Studená válka

S předchozí tvorbou (zejména oscarovou "Idou") Pawlikovskeho a jeho tvůrčími postupy jsem dopředu obeznámena nebyla a byla jsem zvědavá na - podle oficiální synopse - "milostný epos, příběh osudové lásky atd.". Bohužel se ale v tomto případě jedná o lásku mezi postavami, které se v průběhu patnácti let scházejí a (z nepochopitelných důvodů) zase rozcházejí, svým jednáním mi nijak nepřirostly k srdci, a nevyhnutelný závěr, který měl podtrhnout jejich neschopnost navázat spolu plnohodnotný vztah, jsem tak přijala s lhostejností studenou jako název filmu. Vizuálně podmanivé, ale jinak prázdné. (04.07.2018)

Vášnivému vztahu zahořklého muzikanta a mladičké zpěvačku folklorního souboru v podání Joanny Kuligové a Tomasze Kota jsem neuvěřil ani náhodou. Plní totiž stejně poddajnou úlohu jako ostatní složky, slouží vysoce estetické stylizaci. Ta je moc hezká, vypráví se obrazem a hudbou. Film také stojí na náladě železné opony. Lidové písně se mi líbili. Do toku vyprávění zapadají s přirozenou nevtíravostí v čele s původní verzí i šansonovou úpravou teskné písně Černé oči, proč pláčete. Ona je pokušitelská lolitka, on zasmušilý šarmér typu Gregoryho Pecka. Studená válka je v podstatě souborem nostalgických pohlednic. (15.12.2019)

Hezký film, romantika a životní peripetie napříč železnou oponou, až by se chtělo Pawlikowskimu hodit nějakou tu festivalovou cenu. Jen kdyby to nebylo tak zrychlené zběsilými zkratkami, že se ani nestačíte nadechnout a je konec, skutečný prožitek s postavami minimální, až v tom všem pobíhání působí tak trochu hloupě. On existuje důvod proč velké eposy rozkládající se na desítkách let trvají přes tři hodiny. Pak by byl možná k přežití i ten intenzivně melodramatický závěr. 7/10 (28.01.2019)

KVIFF 2018 - Moc se mi líbila kompozice filmu a zvolení černo-bílé kamery, dodávalo to filmu jisté kouzlo. Začátek se mi moc líbil, hlavní herečka i herec mi byli velmi sympatičtí, ale klidně tam mohlo být více té romantiky, nebo rozvinutí jejich vztahu. Příběh mi přišel až moc strohý a stručný. Žádné emoce, občas nějaké drama, ale čekala jsem od toho daleko více. (04.07.2018)

Audiovizuální lahoda, kde je problematické frázování příběhu, nebo jak to nazvat. Napřed jsem si zvolenou formu odmlk a nárazových výpadů do života hrdinů vyloženě užíval, nicméně po projekci mi začlo docházet, že emoční mělkost, kterou ve mě film i přes silně dramatický příběh zanechal, je způsobena právě tím, že nemáme čas se s hrdiny aspoň chvíli identifikovat, poznat je samotné, i jejich motivace. S ohledem na to, že film ve mě zůstává i dva dny po shlédnutí, je to ale, ať již chtěná či nikoli, rafinovaná taktika, kdy člověku dochází až zpětně, "co vlastně s hrdiny prožil". Lze si samozřejmě postesknout, proč tak sebevědomá filmařina nevzniká také u nás. (11.07.2018)