Slaměný klobouk

Slaměný klobouk potěší především bezchybným herectvím a režií. Příběh sám je klasickou bláznivou francouzskou fraškou, v níž se nejprve neustále všechno kazí, aby nakonec vše dobře dopadlo. Nejedná se o moralitu a naprosto zde nejde o jakékoli "vyšší cíle". Jejím smyslem je prostě bavit. Toto schéma, samo o sobě mnohokrát zopakované v mnoha lepších i horších divadelních hrách a značně zprofanované mnoha nejrůznějšími filmy, Lipský zcela ctí. Jediným posunem oproti předloze je výrazná (a také výborná) secesní stylizace, z hlediska samotné divadelní hry vlastně anachronická. Celkový dojem: 85% (12.11.2011)

Poměrně zapomenutý kousek z tvorby Oldřicha Lipského, nutno však říci, že neprávem - svojí bláznivostí nejen že je rovnocenným partnerem zbylým skriptům jeho významného spolupracovníka Macourka, ale v některých chvílích také nepřekonatelným vzorům crazy komedií - schopnost Miloše Kopeckého (dle mého zde v nejlepší formě) tvořit zápletku jako kousek plastelíny je občas funésovštější než Louis sám (asi nejvíce mě kvalita Kopeckého výkonů připomněla francouzské Jo či Oskara) a závěrečné vyvrcholení je charakterově podobné produkci Charlese Feldmana ze šedesátých let (z herců tomuto druhu humoru dominuje Lubomír Lipský, také jedna z nejvýraznějších dosud viděných kreací). Jelikož mám pro obě komediální odrůdy někdy až nekritickou slabost, vytáhnu z kapsy i pro tuto komedii ten nejvyšší počet hvězd, jaký zde mohu dát. 90% (07.09.2010)

Film, který se prostě nezastaví a jede od začátku do konce. Je to plné bláznivých nápadů. Výborné převedení divadla do filmu s tím, že to má dost z obojího. Ta zápletka je celkem banální, ale to, jak se daří dostat k řešení, je skutečně nápadité. Navíc ta plejáda českých herců rozhodně stojí za to, přičemž Miloš Kopecký je tím, kdo film táhne. (20.01.2015)

Z osvědčené spolupráce Oldřicha Lipského se scenáristou Milošem Macourkem vznikly postupně čtyři legendární crazy komedie, přičemž tohle je ta poslední, a jestliže se v roce 1967 dalo (ba dokonce muselo) ve filmu experimentovat, a v roce 1969 a 1970 ještě mohlo, v roce 1971 již úplně zaklaplo víko normalizace a tak museli tvůrci přijít s něčím absolutně apolitickým, stojícím mimo jakoukoliv dobu a režim - sáhli proto k osvědčené francouzské frašce. Je to v podstatě naprosto primitivní divadelní kus, přesto, anebo možná právě proto, je úžasné a fascinující, co dokázal Oldřich Lipský s Milošem Macourkem z takovéto předlohy vyždímat. V duchu zůstali uvnitř svého mateřského žánru crazy komedie, která je logicky vystavěna na bázi komedie konverzační, herecká elita té doby dodala ovšem celému kusu absolutní přidanou hodnotu, dnes je až skoro neuvěřitelné, že se takový herecký koncert dal realizovat čistě s českými herci a herečkami. Lipského Slaměný klobouk je oslava české herecké školy a výjimečné herecké generace, která možná vynikne nejvíce právě v kostýmní frašce. Velmi zajímavá je výtvarná secesní stylizace něčím hlubším konvenující pohnuté době, neboť obdobnou použil o rok později třeba i Juraj Herz ve své Morgianě... (22.06.2012)

Děj tohoto filmu vás brzy omrzí, pokud si nepotrpíte na bezduché francouzské frašky. Povedeno je jen pár momentů, především svatba, koncert u Růžičkové a řemeslníci. Jinak je na tomto filmu také zajímavé obsazení, kde vedle českých komediálních klasiků (Kopecký, Menšík, Janžurová, Filipovský, Hlinomaz) hrají i v české komedii méně obsazovaní herci, především skvělý Kemr či Landovský. Obsazení vynikající, scénář prachmizerný, celkem ale dobré čtyři hvězdy za příjemnou atmosféru. (07.11.2009)