Judy

Film dle sterilní šablony dojímavé autobiografie. Trudné dětství plné psychického zneužívání, přeskočená střední část mnohých manželství, a zdrcující finiš nešťastné trosky, která přese všechno stále dovede občas zářit a uhranout publikum. Tragický osobní život a pár šťastných chvilek s oddanými fanoušky. ____ Ano, je to kýč, který nic nového nepřináší. Reneé se snaží ze všech sil urputně dokázat, že není jen diblíkem, který umí ztloustnout na povel. A často se jí to dá věřit. Podle mě se jen nemusela tolik pitvořit, aby byla Garlandové co nejpodobnější. Umí zahrát vnitřní křehkost i bez berliček v podobě přesně odpozorovaných záškubů a špulení rtů. Takže za mě ano: Reneé hrát umí. Zbytek je banalita a nuda. Nemyslím skutečný osud Judy Gyrlandové, ten byl skutečně tragický. Film ale jede po nejsnazší koleji a bez přestání jen dojímá a dojímá. Finále to už přehnalo a poslední píseň o duze (jak předvídatelné, že tahle zazní nakonec) bylo na úrovni melodramatu ze střední školy. Promiňte, Reneé i Judy, tohle ne, obě máte na víc. SHRNUTÍ: Radši nějaký originál s Judy. (24.04.2020)

No, bylo to velmi depresivní (chudák nadaný člověk, byl šoubyznysem zcela vycucaný), ale takový je život mnohých umělců a to jako přes kopírák - např. sada sňatků, chlast, drogy atp. Poněkud děsné je, že celebritám obyčejný člověk všechno věří, obdivuje je a snaží se jim vyrovnat... Renée je naprosto úžasná herka akorát ta havraní kštice mě trochu mátla. :-) (17.07.2023)

Kdyby Renée Zellwegerová tolik nešpulila pusu, byla by dokonalá. Stručný životopis Judy Garlandové začíná proslovem "hlavního našeptávače" o tom, že uvnitř (tj. Hollywood) je vše čisté a jasné a venku (ostatní část USA) je jen zmatek, nepořádek a neštěstí. Že je to jen díky práškům a pilulkám se už nezmínil. Přesto Judy v podání Renée Z. nepůsobí nesympaticky a odpudivě, působí tak, jako když se šarm potká s nenaplněnými tužbami, když už ani sladký dortíček nevyvolá ty správné emoce. (29.09.2020)

Nádherný film, při kterém se ke konci ozývaly kinem vzlyky. A není divu. Pohled na lidskou a z dětství těžce traumatizovanou Judy Garland, která i po desetiletích stále trpí nejistotou, nespavostí, depresemi atd. opravdu dojímal. Myslím, že každý, kdo se v něčem odlišuje, nebo vyrůstal pod hrozným tlakem, se ve snímku může zhlédnout. A ten celý stojí na naprosto úžasné Renée Zellweger (Judy je tu skutečně jediná hlavní role), která už předtím patřila mezi mé nejoblíbenější herečky hlavně díky své sympatické Bridget Jones, a zde ukázala, že sama utáhne i velmi závažné drama, navíc s několika skvěle zazpívanými písněmi. Komentář Arsenal83 ohledně vzhledu Renée je ohavně osobní a jedovatý, ale celkem v duchu přesně toho, co film taky zobrazuje. Pro většinu publika jsou umělci jen zdrojem pobavení a odreagování a to, že mají nějaký osobní emoční život, jako obyčejní lidé (a často mnohem náročnější), jim vůbec nedochází (ano, i herečky se mohou cítit nejistě ohledně svého vzezření, a podobné jízlivé komentáře tomu asi moc nepřidají, že...). V každém případě, Renée kamennou tvář ani náhodou nemá. Ve scénách se střídala euforie s hlubokou depresí a Renée to vždy naprosto přesně vyobrazila. Nedivil bych se, kdyby za tuto roli dostala po 15 letech dalšího Oscara. Film mě velmi mile překvapil, protože o Judy Garland se v Česku v podstatě neví, takže jsem k její postavě neměl žádný zvláštní vztah, ale po dnešku mám chuť si konečně pustit minimálně Čaroděje ze země Oz a Judy si rozhodně pustím rád znovu. (05.11.2019)

Forma přinesena Zellwegerovou naprosto vítězí nad obsahem, který nastolil scénárista Tom Edge. Nepochybuji, že osobnost formátu Garlandové mohla mít nesmírně zajímavý život, ale žel z filmu jsem se prakticky nic nedozvěděl. Obecně mě v umění zajímá víc výkon, než příběh interpreta, ale u biografických filmech příběh posiluje výkon - alespoň to tak je v klenotech, jakými jsou Ray nebo Walk the Line. (17.02.2021)