Muž z prvního století

Sci-fi blbinka, ktorá v archíve trochu zapadla prachom a tak je pomerne neznáma. Zachraňuje ju hlavne Miloš Kopecký svojím nonstop hereckým výkonom, keď ani na chvíľu nezíde z obrazu. Od absolútne prvého čs sci-fi netreba čakať zázraky, ale nie je to ani žiadny průser. –––– Jsem rád, že jsem poznal lidi. I když mají kulatou chlupatou hlavu. (02.11.2019)

Zatímco snímek Ikarie XB-1 z následujícího roku je považován za nesmrtelnou klasiku, MUŽ tvoří dnes spíše pozapomenutou kuriozitu u krajnice filmových dějin. Z hlediska žánru science fiction si však svým významem s Ikarií v ničem nezadá. Je vlastně jediným českým filmem, který komplexně ukazuje život v daleké budoucnosti. Invence tvůrců a objem práce vložené do dekorací a triků jsou unikátní. Většinu dekorací vytvářel Jan Zázvorka, zkušený filmový architekt, který působil v českém filmu již od konce třicátých let. Dekorace jsou esencí uvažování o životním stylu v intencích estetiky bruselského Expa 1958. To, co designéři na Expu naznačovali, představil Zázvorka a jeho kolegové jako žitou skutečnost. Dopravní prostředky (nazývané škodaplány, tatralety apod.) odpovídají futuristickým prototypům padesátých let, obytný dům s proskleným tubusem výtahu vedoucím do podzemních prostor působí jako uskutečněný sen Ludwiga Miese van der Rohe. Návrhy kostýmů a další výtvarné rekvizity vytvořila Ester Krumbachová, šedá eminence filmové nové vlny šedesátých let, jež si tímto snímkem odbyla svou kinematografickou premiéru. Příbytky lidí budoucnosti jsou bohatě zdobené abstraktními plastikami a bruselskými vzory. Nikdo v tomto světě není sám – všichni jsou si blízko prostřednictvím všudypřítomných videoterminálů. Navzdory čerstvým vzpomínkám na bruselské Expo vytvořili filmoví architekti tak futuristický svět, že když publicista Ivan Soeldner navštívil natáčení, přiznal se, že raketa byla jediná z dekorací, kterou uměl nazvat. Pro běžného diváka mohl zobrazený svět představovat až estetický šok z budoucnosti. Černobílá komunální satira reprezentovaná prehistorickým čalouníkem, mužem z prvního století po sputniku, trochu zakrývá jemnější nuance scénáře. Zejména skutečnost, že v druhém plánu je kritickým dialogem se samotným vědecko-fantastickým žánrem. Literární představy o komunistické utopii byly v roce 1961 již natolik běžné, že se začalo dokonce hovořit o jejich konjunktuře. Muž z prvního století je tak velmi ranou parodií na tyto podoby zítřka. Vzpomeňme například scénu, kdy občan budoucnosti, hraný Lubomírem Lipským, krájí náruživě cibuli a svěřuje se Josefovi, že je to v této době vlastně už jediná možnost, kdy si může zabrečet. Tato kritika je spjata i s postavou chladného mimozemšťana Adama, na jehož planetě se obyvatelé "množí dělením – nebo násobením". Východiskem, a dost možná i nemilosrdným zrcadlem současného světa, se zdá být odpověď režiséra Oldřicha Lipského, který na adresu filmu poznamenal: "V mnoha utopických filmech je budoucí svět líčený přetechnizovaně a lidé v něm jako chodící kybernetické mozky. Adam je představitelem takto chápaného světa a my skrze něj polemizujeme s takovýmto názorem na budoucnost." Nemalou zásluhu na tom, že se snímek dodnes těší značné divácké pozornosti má také nepochybně famózní Miloš Kopecký v titulní roli, následovaný plejádou dalších, neméně zdatných herců. (20.02.2010)

Úžasný herecký koncert Miloše Kopeckého, jako typického čecha - úlisného a falešného požitkáře. Pomluvami a podrazy se mu téměř podaří rozložit dokonalou společnost bez válek, peněz a osobního vlastnictví. Na některých místech je vidět tlak na černobílé vykreslení socialismu, ale na druhé straně se skví geniální "hlouposti" jako jsou ŠkodaLety, automat na jídlo jež dává místo knedlíků humry, číslování vkusu atd, atd... (23.07.2006)

Je to taková "kritika doby" a postava Josefa byla Miloši Kopeckému napsaná na tělo a výborně si s ní poradil. Film byl původně natáčen pod názvem Zavinil to Einstein ale nakonec byl změněn. Režisér Oldřich Lipský nakonec jméno známého fyzika použil ve filmu: Zabil jsem Einsteina Pánové. Při natáčení pomáhala artistická rodina Berouskových. Sympatickou psychiatričku Evu hrála Anita Kajlichová, která působila v souboru Laterny Magiky ovšem hereckou kariéru neudělala. Na filmu se dále podíleli architekt Jan Zázvorka, trikový kameraman Vladimír Novotný a výtvarnice kostýmů Ester Krumbachová. (25.12.2008)

"Musíme se podívat na mapu, kde ležel Tuzex." Dříve, než zvítězil socialismus v Lucemburku, se lidé neměli rádi, povyšovali se nad druhé, záviděli si a práce je netěšila? To muselo být hrozné, ještěže tohle se naší civilizace netýká. Nicméně já jsem hrozně rád za to, že mi čalouník Josef vysvětlil tu dávnou minulost, ve které neměl rád rasisty, Židy a černochy. A ať je to, jak chce, tak mě dokáže muž z prvního století kdykoli pobavit, i když musím uznat, že mu v závěru dochází šťáva. (08.02.2017)