Recenze (727)

Moulin Rouge (2001)
Extravagantní epileptický chaos. V mnoha jednotlivostech působivý, ale jako celek moc přeplácaný, byť evidentně záměrně. A jelikož jsem s Luhrmannem měl doposud jen pozitivní zkušenosti, tím spíš jsem od jeho nejslavnějšího filmu měl větší nároky. Zde mu ta snaha o balanc na hraně kýče až příliš často sklouzává za únosnou míru, výsledný zážitek tedy za mě dost ambivalentní.

Malá mořská víla (2023)
Jako takhle, není to nekoukatelný. Ale zároveň to v žádném případě není dobrý. Malá mořská ošklivka se zakouká do prince, co je snad ještě větší herecký poleno než ona. Horší casting ústřední dvojice to už snad mít nemohlo. Nebo... mohlo? Halle Bailey sice umí jakž takž zpívat, jenže písničky jsou průměrný, a ještě jejich choreografii režíruje rutinér Marshall, takže žádný audiovizuální kouzla se tu taky nekonají. Naopak, když už mají v Disney potřebu prznit svoje klasiky na sílu tlačenou kýčovitou inkluzivitou, tak by jeden čekal, že si s rozpočtem přesahujícím čtvrt miliardy pohlídají alespoň vizuální stránku. Tady ale zejména podmořský scény mají tak hnusný CGI, že je s podivem, kam ty peníze šly; do provizí veskrze béčkového castu asi těžko. A špičkou ledovce je nesoudná stopáž; je to doslova o hodinu delší než animovaná "předloha" a přesto je to prakticky ve všem horší.

Duna: Proroctví (2024) (seriál)
S1: 80%. Možná to bude tím, že jsem po chladných ohlasech nic moc nečekal, ale já jsem s tímto seriálem spokojen. Není to na úplně na úrovni filmů, ale ostudu jim to taky nedělá. Po vizuální stránce si to s nimi takřka v ničem nezadá; výtky vůči tomu, že "vše vypadá stejně jako o 10 tisíc let později" jsou oprávněné, ale já osobně to nejsem schopen vyčítat seriálu, kde je téměř každý záběr do detailu vypiplaný a vypadá fantasticky, zejména pak na poměry televizní produkce. Hudba už na úrovni filmů není, Zimmerovy motivy zde chybí a nepříliš výrazný soundtrack je "jen ok". Víceméně spokojen jsem s tím, jak jsou napsány jednotlivé charaktery, až na výjimky ambivalentní a s uvěřitelnými motivacemi. Jen v některých případech trochu drhne casting; např. Emily Watson je dobrá herečka, ale moc se do své role nehodí a občas mi přišlo, že by byla uvěřitelnější jako tetka ve frontě na banány než jako chladnokrevná manipulátorka tahající za nitky v celé galaxii. Závěrečný díl je současně velmi slušným finále a přípravou půdy pro další sérii, na kterou tak není důvod se netěšit.

Angličanka (2022) (seriál)
Po vizuální stránce super, seriál je prošpikovaný výstavními a dokonale naaranžovanými záběry, co by se z fleku daly vytapetovat a hodit na zeď. Jenže narativně je to horší. Rozehraje to několik potenciálně zajímavých zápletek rozvětvených do různých časových rovin i kontinentů, jejich vyústění je ale neuspokojivé. Proč jsme např. museli trávit tolik času s postavou Thomase Trafforda, když ho pak tvůrci na konci odstraní mimo záběr, aniž by to nějak ovlivnilo hlavní dějovou linku? Dále ústřední duo je sice dobře obsazené, ale jejich rádoby romantická chemie nefunguje vůbec. Je to zkrátka dobré v jednotlivostech, má to fajn hereckou sestavu i slušně načrtnutou kostru příběhu, ale nikam to pořádně nevede, resp. finále to nedokáže prodat tak, abych zpětně docenil celou tu mozaiku, která je místy zdlouhavá, a to i přes výše zmíněná pozitiva. Což je škoda, určitě to mělo na víc.

Pasáž (2025)
Sice sám hodnotím průměrem, ale nenechal bych se nutně odradit negativními ohlasy, určitě to není špatný. Je to takový "wannabe-Spielberg", který se snaží být pro všechny, aby ve finále nebyl pořádně pro nikoho, protože v něm vše funguje jen napůl. Ve srovnání např. s A.I. nebo Ready Player One tomu chybí údernost akce i humoru nebo zajímavé postavy. Zároveň je to ale úplně v pohodě volba na odpočinkový nedělní odpoledne, ničím to neurazí a dystopická retro vize je dostatečně zajímavá, aby ty dvě hodiny nenudila. Jen nechápu, kde se utopilo těch 320 mega; je mi jasný, že CGI roboti nejsou zadarmo, ale Spielberg by to sfouknul i s polovičním rozpočtem.

Příliš vzdálený most (1977)
Tenhle film jsem měl na listu pro jeho tříhodinovou stopáž tak dlouho, až jsem si ho v hlavě možná moc vyhypoval. Attenborough se snaží operaci Market Garden vykreslit ze všech možných stran, což je v principu chvályhodný přístup, v tomhle konkrétním případě ale ve výsledku kontraproduktivní. Představeno je totiž spousta postav, ale s žádnou z nich se nepracuje natolik dobře, abych do ní investoval nějaký zájem. Což je o to trestuhodnější, čím víc hereckých es se zde postupně objeví, notabene jak nevyužití tu prakticky všichni jsou. Samotná válečná operace je po technické stránce vykreslená dobře, ale bez extenzivní historické znalosti může její narativní roztříštěnost komplikovat orientaci v časoprostorových souvislostech. Pro mě tedy bohužel zklamání.

Nickel Boys (2024)
Příběh je modelovaný podle Dozierovy "polepšovny", ve které byli během více než 100 let zavřeni, šikanováni, znásilňováni a zabiti chlapci jak černí, tak bílí; z identifikovaných pozůstatků na tamním "hřbitově" je to tak tři ku jedné, což zhruba odpovídá demografii tohohle dětského koncentráku. Přesto se tento film (nutno dodat, že na motivy předlohy, kterou jsem nečetl) snaží tlačit narativ, že zde šlo pouze a především o rasismus. Je tu jediná scéna, kde je reflektováno, že tam byli umístěni i nebarevní, a ta vytváří dojem, jako by tam ti „protekční bílí chlapci“ byli víceméně na prázdninách a všechna ta zvěrstva se jich vlastně netýkala; což samozřejmě není pravda ani v nejmenším a že to ten film naznačuje, to je obyčejný překrucování historie. Jsem si vědom, že Nickel Boys má být fiktivní příběh, který je skutečnými událostmi pouze inspirován, ale i s ohledem na to, že to část těch událostí cituje zcela doslovně (např. zmínka o zabití chlapce sušičkou na prádlo), tak jde za mě o dost mizerný a neuctivý zpracování námětu, který by si zasloužil mnohem komplexnější uchopení.

Captain America: Nový svět (2025)
Falcon America s podtitulem absolutně nesouvisejícím s obsahem filmu. Nutno uznat, že Feigeho damage control tu docela zapracovala, díky čemuž je výsledkem vcelku nezávadná spotřební jednohubka. Ano, hodně průměrná, ale i to je tentokrát úspěch. Mackie za mě pořád ok jako řadový Avenger, ale jestli má být tahounem, tak na to se obávám, že charizma nemá. Zde to táhne spíš Ford, kterému se povedlo polidštit dříve poměrně jednorozměrnou postavu. Slabší tři.

Substance (2024)
Coralie Fargeat je talentovaná režisérka, která by si měla přestat psát scénáře. Pobavil jsem sám sebe, když jsem četl svůj vlastní, téměř sedm let starý, komentář k její prvotině. Téměř vše, co platí o Pomstě, totiž platí i o Substanci, jen je v ní všechno ještě o level ujetější a v konečném důsledku tedy horší. Opět je to extrémně přepálený, opět je to delší než by mělo, opět je to fetiš v dobrém i špatném slova smyslu. Tohle má sice potenciálně zajímavou premisu, ale nevyužitou tím nejlepším způsobem, kdy to od slušně načrtnutého fikčního světa postupně sklouzává k čím dál nesmyslnějšímu chaosu, který je svou pitomostí místy i zábavný, ale zároveň zase zbytečně dlouhý. Je na jednu stranu fajn, že Fargeat je svá a netočí rutinu, já bych od ní ale přece jen chtěl vidět i nějaký "normálnější" film, který by nestřídal super nápady s naprostými stupiditami prakticky jedna ku jedné.

Emilia Pérez (2024)
Tak bych řekl, že již tradiční přetahovanou o největší bizár oscarový sezóny máme letos vyřešenou. Vzhledem ke kontroverzím všeho druhu si neodpustím disclaimer; opravdu nerad a jen výjimečně dávám filmům odpady a s čistým svědomím mohu říct, že jsem se zde snažil najít důvod, za co aspoň tu jednu hvězdu dát. Jenže neúspěšně, tenhle film je sračka ve všech možných aspektech, až je úplně irelevantní, jaký máte světonázor na trans téma, který i kdyby se vyškrtlo, bylo by zde pořád špatně úplně všechno. Absurdní slátanina, ve který nefunguje vůbec nic, postavy jsou plochý karikatury, herci nesnesitelně přehrávají a rádoby muzikálový vsuvky jsou zde jak pěst na oko. Musím se smát, když tu někteří skloňují jakousi domnělou artovost, protože umělecká hodnota Emilie Pérez je někde na úrovni sestřihu z hvězdný pěchoty libovolný český superstar, a to jak kvalitou hudebních čísel, tak bezelstnou imbecilitou protagonistů. A ještě víc se musím smát, když vidím ten shitstorm kvůli nějakým starým tweetům; to je karma za zcela evidentní virtue signalling, drahá akademie.