Tři veteráni

Jeden z mnoha filmů, které jsem v dětství miloval (btw. tehdy jsem toužil po tom růžovém klobouku), ale nově už je moc nemusím. V tomto konkrétním případě se mi to zprotivilo jednak neustálým reprízováním v televizi, kvůli němuž to člověk zná už nazpaměť, a jednak mi ten svěrákovský humor přijde spíš nevtipný, někdy až trapný (a děti - obzvlášť ty dnešní - tam podle mě nemají šanci pochopit hromadu věcí, všechny ty narážky na politiku apod.). Myslím, že mám asi obecně k Lipského filmům dost rezervovaný vztah, kvůli kterému si k nim už asi cestu budu hledat jen těžko. (28.12.2021)

Texty ve Werichově Fimfáru bych rozhodně neoznačil jako pohádky. Naopak jistým způsobem to jsou spíš horory, na mě z nich čiší chlad, odcizenost mezi lidmi, zlo. Chybí láska, dobro, hřejivost. I ty povídky, které "skončí dobře" tak úplně dobře nekončí, vždy je tam nějaké ale. Z těchto důvodů se mi nijak zvlášť nelíbí ani Tři veteráni, neb o nich platí vše, co jsem napsal výše. V muším království jsou všichni zlí a vyčůraní, tři veteráni se k sobě taky nechovají nijak zvlášť pěkně a dobrý konec v jejich případě znamená, že se budou protloukat světem chudí s flašinetem. Ale zahrané je to pěkně. (03.08.2011)

Na Třech veteránech mi odjakživa z některých věcí trnou zuby, ale není jednoduché je pojmenovat. Nejspíš to bude souviset s tím, jak si Svěrák na Werichovu lyrickou a docela temnou povídku navěsil své lidové humory a proklamativní „moudra“ zjednodušená až k úplnému vyprázdnění (on je rozdíl mít srdce a nenudit se navzdory chudobě a krachům, anebo jásavě vykřikovat, že jedno vadí a druhé ne), a pak taky s pocitem jakéhosi zálibného alibistického rochnění v malosti, lenosti, křiváctví a stádnosti „těch druhých“. A je to snad jediný film, kde jindy precizní Čepek podle mě hraje hluboko pod své možnosti. (29.08.2015)

Víte proč byly české pohádky let 50. až 80. neljepší na světě? Inu, měly totiž speciální tajnou přísadu - inteligentní a laskavý humor. Ať už je to Byl jednou jeden král, Hrátky s čertem, Šíleně smutná princezna, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty nebo právě Tři veteráni, ze všech těchhle pohádkových kotlíků to voní onou nezaměnitelnou a neodolatelnou ingrediencí. Proto myslím není tak těžké pochopit, proč pohádky natočené po revoluci jsou tak unylé a nudné. Buď v nich totiž není humor žádný, nebo jen takový ten "novácký", tzn. pitvorný, přiblblý a dětinský. Česká pohádka stále čeká na dalšího Brdečku, Zemana či Svěráka. (28.12.2005)

Skvělý Werichův základ se snad ani nedá pokazit, ale dostalo se mu důstojného zpracování v režii Oldřicha Lipského s famózním obsazením. "Volá Německo, jestli k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku." "Já sleduji mezinárodní situaci a podle ní buď lijeme z kulí písmena nebo z písmen kule." "Čekají tě napínavé zážitky." "Trojka štěnice, dvojka bez štěnic, jednička bez štěnic a s ramínkama." (29.10.2005)