47 metrů: Mimo klec

Zředěnější odvar velmi povedené jedničky. Ta bodovala především tím, jak operovala s klaustrofobickou atmosférou uzavřeného prostoru, blízkosti nebezpečného predátora a docházejícího vzduchu, a v podstatě po celou dobu z této přímočaré cesty neuhla. Ve dvojce se srovnatelně hutné pasáže v podmořském městě, ve kterých se vkusně sází na tmu, neklid a tušenou blízkost žraloka, peklužel překlopí do za vlasy přitažené a béčkově vyznívající survivalové honičky, kterou ani režie, ani herecké výkony protagonistek nemají šanci utáhnout. Celkový dojem pořád spíše dobrý, ale rčení "méně je někdy více" zde platí zcela bez výjimky. (20.11.2019)

Reziser Johannes Roberts prichadza s dalsim animal hororom a opat si vybral zralokov,no tentokrat to bolo o nieco slabsie,samotni zraloci boli spracovani na nizsej urovni ako predtym a ten zaver bol hrozne prehnany,mohli si to odpustit tvorcovia,na druhej strane sa mi pacili jaskyne,boli super,herecke vykony tiez usli a najvacsim plusom bolo napatie a nejake tie lakacky,to sa mi moc lubilo,cize ak mam hodnotit v ramci tohto zanru,tak ide urcite o nadpriemer,aj ked chybicky boli,no aj tak styri hviezdicky s urcitostou dam...:-) (02.11.2019)

Stejně jako jednička ne úplně typický žraločí horor, který se opět odehrává hluboko pod vodou. Tentokrát v ruinách zatopeného mayského města, což je vizuálně osvěžující prvek, ale bohužel i největší slabina filmu. Ten většinu času jen bezradně bloumá v zakalených podmořských jeskyních a místo toho, aby v nich navozoval pocit strachu ze žraloků, číhajících ve tmě, tak se většinu času soustředí na snahu hlavních (v potápěčských maskách nerozeznatelných) postav dostat se ven. Žraloci jsou tentokrát slepí a napětí by tak mělo logicky vycházet z toho, zda postavy v jejich přítomnosti dokážou být dostatečně v „tichosti“. S tím ale film překvapivě moc důsledně nepracuje. Žraločí útoky často nesouvisejí s tím, jak moc se kdo hýbe, a jsou inscenované spíše formou nahodilých lekaček. Napětí mírně zafunguje až v akčním závěru, kdy se přesuneme na otevřené moře a dosud pomalí žraloci naberou plnou rychlost. Pak už je z toho ale typický žraločí horor. Pokus natočit žraločí verzi Pádu do tmy tedy moc nevyšel. (03.11.2019)

První žraločí sedmačtyřicítka se povedla, ta druhá je, bohužel dle očekávání, brak. Chudáci žraloci se tu motají v ruinách jakési indiánské pyramidy kdesi v Mexiku a proti nim Roberts postavil nesympatické stádo uječených krav, které si zasloužily bolestivé sežrání ještě než vlezly do vody. Kamera se tu motá na hraně FF, pokud nepočítám jeden hezký moment, takže se většina svačení odehrává mimo záběr a s nějakou chuťovkou raději nepočítejte vůbec. Alespoň že konec rozesměje, ale to asi v plánu nebylo. 10% (07.11.2019)

Ooooaauuíýéí / Tohle mě po dlouhé době zvedlo ze sedadla a přitom papírově c-éčko! Jasně, každý pozorný divák si všimnul, že snímek popírá všechny přírodní zákony a že narvat tak velkého žraloka do jeskyně je totální bullshit. Mno, k tomu nemám co dodat, ..... ale ..... po pátém až šestém záběru na hezky tvarované zadečky fajn hrdinek se začaly dít věci. Následovaly scény, které zatím nikoho, ale opravdu nikoho nenapadly, navíc s mega dávkou epičnosti. Logika doslova zůstala doma. V jednu chvíli jsem si říkal, tak a teď už toho žraloka chytnou za ocas a vyplavou s ním z té díry. Závěr byl super. Byl to jeden dlouhý nepřerušovaný orgasmus. Většinou se spokojíme jen s nějakými náznaky toho, jak by děj mohl eventuálně pokračovat, ale tady se toho chopili. Jestli jste zvyklí kroutit hlavou, tak vás bude bolet krk, o tom nepochybuji. Uncaged si vybojoval místo mezi žraločími filmy. 8/10 (24.05.2020)