Tři veteráni

"Volá Německo. Jestli prý k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku." Takže Německo, abys tomu rozumělo, tak není nutno, aby bylo přímo veselo, ale s třemi veterány veselo je. A abys to lépe pochopilo, tak nemít prachy - nevadí ... tedy když máš nemovitosti, nadupaný vozový park, letadlo, akcie Googlu, Bundeswehr, alej frňákovníků a továrnu na cigarety s velbloudem. Chápeš? Nechápeš, ale to je tím, že ty jsi, milé Německo, nikdy nemělo smysl pro humor. A proto ti budeme každé vánoce strkat ctěný nos do tvých záležitostí. Jawohl? Já taky. (28.01.2019)

nostalgické 5* Další doplňující komentář ze vzpomínek na tuto kultovní pohádku. Možná míň přirozené a víc divadelně přehrávané, ale to k Werichovi sedí i jeho typickému humoru, který mám tak rád. Za mě mu patří plný počet i vzhledem k tomu, že těch kvalitních pohádek je čím dál méně. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.12.2020)

Traja veteráni nedostali príležitosť byť priemerným alebo dokonca zlým filmom. Už pôvodná Werichova rozprávková moralitka bola nápaditá. Svěrák jej pridal trochu mentorovania, plné priehrštia nezabudnuteľných hlášok a zopár hercov z Cimrmanovho divadla a Oldřich Lipský to celé zrežíroval. S hercami, akými boli Rudolf Hrušínský so Somrom a Čepkom po boku, s Lasicom a Satinským a množstvom ďalších iste nemal veľkú prácu. Jaroslav Uhlíř pridal chytľavú pesničku, ktorá nemala šancu nestať sa odrhovačkou, a všetky potrebné ingrediencie boli namiešané. Mohol to byť jeden z najlepších filmov osemdesiatych rokov. A nebol. Chýbalo mu niečo, čím je pri krasokorčuľovaní sklz. Všetko bolo také chcené a trochu vykalkulované. Tak ako štyri hviezdičky odo mňa. Aj tie sú pomerne slabé. (07.06.2012)

Můj první film v kině, navíc vesnickým. Byly mi čtyři nebo snad pět a šli jsme tam dva kiláky pěšky (s tátou a partou kluků ze vsi do sousední vesnice). Naprosto mě okouzlil, a navíc jsem si zamiloval kino, což mi vydrželo dodneška. A jsem rád, že poprvé to byl Zdeněk Svěrák (a Werich a Lipský), protože lepší už to bejt nemohlo. Od tý doby jsem Bimbáce, Pankráce a Serváce viděl aspoň desetkrát, a doufám, že aspoň ještě desetkrát uvidím. Je to asi moje nejoblíbenější pohádka, rozhodně nejlepší česká, dokonce lepší než původní psaná ( a skvělá) verze Jana Wericha. Všimli jste si, že tam není jediná přiblblá scéna, kterých je v ostatních novějších pohádkách tu víc, tu míň, ale vždycky až moc (myslím tím nesmyslný pitvoření, bezdůvodný štulce a kopance, ukřičenost...), který maj za úkol rozesmát co nejvíc dětí. Tahle pohádka si to neusnadňuje, když už se křičí, tak je to třeba, každá její scéna má smysl a přestože z ní plyne spousta poučení, vůbec to nevyznívá otravně, ale naopak naprosto samozřejmě, a proto z toho nakonec nemůžou mít špatnej pocit ani děti, ani dospělí. Myslím, že dokáže bavit nejmenší, větší i největší diváky, každýho svým způsobem, a přitom žádnýho z nich nebude nudit. To se o moc filmech říct nedá. I proto jsou Veteráni naprostá klasika. (17.11.2006)

Polopatická pohádková fraška jakoby z dílny Járy da Cimrmana. 1) Pohádka pro dospělé nebo pro děti? Děti cimrmanovský humor asi moc nechápou. Dospělé patrně nenadchne polopatická naivita mravních ponaučení, kterými Werich, ani Svěrák s Lipským nešetřili. 2) Film zaměstnal tvůrčí špičky tehdejší doby - od cimrmanů, Lasici a Satinského, Hrušínského, Somra, skladatele Uhlíře až po Jana Švankmajera, a je to vidět. Typicky cimrmanovské pojetí a vtipy jsou vskutku nesmrtelné. 3) Přesto však to není film, který bych si pouštěl opakovaně nebo u kterého bych seděl pribitý na židli. Ani neumím přesně vyjádřit, proč. (08.08.2009)