Studená válka

Kedy už niektorí režiséri pochopia, že na to, aby natočili dobrý film, nestačí, že ho natočia čiernobielo.Od Pawlikovského mi príliš nesadla už Ida a s týmto filmom to bolo podobné. Prvú polhodinu sledujeme akúsi poľskú superstar ľudovej hudby, potom to začne byť trošku zaujímavejšie, no celý čas akoby sa to kĺzalo len po povrchu, nič nejde do hĺbky. Máme tu útek z východu na západ, nijako dramatický, potom náhodné alebo nie až také náhodné stretávanie ústrednej zamilovanej dvojice, ich lásku, ktorá je v jeden deň neprekonateľná a v druhý deň ako po 20ročnom nevydarenom manželstve... (24.02.2019)

Nedávno jsem viděla v divadle komedii Ani spolu, ani bez sebe. I když se jednalo o jiný žánr, název se hodí přesně na tuhle dvojku hlavních hrdinů. Jejich vztah byl zvláštní, ale v kontextu doby od r. 1949 do r. 1964 a jejich profesí, se asi celkem není čemu divit. Politika v socialistických zemích, emigrace, to vše dokázalo rozvrátit kdejakou rodinu, nejen dvojici. Zola byla pro mne kontroverznější postavou, navíc Wiktora hrál p. Kot, kterého jsem si oblíbila již ve snímku Bohové, a je to stále sympaťák. Film je opravdu vizuálně a hudebně vynikající. Škoda určité nevyrovnanosti formy a obsahu. Vzhledem k povrchnějšímu zobrazení vztahu obou milenců mi přišel závěr filmu přehnaný a ubral mi na celkovém dojmu. Ale jinak opět zajímavý originál jako Ida. Pawlikowski je talent, spolu s mnoha dalšími polskými režiséry. (03.11.2018)

První polovina je i přes pomalejší rozjezd skvělá a výborně navozuje atmosféru na to, co má přijít dál. Jenže dál už jaksi nic nepřijde. Tam, kde nejen název Zimna wojna láká na příběh dvou lidí, jejichž lásce brání tehdejší politická situace, se ve skutečnosti děje příběh dvou lidí, kteří si sami hází klacky pod nohy svými zcela dobrovolnými životními rozhodnutími. Vžít se pořádně do jejich role pak nelze tím spíš, když se to všechno odehrává tak zkratkovitě, až to budí dojem, jako by někdo vystříhal polovinu filmu. Promarněný potenciál. (01.01.2019)

Milovat se tak, že se nedá žít ani spolu, ani bez sebe... Nádherný film o dvou charismatických Osobnostech, osudové Zuzany a božského Wiktora. Prolnutí z roviny folklórní do roviny jazzové bylo senzační, barová scéna nezapomenutelná, erotika by se dala krájet, Studená válka je vše, jenom ne film chladný. V úvodu se divák musí prokousat folklórní masáží, ale od castingu už to jede jedna radost. Kamera je nádherná, hudba - hrome, tu si budu muset sehnat..., Joanna je okouzlující snad v každém záběru a Kota prostě chci! ;) Polská kinematografie opět válí. Mimochodem Ida mě takto neokouzlila. (28.01.2019)

Proč se, sakra, takovéhle filmy nenatáčejí u nás? Nemám příliš rád hudební snímky, ale tohle nebyl jen film hudební, nýbrž film o hudbě. O podstatě (evropské) hudby. A taky o podstatě lásky. Opravdu mimořádné evropské filmové dílo současnosti, reflektující a odkazující se ovšem k minulosti - a to nejen příběhově, tématicky, ale i formálně. Ozvuky filmové nové vlny, nádherná černobílá kamera, neuvěřitelně sofistikovaná a přesvědčivá mizanscéna, Zeitgeist... Nesnesitelná lehkost bytí obou hlavních hrdinů, jejichž osudová láska je marněna jednak temnou dobou, komunistickou totalitou a Železnou oponou, ale i jejich vlastní neschopností se vztahu naplno odevzdat, nedostatkem pokory, jakousi existenciální odtažitostí, odstupem, oním prokletím evropského intelektuála. Je tu patrno opravdu silné prolnutí k dílu Milana Kundery, který navíc rovněž ve většině svých románů čerpal z autobiografických zážitků - osobně jsem odsoudil hlavní hrdinku kvůli jejímu vztahu (nezájmu/zanedbávání) ke svému dítěti, které měla s tím (ne)správným partnerem, což ovšem není omluva...a ono filmové dítě je ve skutečnosti scenáristou a režisérem tohoto filmu! Je to bolestný osobní příběh - temně romantická linka je vystavěna na základě běhu života rodičů polského tvůrce, kterým je film věnován. Posmutnělá rezignovanost, Dichtung und Wahrheit Pawla Pawlikowskiho... (18.11.2018)