Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (240)

kajas 

všechny recenze uživatele

Historie funkcionalistické vily Tugendhat na pozadí velkého milostného dramatu? Ale kdeže. Film je plný tak akorát teatrálních gest zahraničních hereček (Carice je fajn ve "Hře o trůny", ale tady jsem toho jejího jediného bezemočního výrazu měla brzy plné zuby), zvláštního střihu a nesmyslných skoků v čase, které někdy znamenají devět měsíců a jindy deset let. Scénář opravdu není dobře napsaný, motivace a vztahy mezi postavami jsou naznačeny jen velmi letmo. Pochválit lze snad jenom výpravu (aspoň na něčem je ten rozpočet vidět) a výkony českých herců ve vedlejších rolích - Dobrý, Roden (ano, sice je na plakátu, ale ve filmu reálně stráví asi deset minut). Režisér Ševčík a jeho tým si jsou určitě jistí, že natočili geniální snímek (aspoň tak na mě působí jejich prezentace), já ale upřímně doufám, že příští rok na předávání Lvů ostrouhají. Velké zklamání. ()

ALIENka_ 

všechny recenze uživatele

Co na tenhle film vlastně říct.. Klasickej českej průměrnej film (jako většina dnešních českejch filmů), kterej není ani špatnej ani dobrej, prostě takovej střed, na kterej se dá dívat, ale po druhý už si ho určitě nepustíte. Ve filmu se podstatnou část v podstatě nic neděje a většinu filmu zabírá jednoduchá a nudná zápletka z každýho druhýho rádoby napínavýho dramatu typu "manžel mě podvádí", co se snaží zapůsobit na city, ale moc se mu to nedaří. Po celou dobu k tomu slyšíte českej dabing a vidíte český herecký výkony (no co si budem povídat, ty stojí docela za hovno). Krom toho konec je snad nejmíň uspokojivá věc na světě. Nevím jestli má režisér nějakou úchylku na 70ti letý lesby, ale díky ne, když budu chtít koukat na péčko se starejma seschlejma ženskejma pustim si Pornhub. Krom toho musím ale uznat, že kamera a celkově vizuál se povedl a film byl místy zajímavej. Hodnocení: 5,5/10 ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

No tak co, i režisér z Hollywoodu se občas sekne. Tak proč se nemůže seknout Julius Ševčík. Přitom ale zrovna v případě Skleněného pokoje je to velká škoda. Měl skvělý námět, měl perfektní herecký výběr z Evropy, hlavně tedy Carice van Houten měla asi nejlepší postavu celkově (když teda nepočítám v rámci českých želízek Karla Rodena v roli architekta). Ale co naplat, když ve filmu neexistuje nejen děj, ale ani časový horizont událostí. Navíc střih se tady taky asi učil nějakej učedník. Moment, kdy do domu vtrhne Gestapo a ze scény je cítit napětí střihač utne během vteřiny, aby následovala nečekaně pomalá scéna, u které mi trvalo chvíli, než jsem pochopil, že už jsme v době komunismu. A tak je to celou dobu. Navíc poetika je fajn věc, ale v případě filmu, od kterého chcete znát něco víc o vile Tugendhat, asi úplně nepatří. Nedozvěděl jsem se bohužel lautr nic. Na filmu je znát, že chtěl být natočen dobře, ale konstelace hvězd mu nepřála. Bohužel. Docela jsem se na něj těšil. Myslím si, že kvalitních námětů v Česku zase tolik nemáme, abychom je museli takhle kurvit. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Marně teď vzpomínám, kdy naposledy jsem byl takto zklamaný výsledkem, který čerpal z tak silného námětu (i když to možná bylo částečně i mou neznalostí Mawerovy předlohy, o které jsem věděl pouze to, že byla inspirována příběhem vily Tugendhat; ovšem tuším, že adaptace je stejně jen vykostěným torzem předlohy...). Nehledě však na Mawerovu předlohu, film samotný u mě selhal takřka ve všem: Avizovaný "příběh vily" (zde vily "Landauer", jelikož jde o zhola fiktivní příběh), je zcela zastíněn naprosto tuctovým a poměrně prázdným milostným příběhem dvou žen z vyšší společnosti, kterým nepřeje osud (a o nichž nevíme prakticky nic, než že jejich manželé jsou z nějakého důvodu velmi bohatí); příběhem, který tak úspěšně zamlčuje jakýkoli vztahový kontext, že není moc jasné, o co mezi těmi postavami vlastně jde. Např. role obou manželů zmíněných dam je upozaděná do té míry, že si u jednoho zpětně vybavuju pouze jednu emoční chvilku na letišti při odletu do Švýcar a u druhého pouze jednu emoční chvliku se špagátem. (Á propos české hvězdy Roden a Hofmann hrají ve filmu každý tak 20 minut, přičemž druhý jmenovaný řekne míň vět, než kolik si napočítáte prstů... ) Celý film je doslova naňahňaný na klasické schéma "první republika - protektorát - komunistická diktatura - Pražské jaro", přičemž přechody mezi obdobími jsou bizarní až směšné (viz např. scéna noci na 21. srpna 68, kdy se už vážně nešlo ubránit smíchu: helikoptéra přelétává zrovinka nad vilou, do toho zvuky motorů a dusotu tanků a zmatené pobíhání lidí...) a jednotlivá období jsou příliš zkratkovitá, než aby fungovala víc než jako záminka pro změnu dekorací. A aby nikdo nebyl na pochybách, v jaké době se zrovna nacházíme, tak jsou na stěnách velmi viditelně umístěny portréty Hitlera, Chruščova & Novotného, Brežněva & Dubčeka... Ševčíkova obsese lesbickými & autoerotickými scénami by byla pochopitelná, kdyby ty scény nebyly ve výsledku tak podivně cudné a při absenci jakýchkoli uvěřitelných emocí vlastně i dosti nepatřičné. Vedle extrémně slaboučkého scénáře a jalových dialogů by se mohla Štrbova kamera ucházet o Oscara, nicméně ani u té se občas nejde ubránit dojmu (hlavně ze začátku filmu), že se koukáme na jakési propagační video Muzea města Brna lákající k návštěvě vily Tugendhat (viz samoúčelné průlety schodišti, mezi pokoji apod.). Pomalé plynutí děje by vůbec nebylo na škodu, pokud by příběh byl skutečně orientován na samotnou vilu a její místo v historii rodiny & města (její příběh je víceméně redukován pouze do postavy oportunistického Láníka (Karel Dobrý)), takhle to ale v kombinaci s "poetickými" záběry na vodu, křoví a stromy a s přemírou uplatněných klišé funguje víc jako spolehlivý generátor nudy. Bez ironie nejsilnější moment tak nastane až v posledních dvou minutách filmu, a to zase jen díky tomu baráku, kterému je nějaký hloupý milostný příběh ukradený (jako bude i spoustě diváků...). Ale to je dost málo. Nabubřelý film, který si hraje na světovost, z kterého ale provinčnost a banalita sálá každým coulem... () (méně) (více)

dopitak 

všechny recenze uživatele

Chtít ohodnotit špatně, stačí tvrdit, že o historii vzniku vily Tugendhat se dozvíme kulový, filmaři ukáží jeden záběr z domu když se "staví" (jsou tam jen sloupy a pár skel, asi vzniklo počítačově) a ostatní jsou bolavé paměti jedné milionářské rodiny, jimž válka nevzala vlastně nic, protože ve Švajcích mají ještě daleko lepší zámek, on zahýbal už před protektorátem a ona se nemohla rozhodnout, jestli není víc na holky. A nuda, nuda, natahovaná nuda. Jenomže mně se skleněný pokoj líbil. Kamera, hudba, střih, atmosféra, pomalu se vyvíjející zápletky. Jistě, s nástupem Klémy to jde do kytek a pak už je to reálná nuda, ale za ten prvorepublikový začátek, já prostě pískat a házet šutry nebudu. Jo a počítejte s tím, že Roden tam skoro nebude, tohle je švédsko-dánsko-holandská záležitost s téměř nemluvícím Hofmannem. Dabing resp. postsynchrony ruší, ale nejsou tentokrát vyloženě škodlivé (jako jindy bývají). Film se předpokládám natáčel v angličtině. ()

Galerie (78)

Zajímavosti (20)

  • Film pojednává o období od konce 20. let až do roku 1968. (tommahol)
  • Carice van Houten (Hana) producent filmu Rudolf Biermann kontaktoval poté, co na Filmovém festivalu v Cannes potkal kamaráda, jehož nová manažerka zastupovala právě i ji. Kvůli jejímu těhotenství spolu komunikovali přes Skype. (JoranProvenzano)

Související novinky

S Kreativní Evropou na festival do Cannes

S Kreativní Evropou na festival do Cannes

06.03.2019

Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)

Reklama

Reklama