Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Výborné zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška pod taktovkou Oldřicha Lipského, vtipně doplněné komentářem Jana Wericha. Hodnocení jednotlivých povídek: Vzorná škola mocnářství ***** (Pucholt byl skvělý už ve svých dvanácti letech!), Vzorné rodinné štěstí *****, Otec chudých ****, Vzorná láska lepších lidí ****. (30.11.2011)

Film režiséra Miroslava Hubáčka „Haškovy povídky ze starého mocnářství", natočený v r. 1952, volně spojoval čtyři Haškovy humoresky. Aby využil co nejvíce Haškova textu, aby konfrontoval jednání hrdinů v povídkách s jejich jednáním ve skutečnosti vymyslil režisér filmu „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava" Oldřich Lipský se spoluautorem scénáře J. A. Novotným pro další haškovský film hraný rámec: v jarmareční boudě promítá Jaroslav Hašek hlavním osobám svých příběhů čtyři filmy, které náležitým způsobem komentuje Právě do tohoto komentáře je zahrnuto to vše z Haškova osobitého humoru, co se nedá vyjádřit ani obrazem, ani v dialogu jednajících postav. Hraný rámec - promítání filmů v jarmareční boudě - vtáhne diváka plně do ovzduší doby na počátku našeho století a navíc umožnilo autorům použít řady působivých formálních záběrů: zrychleného chodu kamery, trhaného pohybu, triků atd. Po fotografické stránce je film zajímavý tím, že jeho Vladimír Novotný použil pro podtržení dobového koloritu jednotlivých Haškových povídek, pro odlišení rámcového příběhu, jakož i pro zdůraznění změny filmového času různobarevného tónování (viráže) obrazu. — Film „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava " je druhou samostatnou režijní prací Oldřicha Lipského. Před úspěšnou veselohrou „Cirkus bude" pracoval Lipský jako asistent režie na filmu „Racek má zpoždění", s J. Strejčkem spolupracoval na filmu „Slepice a kostelník" a s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmu „Haškovy povídky". Filmový přehled 20/1956 (03.02.2010)

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Je to špatně od začátku, protože obsažené Haškovy příběhy nemají dobrý filmový potenciál, takže se v nich často opakují stejné situace a každá trvá navíc ještě zbytečně dlouho. Na tohle vás bezpečně připraví naprosto zoufalá první povídka, která je celá o tom, jak několik lidí není schopných otevřít dveře na hajzl, aniž by to mělo jakoukoli vtipnou pointu. Že s materiálem bojuje samotný film je zřejmé již jen tím, že využívá prakticky veškeré vyprávěcí berličky a tím myslím, že je zde mimo jiné i overvoice a zároveň mimozáběrový text popisující děj. Pokud si z filmu něco zapamatujete, tak to bude reminiscence Caddyshacka, maniakální výkon Ludmily Píchové a celkem věrohodná snaha formálně se přizpůsobit předválečnému rámování a způsobu vyprávění. Tady je to nadhodnoceno jenom protože Werich, což je v Česku obecný problém, protože bodré lidové mudrlanství je místní civilizační choroba. (11.04.2022)

Mám problém, u Haška se nepopadám za břicho, ale za hlavu s douškou na téma, co je na tom komického. Ani plejáda herecké elity nedokázala zachránit marnost. Kde nic není, ani kamera nebere. A tak si jen zase Oldřich Lipský obsadil bratra, který by si jinak snad ani nezahrál, neboť ostatní režiséři jím oprávněně opovrhovali. (15.06.2014)

Čtyři povídky podle Jaroslava Haška, spojené rámcem komentáře majitele pouťového kinematografu (vidíme jen jeho siluetu v šeru promítacího stanu, ale namluvil ho Jan Werich). Ještě to není úplná senzace, ale rozhodně zajímavý film, který už předznamenal, co bude Oldřich Lipský točit. Už je tady secesní Praha, skoro všichni jeho klíčoví herci, viráž a daleko větší nadsázka, než bylo do té doby zvykem. Hlavně v druhé povídce "Vzorné rodinné štěstí" o těch nejbláznivějších pokusech, jak dostat zatoulaného křečka z útrob gauče. :-) Hezká stará komedie, která mi připomíná francouzské filmy té doby, třeba Ztracené vzpomínky. 80% (19.04.2006)