Skleněný pokoj

Mawerův román jsem si přečetla až po projekci, takže jsem nic nečekala, ani jsem nemohla být zklamaná. Vizuálně krásné, ale povrchní. Vtipné je, že hlavní postavou filmu není ona slavná vila nebo dejme tomu skleněný pokoj, ale Hana, což je ovšem dáno předlohou a posíleno Carice van Houtenovou. Škoda, že kniha nedisponuje hezkou kamerou Martina Štrby a že scenárista pro změnu nevěděl, co chce vlastně vyprávět. V titulcích byla uvedena stará dobrá profese dramaturga. Zajímavě: chtěla bych vědět, co konkrétně zde předvedl. (22.03.2019)

To jsem se zase rozčílil... Nic neříkající, ploché, vykastrované, impotentní a rozpočtem okázalé. Po 104 minutách jsme se dověděli, že za první republiky to kvetlo, během války šli Němci po Židech, po válce zde byla StB. která vyslýchala a zabavovala dopisy, a že v roce 1968 nás napadla armáda. Fakta notoricky známá i téměř každému malému dítěti, ovšem na jejich sdělení byla vypotřebována většina stopáže filmu, peněz z rozpočtu, nefunkčního střihu a nepatřičné kolosální hudby (nic proti Lazarkiewiczovi, kterého jinak obdivuji). O vztahu dotyčných dvou žen a o tom, jak běh historických událostí a s tím související odloučení hlouběji proživaly, se naopak nedovíme téměř nic, což je to fundamentální, na čem měl být příběh původně založen. Z patetických recitací úryvků dopisů je zřejmé pouze to, že na sebe myslely a chyběly jedna druhé. To se však dočteme už před zhlédnutím filmu v těch několika větách distributorovy synopse. Vila Tugendhat, která měla hrát další klíčovou roli, je v tom filmu vlastně jen tak mimochodem. Odehrávat se to v jakémkoliv jiném baráku na druhém konci republiky, výsledek je stejný. Jednu hvězdičku dávám pouze ze slušnosti a z důvodu paralelní existence posledních filmů Filipa Renče. (20.03.2019)

Najchladnejší film široko ďaleko. Ten chlad som očakával už len preto, ako samotná funkcionalistická vila pôsobí. Ale ako to ide dokopy s postavami, ktoré prežívajú príbehy vášne, inými slovami každý spí s každým, ak tú vášeň nikde necítiť. Na sex ale zabudnite, ten je tu vyslovene smiešny. No a vzhľadom na ten extrémny dôraz na štylistiku nemôže fungovať ani finále, kde sme mali všetci v kinách hromadne plakať. Ale predpokladám, že polovica publika vtedy už spala. No a otravná vlezlá hudba situáciu ešte zhoršuje. Ak si chcete Carice užiť vo filme z druhej svetovej vojny, pozrite si omnoho záživnejšiu Čiernu knihu. Som presvedčený, že Ševčík nakrútil film presne tak, ako chcel, len rozprávanie príbehov vážne jeho silná stránka nie je. Tretia hviezda čisto za to, že som bol pred pár rokmi na prehliadke vily a navyše som sa tam skvelo najedol. Ale ani to nepomohlo k tomu, aby som si film užil. 50% (17.05.2020)

Architektonicky jedinečná vila jako němý svědek osudů dvou navždy spřátelených žen, jejichž životy ovlivnil (a na čas rozdělil) nástup fašismu, komunismu, manželské nevěry i lesbických vášní. Charismatické herečky Carice van Houten a Hanna Alström musely ve filmu projít dlouhý časový úsek. Od dvacátých let minulého století, kdy ještě neměly povislé hýždě a prsa jim stála i bez podprsenkové výztuhy, až po rok 1968, kdy už je měnící se pleť na popelavou a bělající vlasový porost odsoudily do babičkovského věku, v němž mají stále choutky po svých geront tělech. Režisér Julius Ševčík si připravil něco málo pro diváka nemravu. Jak je před kamerou, mimochodem kameraman Martin Štrba odvedl v tomto ohledu kvalitní vizuální pochutnání, sexuální mrška Carice van Houten, hned může divák očekávat menší spád dramatických událostí a větší spád erotických akcí. A tohle je ten případ filmu. Sotva Karel Roden v roli proslulého architekta von Abta zmizí po svém úvodním vystoupení z filmu, tak se do popředí derou obě mezinárodní ženské herecké akvizice, aby ukázaly, no vlastně neukázaly, co jim příroda nadělila v oblasti ženských intimních partií. A i když už obě načínají čtyřicáté hormonální období svého života, jsou na tom stále geneticky dobře, akorát se jim moc nechce z těsných dobových šatů, podprsenek a kalhotek. A tahle hra na nemravnost v podstatě má zabavit diváka většinu filmu, který solidně zběsile a nepřehledně zkratkovitě skáče v historických liniích a údobích. Dabing zahraničních herců nepůsobí přímo nevalně, má ale své nemalé rezervy. Aňa Geislerová dabuje Hannu Alström. Kateřina Winterová nadabovala Carice van Houten. Dabing ostatních herců už opravdu z velké části nevalný je, hlavně osobní předabování českých i slovenských herců je odstrašující. Město Brno je na svůj historický skvost jménem vila Tugendhat náležitě pyšné, takže nebyl problém film finančně z jeho prostředků podpořit. A vznikla tak pěkná, (poeticky) táhlá a zpomalenými záběry komponovaná reklama na vzácnou architektonickou památku, jejíž interiéry na čas obýval filmový štáb, který mohl svému filmu dopřát více scenáristických a režijních ambicí. Erotické ambice nad všemi ostatními ambicemi značně převládají. 6/10 (08.02.2023)

Film plný nezvládnutých výpůjček, dívání se na něj přechází z lhostejnosti k podrážděnosti, a od podrážděnosti k úsměvu, při kterým se odchází z kina, mnohdy předčasně. A tak si to sečtěme (alespoň do první třetiny): lesbická láska 13%, nevěra 17%, vila Tugendhat 42%, točení a přehrávání šotu z tehdejší kamery 9%, dětičky hrající badminton přes neuvěřitelně vysokou síť 6%, tragické dějinné pozadí 13%. A máme tu 100% fim. Ale čeho? Tosim** hned v prvním příspěvku říká "uměníčka" - tak ho nechme přitom. (15.05.2020)