Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (240)
Roden sa hrá stále na sexoša, pritom s knírkom a vráskami môže zapôsobiť len na miestnej geriatrii. Tradičný "herecký" výkon van Houten sa samozrejme opäť konal, veď kvôli inému ju ani nevolali. Psychické choroby a sexuálne úchylky tu zastreli slovom "voľnomyšlienkárstvo". Nudné spracovanie a dokola opakovaná téma, ktorá už stráca na nápaditosti. ()
Silný a nadprůměrný příběh,pro mě všechny složky filmu v rovnováze... Kniha spisovatele Simona Mawera, podle které vznikl scénář filmu, vyšla v roce 2009 pod názvem "The Glass Room" a ve stejném roce pak český překlad jako Skleněný pokoj. Román je fikce, v knize, se píše, že všechny postavy románu jsou smyšlené, přesto se část rodiny Hammer-Tugendhat ohradila proti románu a zdá se jim vyprávění skandální a nepravdivé. ()
Je až s podivem, kolik talentu před kamerou a za kamerou nestačí alespoň na průměrný film. Předlohu jsem nečetl, ale jako bestseller předpokládám, že nějaké kvality má. Ševčík se rozhodl poměrně ambiciózně zobrazit hned několik desítek dějiného vývoje točícího se kolem České Republiky a vily Tugendhat. Takže je to hodně zkratkovité, důležité věci se dějí mimo záběr nebo jsou utnuty ještě před vyvrcholením. Ševčík hodně věcí hází na diváka a vizuálně se tolik nepoddává katarzi a to ani té vztahové. Velká škoda. Tohle mělo ambice i na mezinárodní úspěch vzhledem ke jménu režiséra a hlavně hereckému obsazení, které si bere to nejlepší ze všech koutů Evropy. ()
Ty dvě holky v hlavních rolích to zvládly dobře. Režisér se pokusil okopírovat osvědčenou oskarovou matrici. To se povedlo jen zčásti, jelikož ten kalkul prosvítá celým filmem. Ten průchod slavné vily jednotlivými epochami by vydal i na seriál, ale muselo by být to vyprávění trochu poutavější. Takto zbývá poměrně slušný film, jehož obdob už jsem ale pár viděl. 60% ()
To jsem se zase rozčílil... Nic neříkající, ploché, vykastrované, impotentní a rozpočtem okázalé. Po 104 minutách jsme se dověděli, že za první republiky to kvetlo, během války šli Němci po Židech, po válce zde byla StB. která vyslýchala a zabavovala dopisy, a že v roce 1968 nás napadla armáda. Fakta notoricky známá i téměř každému malému dítěti, ovšem na jejich sdělení byla vypotřebována většina stopáže filmu, peněz z rozpočtu, nefunkčního střihu a nepatřičné kolosální hudby (nic proti Lazarkiewiczovi, kterého jinak obdivuji). O vztahu dotyčných dvou žen a o tom, jak běh historických událostí a s tím související odloučení hlouběji proživaly, se naopak nedovíme téměř nic, což je to fundamentální, na čem měl být příběh původně založen. Z patetických recitací úryvků dopisů je zřejmé pouze to, že na sebe myslely a chyběly jedna druhé. To se však dočteme už před zhlédnutím filmu v těch několika větách distributorovy synopse. Vila Tugendhat, která měla hrát další klíčovou roli, je v tom filmu vlastně jen tak mimochodem. Odehrávat se to v jakémkoliv jiném baráku na druhém konci republiky, výsledek je stejný. Jednu hvězdičku dávám pouze ze slušnosti a z důvodu paralelní existence posledních filmů Filipa Renče. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Kabriolet, ktorým cestuje Liesel (Hanna Alström) a Viktor (Claes Bang), je Cord 812 z roku 1937. [Zdroj: glassroommovie.com] (leila22)
- Film pojednává o období od konce 20. let až do roku 1968. (tommahol)
- Medzi najnáročnejšie scény patrilo zasnežovanie záhrady a okolie vily, na ktoré bola použitá drvená celulóza. Tú filmári použili tiež na zasnežovanie ďalších exteriérov – napríklad v centre Prahy. Celkovo sa spotrebovalo 250 kilogramov tejto suroviny. [Zdroj: glassroommovie.com] (leila22)
Reklama