Johančino tajemství

Tak vážení pele mele :D Keď rozprávka skončila moja mama povedala niečo v zmysle, že túto rozprávku už viac nech nedávajú, akurát tak po polnoci. Môj otec volal môjmu ujovi, ktorého tuším zobudil a ten zo seba dal niečo v zmysle, že záver je pekný. No, hrala pieseň od Kristíny, podľa asi celej našej rodiny, čo to pozerala, to najlepšie z celej rozprávky. Otec sa vyjadril niečo v zmysle, že scenárista asi nepozeral klasické slovenské rozprávky, mama že akurát tak Flintstoneovcov. No, neviem, keďže mne sa to zdal skôr taký mix rôznych motívov z našich starších rozprávok, ale možno to naši mysleli v originálnosti, v humore, v nepredvídateľnosti, keďže môj otec pri viacerých scénach predvídal nasledujúce. Takže môj brat, ktorý drvil strieľačku o veľa neprišiel, akurát tak ako ja si po dlhej dobe neľahol do rodičovskej postele medzi otca a mamu ako decko a nesledoval s nimi v rodinnej atmosfére podľa mňa znesiteľnú vec, kde aj tak išlo skôr o niečo iné než to, čo sme pozerali. Tieto dojmy som napísal aj na sociálnu sieť, kde ma cez iný profil sleduje moja teta a nemá veľmi rada, keď tam píšem niektoré veci a asi za to schytám, no ona aj tak dnes zadrela babke, ktorá má asi už Alzheimera a nepamätá si mnoho vecí, dokonca ani čo dostala pod stromček, že tak jej to znova ukážeme a bude sa znova radovať. Proste chápete, že niektoré veci netreba prežívať tak ako ja neprežívam extra to, že z rozprávky si odnášam akurát tak pár hlášok, scén, pohľad na krásnu Kristínu a dojem, že tu bolo veľa nevýrazných postáv, hercov a herečiek, scén, čudnej nadväznosti, čudných kamerových scén a takmer ničoho, čo by sa mi spájalo s Vianocami. Nuž, ale nová doba, snehu je každým rokom mám pocit čoraz menej, takže asi si budem musieť zvyknúť. Občas ma trocha mrzí, že nevýrazní ľudia sú v extra farebných kostýmoch, občas že je to akoby stále o tom ranom novoveku. Od Nvotu som zatiaľ videl iba eŠteBáka a Muziku a oba filmy sa mi páčili viac, toto ma nezaujalo. Možno som po toľkých filmoch a takej dobe už náročnejší, možno si to len nespájam s nejakou inou ešte krajšou chvíľou, ale predsa si myslím, že toto asi netromfne časom iné klasiky a nestane sa niečím, na čo sa budú ľudia už dopredu tešiť. (26.12.2015)

To už musí být člověk umělec, aby dokázal sesmolit takovou slátaninu. Když vynechám příšerné postsynchrony, nesympatické herce (Oľhová by mohla hrát spíš smrtku), hudbu, která se k filmu vůbec nehodila (např. při krocení koně naprosto mimo) a vesničanku, co učí prince střílet z kuše, pořád mi zůstane urážející patlanina bez hlavy a paty. Já se nedokážu vžít do myšlenek dnešních dětí, ale myslím, že trocha přímočarosti by neuškodilo. Tady si berou od každé pohádky něco, vymýšlí úplně ZBYTEČNÉ kličky, které mají nulový smysl (tedy krom prodloužení stopáže) a dopadá to tak, že pohádka skončí a já mám v hlavě vymeteno a vůbec nepobírám, o čem to vlastně bylo. Nevím, jestli byl horší věneček či tohle, ale jasným vítězem letošních Vánoc je Korunní princ. (26.12.2015)

Za dlouhou dobu opravdu (s prominutím) nejblbější pohádka, co jsem viděla. Nikdo kromě Ondřeje Vetchýho neumí absolutně hrát, postavy jsou divné a otravné. Nic z toho, co se v pohádce děje, nemá žádný nápad ani moc žádný smysl. Přijde mi to spíš jako strašná splácanina hromady jiných pohádek, které jsou samy o sobě dobré, ale v této divné kombinaci je to horor... (01.01.2016)

No vida, ještě v Nestydovi hrála Emília Vášáryová náruživou milenku hlavního hrdiny, a o pouhých 7 let později ji už obsazují do rolí bělovlasých stařenek nad hrobem. Každopádně její ztvárnění sudičky se mi líbilo, je to skvělá herečka, a její přítomnost zde je jedním z mála kladů tohoto filmu - jehož největší slabinou je povětšinou hrozný scénář. Motiv s dívkou vydávající se za kluka, jehož skutečné pohlaví nikdo zázračně neodhalí, je minimálně od časů Popelky strašně ohraný, a už mě nebaví. Celkově bylo sledování této pohádky dosti úmorné, a moc to nezachránila ani vydařená kamera a kostýmy. Skutečnost, že Česká televize film odvysílala v českém dabingu, je pak jen smutnou tečkou za tímto skrz naskrz nepovedeným projektem - přijde mi hrozné, jak je čím dál obtížnější narazit u nás na slovenský film nebo knihu v původním znění, protože se vše dabuje a překládá do češtiny. Co to jen o nás vypovídá?! (26.12.2015)

Co mě na letošních pohádkách potěšilo, je absence jekotu a pitvoření. To, řekla bych, je krok správným směrem. I výpravnost, která byla Johančinu tajemství dána do vínku, dávala naději na pěknou podívanou. Jenže i když naděje umírá poslední, tady pošla stejně rychle jako Vávra po Maryšině kafi. "Ene bene!", jak pravila chudák Vašáryová, mlelo se to tam požehnaně. Takový mišmaš hloupostí, jaký dokázaly splácat Zuzana Lišková a Magdaléna Glasnerová, by věru neuvařil ani pejsek s kočičkou. (28.12.2015)