„Marečku, podejte mi pero!“

Po letech dávných znovu viděno, na čtyři hvězdičky ze tří upřimně přehodnoceno... Zvláštní, jak taková vpodstatě hloupost zůstává svěží a milá. A vlastně i inteligentně humorná. Vypointovaná, mile zahraná a mile režírovaná. V kontextu světové kinematografie naprosto bezvýznamný film, leč pro našince... No i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, že... :-) . . . Kdeže ta stará pera jsou... - - - P.S. Nezapomenutelně kouzelné závěrečné dvě minuty v podobě čistokrevné socialistické SCI-FI - tedy pardon - vědeckofantastické... Kdo tenkrát nežil, nepochopí... (31.12.2005)

Dalsi z Lipskyho perfektnich komedii, tentokrat se navic mohl oprit o skvelej scenar Sveraka a Smoljaka. Plati tu vlastne to samy, co u dalsich Lipskyho filmu, takze skvelej pribeh, perfektni hlasky a suprovy herci, ze kterejch nejvic potesi Frantisek Kovarik, ten je naprosto genialni. Zkratka film, na kterej se da divat porad. (11.09.2007)

Cestu do hlbín duše obstarožného školákov v roku 1976 realizoval Oldřich Lipský podľa neskutočného scenára Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Stará dobrá klasika, snáď najlepšia komédia sedemdesiatych rokov. Nezabudnuteľné hlášky, výborné herecké obsadenie. Je až na počudovanie, že do toho išiel aj František Kovářík, rolou starého profesora. Keď som pozeral na jeho vek, nezostáva, než mu vystrúhať poklonu. Ten film je večný! (09.12.2012)

Režisér Lipský uměl k filmům přistupovat opravdu filmově. Vybral si přesné herce a točil podle kvalitního scénáře značky Svěrák & Smoljak, ve kterém je nepřekonatelné množství nesmrtelných hlášek. Za povšimnutí také stojí hravá hudba Svatopluka Havelky. Sovák jako představitel a vzdor pracující inteligence z duše nenáviděl navštěvovat večerní školu a po večerech se musel šrotit básně o jakýchsi Hrdobcích, co ani zdaleka nejsou brouky valící si kouli z trusu, nebo se synem doučovat matematiku, ve které plaval, nebo ještě lépe, se v ní topil. Přitom je mírně zarážející, že většina přestárlých "žáků" tolerovala poměrně nadřazený přístup mladšího učitelského sboru, který byl tady použit jako symbol autoritativní moci. Tenhle film dal českému divákovi postavy, jako Je učitel v důchodu Hrbolek, věčně opožděný Plha, patolízalský Hujer a nepřítomný Hliník, co se odstěhoval do Humpolce. Zvláštní, že tenhle film bolševik toleroval. Nelze si totiž nepovšimnout, jak film pohlíží na dělnickou třídu a na pracující inteligenci. A to film zrovna vznikl v době, kdy bylo lepší se k problémům nevyjadřovat. Tenhle film šel na to chytře a s chytrým humorem. 80% (02.01.2011)

Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje! (10.01.2021)