Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Luděk Sobota, Marta Vančurová, Věra Ferbasová, Josef Dvořák, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Novák, Václav Lohniský, Eva Fiedlerová, František Husák (více)Obsahy(1)
Pod námětem a scénářem komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 najdeme poprvé jména oblíbené autorské dvojice Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. V té době už byli oba známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů, právě se připravovali na osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana, v menších rolích se objevili i na filmovém plátně, ale svoje skutečné úspěchy měli tehdy ještě před sebou. Hlavním hrdinou jejich prvního filmového příběhu je nesmělý mládenec František Koudelka (L. Sobota), který uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, „vědecky“ sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. Až po mnoha letech se dozví, že kondiciogram, podle kterého žil, byl určen jeho jmenovci. Mezitím však zažije hodně perné chvíle a neskutečná dobrodružství… Dnes již legendární komedie je jednou z nejlepších, které byly u nás v neveselých časech normalizace natočeny. Dala velkou příležitost komikům nové generace – skutečně úspěšný filmový start zde zahájili Josef Dvořák a Luděk Sobota – ten se na dlouhá léta etabloval do rolí nesmělých až přihlouplých mládenců. Úspěchu napomohl samozřejmě i vynikající scénář, který rozvíjí kaskádu komických situací, a rovněž skvělá režie, která nevynechala jedinou příležitost rozesmát diváka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (759)
Asi se na mě budete zlobit, ovšem - kolik třešní, tolik višní: Dobrá crazy komedie, ale na Miloše Macourka a jeho crazy-imaginaci nemají ani pánové Svěrák a Smoljak. No ale je to jeden z nejlepších filmů Luďka Soboty (i když víc se podle mě vyřádil v "Zítra to roztočíme, drahoušku!") a jediná snesitelná role Věry Ferbasové, někdejšího přestárlého diblíka českého filmu. Ale jak říkáme my filmoví fanoušci, "nemusí pršet, jen když kape." :-) ()
Velmi vtipná podívaná, ale na komerčních stanicích u ní funguje otravný kolovrátek, takže jediná rada je po pěti (u někoho možná po deseti) reprízách nemilosrdně ignorovat. Fajnový Luděk Sobota se vyčerpal jedním filmem a to je taky problém snímku. Smoljak a Svěrák film zkrátka přecpali tolika hláškami a dvojsmysli, že je místy až teatrální. Ale možná to přijde jen mně... ()
Filmová prvotina dvojice Svěrák-Smoljak, je (podle jejich vlastních slov) až moc přecpaná vtipem, na kterém rozhodně nešetřili. Geniální jednoduchost dnes již naprosto jedinečného humoru je zde opravdu v každém záběru. Nesmrtelné hlášky a výborné herecké výkony, podpořené samotnou dvojicí autorů. Komedie, která se stala českou filmovou klasikou a poznávají jí další generace. Zdeněk Liška zde opět prokázal svou hudební geniálnost a nadčasovost. Hudba v úvodních titulcích, je nefalšované minimal techno. ()
Ať si kdo chce, co chce říká, František Koudelka je jednou z nejvíce zapamatovatelných postav českého filmu a obrovskou zásluhu má na tom neumětel Luděk Sobota. Oldřich Lipský maximálně využil veškerý potenciál, co v Luďkovi byl, až natolik, že do dalších budoucích rolí už Luďkovi nic nezbylo. Škoda. Měl na to. ()
Další z mých nejoblíbenějších českých komedií. Pokaždé se u toho směju, i když jsem to viděl opravdu hodně krát. Tady zase musím vyzdvihnout vynikající výkon všeuměla Luďka Soboty. Bez toho svého harmonogramu by byl úplně ztracený. :D Opět tu narazíme na nespočet vtipů a hlášek: "Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?" :D ()
Galerie (13)
Zajímavosti (99)
- Honorár Luďka Sobotu za hlavnú rolu Františka Koudelku podla jeho slov: "240 korún za deň. Ja som mal vtedy najnižšiu triedu. Takže za celý film som dostal asi 12 000 korún. To boli štyri mesačné platy.“ (Raccoon.city)
- Zdeněk Svěrák (podnikový psycholog Klásek) spomína na príhodu s hercom Václavom Lohniským (psychiatr docent Chocholoušek), ktorý mal v scenári text: "Sanitka sa rúti ulicami a dravčie oči docenta Chocholouška pátrajú cez sklo." Po natočení scény sa pýtal, či mal dostatočne "dravčie" oči. (Raccoon.city)
- Nebude úplně náhoda, že se Miloň Čepelka objevil v malé roli japonského překladatele. Sám se totiž věnuje prastarému umění japonské poezie „haiku“. A věta z filmu, která později zlidověla, „Kolik třešní, tolik višní,“ je ukázkou takové formy japonské poezie. Japonsky by zněla takto: „Ikutsu no cherī, totemo ōku no sawācherī.“ (sator)
Reklama