„Marečku, podejte mi pero!“

Není velkých a malých témat, jsou jen velcí a malí tvůrci, chtělo by se s nadsázkou zvolat při zhlížení klasické české veselohry, kterou také začala pronikat neopakovatelná poetika Cirmanů do naší národní kinematografie. Skeče a někdy i tříšť skečů, jak lze také charakterizovat tento kabaretizující přístup, tu tvoří přirozenou součást syžetu a zdánlivě diletantní cimrmanovské herectví Lipského režie organicky skládá s tím "kukátkovým" těch ostatních. Co divadla rozlučuje, to film spojuje - i tak lze charakterizovat Lipského úspěch. Přispívá k němu i to, že základem řetězu veseloherních scén je "vážné" - lépe by bylo říci věcné - téma. Dálkové studium pokročilejší střední generace se ukazuje jako zvlášť inspirativní. Podařilo-li se zvládnout tuto výchozí výzvu, přímo řetězce zlidovělých výroků a nezapomínaných scén, provázené výbuchy spontánního smíchu, připadají jako přirozené a jaksi spontánní vyznění toho všeho. Tato zdánlivá lehkost je neklamným znakem každého velkého umění. V tomto případě umění, které je jedním z vrcholů našeho hraného filmu vůbec, napříč jeho stoletou historií. (30.12.2007)

"Tak vás srdečně, přátelé, vítám u nás v závodě - Tohle je náš soudruh náměstek Kalivoda - Já se jmenuju Kroupa a jsem tady mistrem - Hujer, jděte si po svejch" - právě jsem se z novin ze sloupku překladatele Jana Mattuše dověděla, že poslední z těch čtyř vět je ve filmu opatřena překladem pseudorumunským, ale ty první tři jsou přeloženy do rumunštiny skutečné - to jsem nevěděla - teď už to ale vím - a vy to víte taky. (15.09.2011)

Tyhle Svěrák/Smoljak haha-chichi scénáře kde kvantita vtipu je jedinou kvalitou mi lezou dost na nervy, ale zase na druhou stranu, pokud měly filmy jako Marečku či Jáchyme, hoď ho do stroje sloužit jako skládka slabších vtipů, které se nevešly do cimrmanovských her, tak díky bohu za ně. Přesto musím uznat, že zanícení, se kterým se tu někteří herci vrhají do svých hlášek občas donutí si některé scény přetočit a dát si je od znovu. Kovaříkův klepající spodní ret při traumatické scéně "Ale Mlho...", nebo monolog o jedné větě a třiaosmdesáti slovech, který vede Weigel (čímž se zřejmě stal role modelem pro Lukáše Grygara) budiž jedněmi z příkladů. (23.05.2022)

Dalsi z Lipskyho perfektnich komedii, tentokrat se navic mohl oprit o skvelej scenar Sveraka a Smoljaka. Plati tu vlastne to samy, co u dalsich Lipskyho filmu, takze skvelej pribeh, perfektni hlasky a suprovy herci, ze kterejch nejvic potesi Frantisek Kovarik, ten je naprosto genialni. Zkratka film, na kterej se da divat porad. (11.09.2007)

Nesmrtelná komedie s nesmrtelnými hláškami a též nesmrtelnými hereckými výkony. Přitom nejde jen o pár perliček v dialozích, kompletní struktura filmu je více než důstojným "pokračovatelem" prvorepublikových komedií ze školního prostředí. Vlastně se dá říct, že se zde sešlo několik výborných herců na vrcholu s režisérem, co prožíval zlaté údobí také v sedmdesátých letech. Jako ukázkový produkt naší kinematografie znamenité. A normalizační podtext nevidím. Oficiálně... (18.09.2005)