Zrádci

Dejovo i herecky ma seriál celkom zaujal, hoci bol dlhší než mal byť, zbytočne natiahnutý do šiestich hodín, stačila i polovica. Výrazným nedostatkom je dookola sa opakujúci jeden hudobný motív. No a absolútne najhoršia bola kamera. Nechápem ten štýl, veď to je akoby som pozeral film v saune alebo v nejakej hmle. (25.02.2022)

Zrádci aneb nomen omen sebe-hypovaných tvůrců, protože jedinou skutečnou zradu tu provedli právě oni na skvělém vstupním potenciálu seriálu. Neokoukané a uvěřitelně zahrané postavy s civilními dialogy? Proč jejich problémy a profily postupně neutopit v iracionálních zvratech a šablonovitých “odhaleních”. Expresivní styl? Tupě dotáhnout do nudné, lobotomizujícící šablony a na konci až bohapustého surrealismu na úrovni nedělních studiových pohádek. Parádní zásoba rapového soundtracku? Radši to celé zapatlat Ostrouchovského babynoisem. Vedlejší postavy s potenciálem vývoje? Odsunout stranou a v páté epizodě pro jistotu vystřídat za úplně nové, pro diváka naprosto nezajímavé, pro děj ale zásadní. Doporučuju zůstat u první, maximálně druhé epizody a zbytek si domyslet podle sebe. Šance asi 10:1 že to zvládnete líp než tvůrci sami. (30.03.2020)

Tauš se u mě rehabilitoval už svými filmy v sérii Detektivů od Svaté Trojice, tady jen potvrzuje ... Stylově a náladou velice podobné, netradičně pojaté a natočené. Hlavní hrdina krajně nesympatický, stejně jako jeho dementní kníratý kámoš, což je sice záměr, ale trochu to klade nároky na diváka, aby potlačil své emoční receptory ... Zde se totiž s někým ztotožnit není úplně jednoduché. Jediné, co bych vytkl, je ten mentorující vnitřní hlas všeználkovského praskačského blba, tady si to Tauš dost zjednodušil ... Jinak super a jdoucí po neortodoxní linii v neotřelém prostředí vietnamské drogové mafie. (03.05.2020)

Drogové prostředí, ale ne nudně? Inovativní až zvrácená kamera? Policejní zápletka s intrikami v oddělení i mimo něj? Ano, ano, ano. Člověk by až řekl, že po tolika zkušenostech s podobným prostředí, které dopadali více než špatně tu najednou máme menší seriál z tuzemského prostředí, který určitě víc, co dělá. I když se to mnoho lidem nelíbí. Přeci jen, naprosto přesvícená kamera je docela i bolest pro mě jako barvoslepého, a když vám hrdina zamlžuje funěním sklo od kamery jak je blízko, občas je na točení hlavy i mně. I přesto kamera je zcela aktivní až děsivě autentickým způsobem, a i když to spíše vypadá jako školácká chyba, tak zde to funguje naprosto skvěle. Scénář na začátku je skoro jako z mé osobní pohádky, kdy dochází na menší inovace a vzdělanost pro diváky v oblasti drog, menší filozofie kolem toho a docela zajímavá zápletka. Občas chcete dát do zubům některým protagonistům a některé pasáže, hlavně vietnamské drama je záživné jako průjmový výplach. Konec už se občas trochu táhne, ale samotné finále je děsivé, syrové a překvapující. Pokud se nebojíte inovací nebo experimentu, tak toto je něco, co by vás nemělo minout. Pokud někdo bude chtít nadávat, je to jeho právo, ale ať se vám to jednoduše nemusí líbit, tak jde minimálně o tvůrčí posun takového rázu, který za deset let poslední doby neprokázali žádné soukromé televize. (11.05.2020)

loňskej Rédl pro mě byl obrovský překvapení v žánru noir a zvlášť s ohledem, že se jednalo o domácí produkci. Byl jsem zvědavej, s čím scénarista Miro Šifra přijde dál... a odpověď dorazila letos ve formě Zrádců. Což je další Šifrův příspěvek do žánru noir, kterej přetejká barvama a je sluníčkovej (což zdůrazňuje žlutý auto a mikina jedný z postav), ale hluboko uvnitř je tmavej jak dehet a prohnilej až do morku kostí. Zrádci začínají úplně prostě - dva kluci, který možná každej den potkáváte na ulici, se rozhodli živit prodejem drog. A ten jeden ještě navíc donáší policajtovi z protidrogovky. To co začíná zdánlivě nevinně a jednoduše, se pak brzo začne hroutit jako domino a od nízkejch pater společnosti jde až nahoru, do světa báječných a bohatých, který mají svý tajemství, co si snaží řešit v rámci rodiny (tady jsem si vzpomněl na Chandlera). A v rámci šesti dílů vidíte, jak jsou jednotlivý lidi provázaný a že fungují jako organismus. Není to hra jenom na zrádce. Je to hra na manipulovaný a manipulátory, což byl hodně silnej prvek u Rédla (kdy si estébák pohrával s prokurátorem, co to myslel dobře). Tady už je to víc provázaný a víc propojený. A teprve v posledních dvou dílech poznáte, jak moc. Čím víc se odkrývají karty, tím víc zjišťujete, jaký byly skutečný úmysly aktérů a kdo je ve skutečnosti oběť. A kladete si otázky, kdo je tu hrdina a kdo jeho průvodce. A co je hlavní a z čeho mrazí je to, že tyhle věci se nám dějí dnes a denně za dveřmi našich domovů. Každý z nás nejspíš zná nějakého Davida. Imho musím vyzdvihnout celý herecký obsazení, hlavně Lenka Krobotová mě dostala a krade si to pro sebe. A pak ta titulní písnička nazpívaná paní Rottrovou je naprostá bomba. A strašně úžasný jsou momenty, kdy David sám sebe točí na kameru, čímž naskakuje jako by ich forma vyprávění. O anime vsuvce nemluvě. Tohle je fakt naprostá seriálová šleha a stejně jako u Rédla tak ani tady se mi nechce věřit, že to natočili Češi. Možná se fakt blížíme k době, kdy takový žánrovky u nás budou standartem. (26.04.2020)