Americké graffiti

George Lucas skeptickým studiím dokázal, že vyjma depresivních snímků umí natočit i výtečnou fresku šedesátých let, z níž na Vás z každého filmového políčka doslova dýchá vybroušená dobová atmosféra. Snímek American Graffiti rovněž zaujme bohatým vozovým parkem, kolem kterého je vlastně celý snímek vystavěn. Touha vlastnit automobil a jen tak se projíždět po městě je zkrátka něco, po čem každý mladý člověk touží a kolem čehož se točí veškerá jeho pubertální existence. Celý tento koktejl pak velmi působivě dotváří atraktivní paleta notoricky známých písní, které se prolínají s vysíláním frenetického rozhlasového moderátora, jež nás a samotné postavy provází celým dějem. V tomto bodě může mnoho kritiků namítnout, že snímek vlastně žádný děj nemá, nicméně já si myslím, že Lucas právě zde dokonale načrtl to bezcílné bloumání životem po ukončení střední školy s myšlenkou na to, co vlastně dělat dál. Právě díky tomu je dle mého názoru American Graffiti dokonalou výpovědí jedné generace, k níž se vždy budu velmi rád vracet. Skvělá práce! PS: Malá role Harrisona Forda vážně stojí za to! (MovieZone tip) „You’re the most beautiful, exciting thing I've ever seen in my life and I don't know anything about you.“ (04.04.2023)

Ano uznávám, je to jednoduchý příběh, respektive ono se tam vlastně nic extra neděje, děj jen tak pomalu plyne, mladí "hejskové" objíždějí jeden blok za druhým a snaží se upoutat pozornost děvčat, jenže American Graffiti má jednu úžasnou věc. Atmosféru! Celý ten audiovizuální "feeling" šedesátých let je doveden k naprosté dokonalosti. Nádherné koráby silnic, které už dnes můžeme vidět leda na srazu veteránů, či na Kubě(zde ovšem už vyspravené součástkami z československých Zetorů), pohodová a nezávisle uvolněná hudba, pouštěná moderátorem pirátského rádia, móda a klasické americké "snack bary" se servírkami na kolečkových bruslích a v neposlední řadě obsazení hlavních rolí(mladičký Ron Howard, či ve vedlejší roli tehdy ještě téměř neznámý Harrison Ford). Všechny tyhle atributy dělají z druhého celovečerního filmu George Lucase srdeční záležitost. (26.05.2009)

Retro pohádka přesně podle mýho gusta..... prostě takový příběh nepříběh, který je jakousi feel-good coming-of-age drobnokresbou, odehrávající se za jedné letní noci, a rámující půvab, naivitu a radosti i strasti mládí, ale i náturu a vzpomínky jedné generace. Nejzajímavějším prvkem je zde však hudba znějící z široké palety míst [rádia, auta, ulice, jukeboxy, apod.], která je výhradně diegetická, a která hraje prakticky nonstop takřka po celou dobu stopáže. O to větší je škoda, že se George Lucas nadobro upsal Hvězdným válkám a už nikdy nic podobnýho nenatočil, protože jeho impakt na nezávislé scéně amerického filmu je díky tomuto dílku prostě nesmazatelný.... Soundtrack boží! (12.12.2022)

Dvě hodiny shrnující jedinou noc v roce 1962 v životě americké mládeže. Film sleduje příhody středoškoláků noc předtím, než má jeden z nich Curt opustit rodné maloměsto a vydat se na univerzitu. V průběhu této noci neustále jezdí po městě ve svých super autech, snaží se balit holky nebo se s nimi rozcházejí, Curt se snaží zjistit, jestli vůbec na univerzitu chce a všichni si celkově užívají svůj navýsost americký život. Ale tohle není žádná generační výpověď! Tohle je nenáročná komedie. Nevím proč (vlastně vím), ale s jejich problémy jsem se nedokázal identifikovat. Ježdění v autech na hlavní třídě, tancování na klasický rock'n'roll, kradení aut, pouliční gangy, strach z Kozího zabijáka a závodění na nějaké okresce - nic mi to neříká. Jako by se Lucas pokoušel vyvolat u diváků nostalgii po minulosti, kterou jsem ale nezažil, dokonce ani nic podobného. Ostatně co říkal podtitul filmu "Kde jste byli v 62. roce?" divákům o dékadu později, kdy film vzniknul? To umístění do šedesátých let jsem nepochopil. Ostatně jsem si všiml, že se mnoho lidí domnívá, že se film odehrává v 70. letech - POMO, gouryella, Isherwood, genetique... Pokud mládež v 60. (50.) letech, pak Návrat do budoucnosti. (01.04.2010)

Celý čas som rozmýšľal, či je to film o končiacich stredoškolákoch, alebo o ich autách. Potom mi došlo, že mladík v aute je vlastne jeden organizmus. Auto bez vodiča je nič a frajer bez bouráku v Amerike detto. A keď máte v aute babenku, tak ste úplne kompletný. K tomu posedenia v dineroch, tance v telocvični a dobové songy. Skúste Since I dont have you v jej originálnej verzii. Film si len tak plynie, ale nie odnikiaľ nikam, ale od večera do rána, a potom možno ešte na univerzitu a do Vietnamu. Ale to už tu nenájdete, to si musíte sami v hlave doplniť a pozrieť sa tak na Americké graffiti ako na film, ktorý rozpráva o začiatku 60. rokov aj z pohľadu toho, čo o nich vieme dnes a čo už v dobe natáčania vedel o nich George Lucas. Možno vám už budú pripadať ako príbeh z inej, časovo vzdialenej, preďalekej galaxie. (18.11.2014)