The Grudge
Nenávisť
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Režie:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrají:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Videa (2)
Recenze (166)
Jediná věc, která mě na tomto hororu bavila, byla působivá atmosféra, která ve mně dokázala navodit pocity sevřenosti a nejistoty, a působila na mě správně potemněle, o to je pak ovšem ale ještě větší škoda, že vše ostatní zde stojí tolik za prd. Například zápletka, odehrávající se ve více časových rovinách, bývá pro naprostou většinu filmů velmi přínosná, a i když ani zde tomu není jinak, tak tentokrát jsou ony časové skoky až příliš časté a ne vždy vhodně zvolené, co je ovšem horší, tak na mě ona zápletka celkově působila dost neohrabaně a působení ústředního tématu Nenávisti nepřesvědčivě. Žádná z postav mě pak nedokázala jakkoliv oslovit, navíc mi vesměs přišli i nesympatické, na čemž ovšem má hodně velký podíl i vážně děsivě odfláknutý casting, v čele s odpornou zrůdičkou Andreou Riseborough. Co se jinak týče čistě hororových ingrediencí, tak tu nefunguje nic, minimum napětí, krve a násilí, efekty obyčejné a závěrečná absence happyendu samozřejmě vždy potěší, ale i tak nic nezmění na celkově nevýrazném dojmu z celého filmu. The Grudge zkrátka není mou oblíbenou značkou, jelikož její využití mě zatím nebavilo v žádné z mnoha verzí, a dokonce, když to tak v podstatě vezmu, tak možná právě tato byla asi dokonce i tou nejpovedenější. ()
Jestli jste viděli trailer, viděli jste všechno. Pesce daleko přecenil svoje možnosti a i když pracuje se slušnými herci i rozpočtem a navíc má stavební kámen v podobě silného i když už notně zkopírovaného námětu, nemá talent na to, aby divákům podal strašidelný nebo snad napínavý horor. Za každou cenu se snaží vytěžit atmosféru přeskakováním v čase a propojením osudu všech postav, ale je to stupidně sestříhané, neskutečně nudné a nemá to absolutně žádný tah na branku. Povedlo se pár lekaček, ale to je fakt všechno. Kdyby policista s tváří Demiána Bichira aspoň vedl napříč příběhy nějaké vyšetřovaní,ale on je tu absolutně nevyužitý a zbytečný. Mám docela rád tuhle frančízu a těšil jsem se, ale je to naprosto zbytečný a nudný, stejně jako nový Poltergeist nebo Amityville a další, naprosto zabité nové verze starých klasik. Stejný osud jako Kruhy, nudný kastrát od tvůrce bez sebemenší invence. 30%. ()
Prúser a hneď takto zo začiatku roka horúci kandidát na najhorší horor 2020. Andrea Riseborough Vám film neutiahne. Možno tak nejaký študentský. Známy ksicht v podobe Johna Cho (Zahulíme, uvidíme či Star Trek filmy) a hororová dôchodkyňa Lin Shaye (Insidious filmy) už toho moc zachrániť nemohli, pretože sa pohybovali vo veľmi špatne vykostenej kópii kópie. Jediné hororové sú tu hlučné lakačky, čo boli naozaj okaté berličky pre začínajúceho režiséra/scenáristu. Väčšinu času sa Nenávist venuje hlavne postavám, no pritom je tu úplne odflákný vzťah detektívky so synom. Amatérsky počin, ktorý dúfam ukončí kariéru menom Nicolas Pesce. ()
(15%) Vidím, že tohle je pěkně dlouhá série filmů či často se opakujících nových verzí, remaků apod. Neviděl jsem ani jeden film před tím …. Tak je to na jednu stranu ode mě asi trochu hloupost se do tohoto pustit, ale co. Tento nový filmový počin je snad nová a samostatná verze. Nyní k obsahu. S tímto mám problém, ale pokusím se jej zestručnit …. Nechytlo mě to od první do poslední minuty. Hlavně jsem si všímal veškerých detailů. Režisér asi něco hulil, protože mi i přišly špatně poskládané jednotlivé scény. No prostě hrůza. Zejména když snímek obsahuje několik postav, které pak spolu mají nějakým způsobem souviset. Takže první 2/3 snímku byly totálně nezáživné, až jsem u toho málem usínal. Hororové prvky, lekačky, krev, děsivost – to vše zde je, ale natočeno a pojato dost nezáživně a podprůměrně, takže mě zde skoro nic nezaujalo. Uznávám, že poslední třetina filmu má už vyšší drive, ale i přesto mi přišlo, že to sleduju 3 hodiny. Herci mě nezaujali, hudba zde ani nebyla, prostě téměř nic. Tu 1* zde dávám opravdu s odř. ušima. ()
Galerie (25)
Photo © Sony Pictures
Zajímavosti (7)
- Režisér čerpal insipraci z filmů Vymítač ďábla (1973) a The Changeling (1980). Rovněž uvedl, že je velkým obdivovatelem série Ju-On. (fiLLthe3DD)
- V průběhu filmu si lze několikrát všimnout číselné symboliky. Vícekrát je v záběru „haunting house“ s číslem popisným 44. Naopak policejní stanice hlavní hrdinky má číslo popisné 999. „Andělské“ číslo 44 symbolizuje pozitivní energii a boží ochranu, naopak 999 – pokud jej obrátíme – značí „ďábelské“ číslo bestie 666, což je vlastně úplně obráceně (detektivové jsou přeci ti hodní a nenávistní bubáci naopak zlí). (Haymar)
- Natáčení započalo 7. května 2018 v kanadském městě Winnipeg a skončilo 23. června téhož roku. Studio Sony jej pak do kin uvedlo až počátkem roku 2020. (fiLLthe3DD)
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (méně) (více)