An Inspector Calls
Režie:
Aisling WalshKamera:
Martin FuhrerHudba:
Dominik ScherrerHrají:
David Thewlis, Miranda Richardson, Ken Stott, Chloe Pirrie, Kyle Soller, Finn Cole, Patricia Winker, Sophie Rundle, Lucy Chappell, Wanda OpalinskaObsahy(2)
Anglický průmyslník pořádá večeři u příležitosti zasnoubení dcery s perspektivním mladým mužem. V domě se však neočekávaně ohlásí policejní inspektor s tím, že před třemi hodinami zemřela v nemocnici dívka, kterou všichni znali a mohli mít na její smrti podíl... Nová stylová adaptace nadčasového mistrovského díla spisovatele J. B. Priestleyho se odehrává v roce 1912 během rozkvětu průmyslového věku. V napínavém, mysteriózním příběhu, který proběhne během jediné noci a je zároveň tvrdou kritikou třídní společnosti, figuruje prosperující rodina Birlingových. Tu nečekaně navštíví inspektor Goole vyšetřující sebevraždu mladé dívky, jež pracovala v továrně pana Birlinga. Inspektor Goole nekompromisně vyslýchá jednoho člena rodiny po druhém a zjišťuje, že mrtvou každý z nich znal a navíc mohl sehrát významnou roli v jejím tragickém konci. Během vyšetřování vyplouvají na povrch kruté činy, necitelné skutky i temná zahanbující tajemství, která hrozí, že rozervou rodinu Birlingových na kusy a navždy zničí její dobrou pověst. (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Aneb jak se dostávat k filmům přes své oblíbené herce (Davida Thewlise). Morální stránku nechám být, i výpravu a kostýmy, ale spíš něco řeknu k divadelním adaptacím. Je to poznat. Prakticky vždy, když je nějaká adaptace divadelní hry (a hra nevychází ještě před tím z románu, případně jiného média - např. Trainspotting), je to poznat. Velmi brzy. Podle monologů postav a hlavně podle uzavřenosti scén. Ať už to byl Nicholsův film Closer (tam jsem si toho všiml poprvé) přes nedávné filmy Bůh masakru a Jméno. U všech je to poznat hlavně na herectví, na neustálé konforontaci a dialogu (není mnoho divadel, kde by se příliš dlouho nic neřeklo, kde by jen postavy seděly vedle sebe u stolu a každá si četla noviny a nic neříkaly několik minut, případně sledovaly konání bez nějakého zastřešujícího monologického nebo diegetického vysvětlení, tak jako to velice dobře umožňuje právě film) a na jedné místnosti, ze které prakticky není úniku (tady se uniká pouze ála Poeův William Wilson). U všech čtyř snímků (tří výše zmíněných a tohoto) mi to nějakým způsobem vadilo a kazilo zážitek. Divadelní hry patří na divadlo. A ve filmu se ani jako divadelní hry hodnotit nemůžou (máme zde fixovaný pohled kamery) a jako film (alespoň u mě) neobstojí. Takže je vždy hodnotím jako něco mezi; na co se rád znovu podívám pro nějaké scény, pro nějaké herce, pro pěkné dialogy, ale málokdy (prakticky nikdy) si je nepouštím znovu celé. ()
Inspector Calls je divadelní hrou, která zcela precizně a do detailů vybarvuje jednotlivé postavy a odkrývá jejich skutečnou podstatu. Svým způsobem je to taková cesta za "smrtelným hříchem" , jelikož jejich činy, ale i rozhodnutí napříč filmem doslova určí jejich vlastní osud i osud mladé dívky. Tento remake s opravdu skvělým obsazením se BBC povedl a krom hereckých výkonů mne osobně potěšil také příjemný soundtrack i napětí. ()
Komorní dialogovka, která je přepracováním divadelní hry (a kdo si toho nevšiml, nechť se naučí číst úvodní titulky k filmu, ano mluvím na tebe, Gudauline). A funguje pekelně dobře, přičemž se zdráhám o filmu cokoliv konkrétního napsat, abych nevyzradil nějakou tu zásadní zásadnost z děje (Kurňa, Gudauline, fakt, nejdřív tamto a pak spoiler jako prase? Come on!), stačí snad jen napsat, že si se mnou film pohrával ve smyslu "hehe, oni si myslí, že mě nenapadne, jak to ve skutečnosti je?" přičemž to je vlastně ... No, jinak, vyzrazovat netřeba. Jen si lehce postesknu nad tím, že komorní, televizní filmy, co se odehrávají v pár místnostech a maximálně jednom exteriéru, by měli krom skvělé herecké skvadry (která tu ovšem je) sázet i na zajímavou kameru, ať už volit nějak odlišné snímání úhlů, vedení záběrů, nebo cokoliv jiného, co by udělalo z "jen" povedené záležitostí věci opravdu výjimečnou, ale i tak se na těch pět necham ukecat knírem Davida Thewlise. ()
Moc se mi to líbilo. Moc. Původně jsem čekala něco na styl Poirota, což nenastalo, zklamaná ale rozhodně nejsem. Totiž, sice to není detektivka jak od Agathy, na druhou stranu tu ale pořád máme napětí při hledání odpovědí. Ale ve výsledku mi přišlo, že je tam nakonec nejdůležitější taková ta sociálně-kritická rovina. Jinak mělo to super obsazení (Miranda Richardson na klasika, ta ženská prostě hraje jenom mrchy), perfektní produkci (tak to fakt umí jen Britové) a hlavně, co mi připadá nejzásadnější, v rámci jednotlivých žánrů žádnej ultrazázrak, komplexně multižánrově to ale funguje perfektně. ()
Vnějšími znaky sice Walshův snímek napodobuje schémata klasických detektivek z dílny Agathy Christie, ale ve skutečnosti jde o úplně jiný žánr. Mysteriózní moralistní drama a nutno říct, natočené a napsané bravurně. Téhle dialogové hříčce by slušela i divadelní prkna. Atmosféra se dá místy krájet a David Thewlis má jako vyšetřovatel, prokurátor a soudce v jedné osobě zatraceně silné charisma. Snad si jen dovolím trochu zapolemizovat s myšlenkou fragreho, který charakterizuje film jako lekci z třídního boje. Se socialismem a třídním bojem tohle nemá nic společného. Moralistní drama je charakteristické právě pro klasickou měšťanskou společnost Británie a Spojených států, kde existovaly silné společenské a majetkové rozdíly a absenci dnešního sociálního státu nahrazovala společenská odpovědnost a charita, silně ovlivněná křesťanstvím. Na jedné straně tady byly silné společenské předsudky a privilegované vrstvy si chránily své postavení, takže společenský postup byl obtížný, na druhou stranu tady byla stálá cílevědomá snaha apelovat na morálku a pomáhat. Dnešní společnost je společnost blahobytu, je jednak zhýčkaná vysokou životní úrovní a konzumní nabídkou, jednak díky ochranné síti sociálního státu necítí takovou spoluzodpovědnost. Vadilo mi snad jediné, to prolnutí všech pěti aktérů slavnostní večeře s životními osudy smutné hrdinky příběhu přece jen zavání účelovostí. Kdyby pointa spočívala v odhalení, že šlo o pět různých žen, které doplatily na manýry lidí z lepší společnosti, a tajemný vyšetřovatel si jen účelově spojil v jednu osobu, aby přítomné dostal tam, kam patří, byl by výsledek dokonalý. Celkový dojem: 90 %. ()
Reklama