Manželská historie

Nejsem tak ohromená, bohužel nešikovně načasovaná projekce. Koncem listopadu mě zaujal seriál Divorce, který je na stejné téma a přestože je pojat poněkud „odlehčeně“, rozvádějící se dvojice v něm exceluje. V každé krátké epizodě je s úctyhodnou lehkostí syrově vystiženo, čím si (byť rozumný a kultivovaný) pár prochází a jak náročné to celé je i v denních, rutinních momentech. Zaujalo mě, jak se pod tlakem postoje obou mění, vyvíjejí, k jakým názorům obě zničené duše spějí, jak se střídá ochota si vyjít vstříc se zlobou a vztekem, "jak to bude s dětmi? S majetkem? S příbuznými? S přáteli? Kolik nás to bude stát? A co z nás nakonec zbude?" Řada situací byla do živého a stála za zamyšlení. A ano, byly to stejné situace, na nichž stojí tento emotivní film. Obojí je ze života a absurdita zraňujících kopanců plus síla krásně zahraných emocí, mají silný dopad i na diváka, který si ničím podobným projít nemusel. Takže já se takto ochudila o kvalitní zážitek z tohoto pěkného filmu. Nebýt seriálu, určitě hodnotím výše. Adam Driver je senzační herec! Mám pro něj poctivou slabost, rozsekal mě v Hladových srdcích a tady jen potvrzuje své parádní kvality, které bych ocenila známkou nejvyšší. S Prdelačkou to tak růžově nemám. Nijak zvlášť mě sice neirituje, bohužel nedokážu plně ocenit ani její herectví, ani její vzhled. A sympatie mi na ovace nestačí. Těžko můžu soucítit s pětatřicetiletou oplácanou, oškubanou labilní hysterkou, které z nudy a pocitu nedostatečného uplatnění hráblo a jen aby se něco dělo, potřebovala do toho trochu šlápnout. Protože ji už ani ten sex s manželem přes rok nelákal, ten „otrapa“ jí nestál ani za trochu něhy ze staré známosti, jí se nakonec rozloží celý svět na molekuly, jelikož si on ten sviňák sviňácká přirozeně zaskočil jinam. Copak asi čekala? Nevíme. Ale dovídáme se, že kamenem úrazu byla řada hovadin, však hlavně že nechtěla žít tam, ale onam. A tak vezme osmileté robátko, které nám později v závěru, snad v devíti letech, slabikuje a hláskuje psaný text, jako děti z našich končin slabikují ve věku dávno předškolním, dárečkama a všelijakýma hovadinkama z něho vypěstuje solidní fakaňátko, které spinká s maminkou, nosí se na ručičkách, vyčůraně se logicky prosazuje tak, aby z toho mělo prospěch jenom ono, přičemž rodičům nemusí být povděčno ani náznakem a poslední, kdo by ho zajímal, je tata, který chyby bezesporu má, ale najednou má život naruby. Děcko pryč, musí lítat za majlant z bodu A do bodu B a ačkoli se zdálo, že i přes zničující rozchod se dohodnou na zásadních věcech jako lidi, nestíhá mrkat na drát, neboť se roztáčí mimořádně promakaný kolotoč rozvodového práva, ke kterému se jasně řeklo, že nebude využit. Nicméně paninka je ducha vrtkavého a jede si svoje, čili dohoda padá a nastupují žraloci. Z náznaků je cítit, že madam solila už průběžně,zcela cíleně a člověka z toho docela mrazí. Viz. „Tady už jsem byl, ty rybičky si pamatuji.“ Moje oblíbená Laura Dern byla senzační, bezchybná, přesná, role na ni a Alan Alda byl naprosto boží! Tak ráda jsem ho viděla v krásné roli, která sice nebyla v případu až tak zásadní, nicméně velmi silná a nezapomenutelná. Věty, které pravil by zasloužily tesat. Sečteno, podtrženo, velmi pěkný film, který lze jen doporučit. Průměrné hodnocení uděluji jen proto, že už to tady bylo jak v Kramerová vs. Kramer, tak ve zmiňovaném seriálu, který ačkoli nedisponuje červeným hodnocením a první epizoda nepůsobí nikterak seriózně, může zaujmout zejména divačky, kterým se líbilo i tohle. Vlastně až dnes plně oceňuji, jak dobrý ten seriál je. (01.01.2020) (méně) (více)