Neznámý voják

Jako výroční sedmitisícový film jsem si zvolil celkem náhodně tento, pro mě neznámý, tříhodinový finský epos a musím říct, že lepší volbu jsem udělat nemohl. Neznámý voják není tradiční válečný film, jedná se opravdu o historický epos týkající se bolestných finských dějin. Je krásné vidět, že každá válka je v podstatě pořád stejná - nejdřív tam a pak zase zpátky a ani tady se nekoná výjimka a kdyby bylo v žánru navíc i roadmovie, nedivil bych se. Doporučuje 10 vojáků z 10 z bratrstva neohrožených. (15.01.2020)

[180 min. cut] Epizody ze života finského vojáka velmi volně pospojované do nějaké chronologie, jejich lepidlem je více méně svérázná postava geniálního, leč problematického vojáka Rokky. Představeno je nám sice nad tucet dalších zásadních postav, ale ty z příběhu mizí, aby se zase objevovaly, nebo aby po jejich dvouhodinovém pobíhání po filmovém bojišti někdo do nich v půlsekundě nasolil dávku olova a ony již navždy zmizely. Patos bych tomuto filmu fakt nevyčítal. Nejdůležitější poznámka může vyznívat pejorativně, ale nemyslím ji tak: Pokud vás nezajímají válečné filmy či válka obecně, fakt nemá cenu si tento film pouštět, protože nemá žádnou uměleckou nadhodnotu. Má to přehlednou kameru, dobré barvy i make-up. Výbuchy, kácení stromů, tanky, technika, zvuk, to vše je bravurním dokumentem Finské války. Ale není v tom nic víc. Války, která je mimochodem specifická tím, že se skoro celá odehrávala v bažinách a lesích, od čehož film nijak neucukne, takže bortící se kostely a pouliční válku zde také nečekejte. Být genderově zlý, tak bych ten film označil za Mamma Mia pro muže, role těch nemnoha ženských postav je zde celkem jasně definována. Každopádně i při tříhodinové pasáži je tam cítit to zběsilé stříhání a z toho vyplývající trochu neobratná epizodičnost. Faktem je totiž, že materiálu bylo natočeno tolik, že tuto zimu bude vypuštěna do finské televize 4 dílná minisérie o Finské válce, kde díl bude mít po hodině a je to jenom ještě prodlouženější verze filmu. Tomu říkám schopnost vyždímat z filmu maximum. (01.08.2018)

Asi tu bude spoiler, řekl bych. To se tak jednou národ Finů, který vytvořil civilizaci z mechu, kapradí a omrzlin, bránil národu Rusů, co vytvořili civilizaci z kreténů. Helsinští to nečekaně skoro uplichtili, aby při první příležitosti zkusili získat ztracené na agresorovi zpět. Proto se můžeme podívat, jak se sešel Koukal Chechtomen, Dvojnik Kylo Ren, Heikki Vodkokoski a Takki Pitkänen se strejdou, který umí bojovat. A ještě si k tomu přivedl na výchovu souseda, jehož hlava po celé dětství sloužila otci kováři střídavě jako buchar nebo kovadlina. Film pak sleduje jejich veselé trampoty ve smutné době, nebo tak něco. Vynikající válečné drama, ve kterém by Suomíkům fandil snad i Koněv. Patoplků pomálu, akce dosti, lidskosti pak do sytosti. Jen jedna věc se vymkla reálu. Takhle svobodomyslný voják by konce nikdy nedožil. O to by se jeho vlastní sbor degenerálů postaral, že. (14.01.2019)

Velice slušné finské Band of Brothers. Zažijete všechny povinné složky válečného filmu: střílení, plížení, chlastání v zákopech, krátkou romanci v týlu a mrtvé kamarády. Na tři hodiny je to docela dlouhé, tak spíš doporučuju ten kratší střih. Na lehkou depku -- z toho, že my jezdíme do Finska na Erasmus a před 75 lety tam kluci v našem věku umírali s utrhanýma rukama -- stačí i ten. (29.07.2018)

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)