří. Jeho František Koudelka, řídicí se předpověďmi dobrých a špatných dnů, nabízí mnoho hereckých poloh a obdivoval jsem ho jako nesmělého troubu v bufetu hledajícího způsob, jak si získat pozornost prodavačky, nebo jako absolventa kursů karate i neustálého soka psa Gregorka v boji o lepší postel. Řada hlášek už vlastně dávno zlidověla, stejně jako postava psychiatra Chocholouška, nebo Bédi Hudečka z autoservisu. Možná konec nebyl nejpovedenější, ale jinak to v režii Oldřicha Lipského dynamicky a neotřele šlape. 80% ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- Litograf, kníhtlačiar a sadzač Pavel Pech si zvolil umelecké meno ako má hlavný hrdina filmu, ktorého stvárnil Luděk Sobota, František Josef Koudelka a v roku 2007 vytvoril reflexiu na film 15 celostránkových dvojfarebných linoritov vo veľkosti 2x2 centimetre, ktorých jeden mal obsah 64 strán. Išlo konkrétne na narážku japonského maliara miniatúr Uko Ješitu (Tetsuchi Sassagawa) nakoľko má každý linorit na obale názov "Uko" a prvej strane "povoáním hodinář". Na ďalšej stránke môžeme nájsť vyobrazenie miniatúry "Odysseúv boj s Kyklopem". (Raccoon.city)
- Zaměstnanci mají na kapse montérek nápis „service“. Je třeba si uvědomit, že vše západní či anglosaské bylo v zemi zakázáno, a to včetně názvů hudebních skupin. Jednalo se tedy nejspíše o ironii na snahu servisu po světovosti, a proto nápis prošel. (sator)
- Hlasatel na výstavě psů (Jaroslav Vozáb) mluví o dlouholeté historii přátelství mezi psem a člověkem, a jako příklad jej dokládá psem Šarikem. Jedná se o psa ze seriálu Čtyři z tanku a pes (1966–1970). (sator)
Reklama