Muž z prvního století

K čemu jsou mi vaše možnosti, když je mají všichni?! Průměrný až podprůměrný pan Josef, nenapravitelně pošramocený buržoazními přežitky, zlozvyky a předsudky, podniká na kosmické lodi ze Strakonických raketáren výlet do über-socialistického krásného nového světa 24. století, kde dostává na základě dějinné nutnosti na frak. Muže z prvního století [po Sputniku] lze snadno odmáznout jako nákladnou trikovou propagandu, jíž bez samozřejmě je a jejíž nevěrohodnost nezakryje ani dokonalá futuretro výprava, ani podivně bezzubý Miloš Kopecký, zápolící s trapnými replikami, ani stopově zastoupené jasnozřivé výstupy: 3D tisk nemovitostí, skypové konference a Vy jste taky Eva. / Ne. Karel. / Tak vy jste Eva. / Evald. Úlevu od bezkrevných postav budoucích časů jako nechápající Akademik Otomara Krejči, svazácky jednorozměrný Inženýr Vít Olmer či znásilnění vzývající Eva Anita Kajlichová, skýtají nechtěně subverzivní momenty, jako když mimozemský Adam Radovana Lukavského v honbě za vzorcem lásky milostně dotírá na (těžko říci jak autenticky) vyjukaného Miloše Kopeckého. Elektronická hudba: Zdeněk Liška. Nyní, třicet let po pádu režimu, který investoval do filmů jako tento, si můžeme bez výčitek svědomí za sympatie se zločinným zřízením přiznat, že největší lží filmu bylo sugerování hypotézy, že odporný strakonický exemplář byť na moment někam odletěl. Dlí poblíž a vzkvétá jako nikdy. Všechno zadarmo. Děti, tím jste si mě koupili. (31.01.2021)

Budovatelské sci-fi? Zní to šíleně že?! - Ale, ano i tohle se u nás točilo. To budování je tam sice jen v náznaku, ale přesto čpí. V hlavní roli se chtě nechtě ,,omáchl" Miloš Kopecký. Komediální není až tak děj snímku, ale spíše ona popsaná a znázorněná budoucnost. Znáte to, občas se vám do ruky dostane třeba starý časopis ABC z šedesátých let a tam jsou znázorněny dopravní prostředky jaké budou jezdit v roce 2000... Jsou to samá vznášedla a vzducholodě v designu Brusel. Tady tobylo něco podobného. Na nedělní odpoledne proč ne. * * (22.01.2012)

Rozporuplné vyznění ohlasů komentátorů tohoto fóra překvapuje především svou relativní početností, a to u filmu, který zanedlouho oslaví své padesátiny. Atmosféra jednašedesátého roku, poznamenaná prvním vzletem člověka do vesmíru i poněkud voluntaristicky pouťovým optimismem programu chruščovovského XXII. sjezdu KSSS (1961), bezstarostně blouznícího o rychlém vybudování komunistické společnosti, se i zde nemůže neodrazit a je hlavním zdrojem nemalých rozpaků, které MUŽ vyvolává. Tenký led, po němž se MUŽ pohybuje, led současně krotké komunální satiry, nápadité sci-fi i jiskřivých hereckých výkonů, jimž vévodí špičková kreace Miloše Kopeckého, nese podle mého názoru i tak více kladů než slabých míst. Podobně jako obdobně koncipované veselohry a komedie KRÁL KRÁLŮ nebo AŽ PŘIJDE KOCOUR a několik dalších děl z této zlomové doby mezi schematismy svázanou tvorbou padesátých let a nástupem české (československé) filmové vlny let šedesátých nabízí jakoby přes dvojí zrcadlo pozoruhodný pohled do bezútěšné reality do krize se propadajícího režimu (v jiném úhlu ho podává televizní seriál ELIŠKA A JEJÍ ROD). Budoucí bezrozporná idyla budoucí komunistické společnosti tu nevadí stejně jako v rozverných NÁVŠTĚVNÍCÍCH z let osmdesátých. Uvědomíme-li si tyto nesnadné kontextové i tvůrčí souvislosti, pochopíme, že MUŽ nepochybně patří do špičky naší filmové tvorby hraného filmu, jak nepřímo naznačuje celá řada pozoruhodných jmen, zastoupená mezi jeho tvůrci. (27.08.2007)

Velmi podřadná scifikomedie, kterou nezachránil ani Miloš Kopecký díky velmi trapnému komunistickému scénáři. Komediální scénky jsou komedii velmi málo podobné, je to vytažený sopel z paty, kterému se měli diváci smát a být vděční, že jsou za oponou směrem východním. Budovatelské filmy s Otomarem Krejčou vysloveně žeru a když se tam objeví Jiřinka švorcová v montérkách, tak štěstím doslova pláču. Toto je ale tak nesmírně pitomé, že jsem vydržel 13 min. (05.07.2012)

Co se dekorací, kostýmů a triků týče, je tento film naprostým unikátem. Odraz představ o science-fiction 50.let se vší naivitou a bruselskou hýřivostí není tak dokonalý snad ani v Ikarii XB-1. Z toho pohledu je Muž z prvního století "povinnou četbou". Na druhou stranu se tak nějak podivně míjí se svým cílem. Kritika stavu tehdejší socialistické společnosti (plné závisti, strachu, touhy po moci atp.), se vytrácí pod nánosem čisté socialistické utopie, která je tu sice jen jako idilické, staletí vzdálené zrcadlo, ale otupuje kritický přístup a rozmlžuje skutečnou podstatu. (05.06.2011)