Happy End

Tenhle film je do posledního detailu doladěné mistrovské dílo československé kinematografie, které by měl každý vyznavač kvalitního filmu vidět. Co mě hlava nebere je fakt, že jsem ho nikdy neviděl v žádné z českých televizních stanic. Tenhle skvost s plejádou elitních herců nám z nějakého důvodu odepírají a krmí nás zahraničníma romantickýma sračkama nebo stupidními komediemi. (07.08.2011)

"Věděl jsem, že jakou si jí složím, takovou jí budu mít!"                                                                                                         Pro mě tam nechybělo nic. Rozlepování sáčku, odevzdávání menáže, aby měli všichni spravedlivě, nebožka Božka, poskládání snoubenky z jednotlivých dílů a prsten od pana ředitele!! Dokonalý start do života!! (21.09.2014)

Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % (20.02.2003)

Jsem příliš velkým negramotou v oblasti filmového umění na to, abych ve svých komentářích užíval termíny jako originální či nadčasový, ale v tomto případě to risknu. Tento snímek totiž má koule. Začíná poněkud netradičně nápisem KONEC, po kterém logicky přicházejí závěrečné titulky a pak už nastává jen neskutečná zábava. Já jsem ronil slzy smíchu, když se Bedřich narodil na gilotině, když rozlepoval pytlíky v lyceu, když si skládal ženu i když uklízel v bytě společně se záletným hejskem. Zkrátka považuji za dokonalý svět, ve kterém se narození dá považovat za úmrtí, záchrana tonoucího za utopení a seznámení za rozchod. S tímhle snímkem si scénárista neuvěřitelně vyhrál a já mohu zodpovědně napsat, že něco tak zábavně ujetého jsem nikdy předtím neviděl. (12.01.2014)

Bedřich se narodil, když jeho krk opustila gilotina. Pak si hrál s kamarády v pruhovaných dresech na dvorku, rozlepoval sáčky a i u soudu nějaký čas strávil. "Věděli, že budu potřebovat ženu. Dali mi ji i skufrem." , takže si ve volných chvílích mohl složit manželku a aby toho nebylo málo, tak mu hned po složení začala provádět podivné věci: "Julie byla v noční košili. Aby mi ji ten hejsek nezačal oblékat!" Málokdy se vidí taková šílenost, kde v důsledku obráceného běhu času dostávají opačně vyslovené věty jiný význam, vycucává se mléko z miminka či se radostně ukládá čerstvě narozený tchán do černého inkubátoru. Drobná logická pochybení musím velkoryse přehlédnout, protože jsem se bavil vskutku královsky. (19.05.2010)