Režie:
Aisling WalshKamera:
Martin FuhrerHudba:
Dominik ScherrerHrají:
David Thewlis, Miranda Richardson, Ken Stott, Chloe Pirrie, Kyle Soller, Finn Cole, Patricia Winker, Sophie Rundle, Lucy Chappell, Wanda OpalinskaObsahy(2)
Anglický průmyslník pořádá večeři u příležitosti zasnoubení dcery s perspektivním mladým mužem. V domě se však neočekávaně ohlásí policejní inspektor s tím, že před třemi hodinami zemřela v nemocnici dívka, kterou všichni znali a mohli mít na její smrti podíl... Nová stylová adaptace nadčasového mistrovského díla spisovatele J. B. Priestleyho se odehrává v roce 1912 během rozkvětu průmyslového věku. V napínavém, mysteriózním příběhu, který proběhne během jediné noci a je zároveň tvrdou kritikou třídní společnosti, figuruje prosperující rodina Birlingových. Tu nečekaně navštíví inspektor Goole vyšetřující sebevraždu mladé dívky, jež pracovala v továrně pana Birlinga. Inspektor Goole nekompromisně vyslýchá jednoho člena rodiny po druhém a zjišťuje, že mrtvou každý z nich znal a navíc mohl sehrát významnou roli v jejím tragickém konci. Během vyšetřování vyplouvají na povrch kruté činy, necitelné skutky i temná zahanbující tajemství, která hrozí, že rozervou rodinu Birlingových na kusy a navždy zničí její dobrou pověst. (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Strhující divadlo, fantastické představení. Divadelní předloha je z toho cítit na sto honů, ale BBC (a ostatní britské televize) tyhle komorní dramata odehrávající se v jedné místnosti vždycky uměla a Inspektor se vrací nad nimi pořádně vyčnívá. Herecký koncert dokonalého i odpudivého Davida Thewlise, Kena Stotta, parádní mrchy Mirandy Richardson i ostatních mě pohltil už od začátku. A postupně gradoval a já z něj byl čím dál nadšenější. Konverzace Thewlise a někoho z herců, skládačka, která do sebe skvěle zapadá a samozřejmě se postupně odhaluje, flashbacky a... ó, ano, atmosféra, jistě! Ta je dusivá a místy temná, samozřejmě. A závěrečná strhující pointa a odhalení mě naprosto ohromilo a definitivně tenhle nenápadný film vyslalo do absolutních výšin, protože takhle zajímavá (a možná i trochu šokující) pointa tu už hodně dlouho nebyla. A jako bonus to má nejkvalitnější dabing Primy (a vlastně i celkově) za hodně dlouhou dobu. Takže je to opravdu jednoduché: působivé, komorní, jednoduché a neskuečně precizní. Dokonalá ukázka všeho britského. Zážitek, který si budete dlouho pamatovat. 100%. ()
Vnějšími znaky sice Walshův snímek napodobuje schémata klasických detektivek z dílny Agathy Christie, ale ve skutečnosti jde o úplně jiný žánr. Mysteriózní moralistní drama a nutno říct, natočené a napsané bravurně. Téhle dialogové hříčce by slušela i divadelní prkna. Atmosféra se dá místy krájet a David Thewlis má jako vyšetřovatel, prokurátor a soudce v jedné osobě zatraceně silné charisma. Snad si jen dovolím trochu zapolemizovat s myšlenkou fragreho, který charakterizuje film jako lekci z třídního boje. Se socialismem a třídním bojem tohle nemá nic společného. Moralistní drama je charakteristické právě pro klasickou měšťanskou společnost Británie a Spojených států, kde existovaly silné společenské a majetkové rozdíly a absenci dnešního sociálního státu nahrazovala společenská odpovědnost a charita, silně ovlivněná křesťanstvím. Na jedné straně tady byly silné společenské předsudky a privilegované vrstvy si chránily své postavení, takže společenský postup byl obtížný, na druhou stranu tady byla stálá cílevědomá snaha apelovat na morálku a pomáhat. Dnešní společnost je společnost blahobytu, je jednak zhýčkaná vysokou životní úrovní a konzumní nabídkou, jednak díky ochranné síti sociálního státu necítí takovou spoluzodpovědnost. Vadilo mi snad jediné, to prolnutí všech pěti aktérů slavnostní večeře s životními osudy smutné hrdinky příběhu přece jen zavání účelovostí. Kdyby pointa spočívala v odhalení, že šlo o pět různých žen, které doplatily na manýry lidí z lepší společnosti, a tajemný vyšetřovatel si jen účelově spojil v jednu osobu, aby přítomné dostal tam, kam patří, byl by výsledek dokonalý. Celkový dojem: 90 %. ()
Aneb jak se dostávat k filmům přes své oblíbené herce (Davida Thewlise). Morální stránku nechám být, i výpravu a kostýmy, ale spíš něco řeknu k divadelním adaptacím. Je to poznat. Prakticky vždy, když je nějaká adaptace divadelní hry (a hra nevychází ještě před tím z románu, případně jiného média - např. Trainspotting), je to poznat. Velmi brzy. Podle monologů postav a hlavně podle uzavřenosti scén. Ať už to byl Nicholsův film Closer (tam jsem si toho všiml poprvé) přes nedávné filmy Bůh masakru a Jméno. U všech je to poznat hlavně na herectví, na neustálé konforontaci a dialogu (není mnoho divadel, kde by se příliš dlouho nic neřeklo, kde by jen postavy seděly vedle sebe u stolu a každá si četla noviny a nic neříkaly několik minut, případně sledovaly konání bez nějakého zastřešujícího monologického nebo diegetického vysvětlení, tak jako to velice dobře umožňuje právě film) a na jedné místnosti, ze které prakticky není úniku (tady se uniká pouze ála Poeův William Wilson). U všech čtyř snímků (tří výše zmíněných a tohoto) mi to nějakým způsobem vadilo a kazilo zážitek. Divadelní hry patří na divadlo. A ve filmu se ani jako divadelní hry hodnotit nemůžou (máme zde fixovaný pohled kamery) a jako film (alespoň u mě) neobstojí. Takže je vždy hodnotím jako něco mezi; na co se rád znovu podívám pro nějaké scény, pro nějaké herce, pro pěkné dialogy, ale málokdy (prakticky nikdy) si je nepouštím znovu celé. ()
Inspector Calls je divadelní hrou, která zcela precizně a do detailů vybarvuje jednotlivé postavy a odkrývá jejich skutečnou podstatu. Svým způsobem je to taková cesta za "smrtelným hříchem" , jelikož jejich činy, ale i rozhodnutí napříč filmem doslova určí jejich vlastní osud i osud mladé dívky. Tento remake s opravdu skvělým obsazením se BBC povedl a krom hereckých výkonů mne osobně potěšil také příjemný soundtrack i napětí. ()
Ustredni dej se odehrava v jedne mistnosti, kde veceri snobska rodina. Vecere je narusena prichodem zahadne postavy komisare, ktera vysetruje spojitost rodiny a zasebevrazdene divky. Ostatni dejove souvislosti jsou predkladany flashbacky. Jedna se tak o konverzacni drama az s divadelni atmosferou. An Inspector Calls (nastesti) neresi nejaky hlubsi socialni kontext a rozhodne se nesnazi moralizovat stylem "snobum vsechno projde, chudaci obycejni lide". Vysledna pointa pak obsahuje nekolik logickych lapsu a posouva film spise do zanru "mysteriozni". POSLEDNI SLOVO: Neni to nic dechberouciho, ale celych 86 minut film udrzi napjatou atmosferu. 4/5* ()
Reklama