Kafarnaum

Pět a už to nikdy nechci vidět! Nikoli proto, že se na to "špatně dívá", nejsem pokrytec. Důvodem je, že mě během projekce napadaly termíny proti lidskosti: "sociální inženýrství, sterilizace, kastrace, odebraní dětí nezodpovědným rodičům, kteří si z vlastních dětí dělají otroky, dále poprava za znásilňování jedenáctiletých děvčátek " a tak dále, a tak dále, a z toho je mi na blití, protože jinak se pokládám za kultivovaného lidumila, přejícího lidstvu jen to dobré. Ovšem tady padla kosa na kámen. Nedělám si iluze, realita je jistě horší, čili je tento film odrazovým můstkem k solidní depce. Natočen tak, že mi hlava nebere, jak to štáb dokázal, fyzicky i psychicky. Zain zahrál skvěle, přirozený talent, a ten maličký roční bobíšek? Pohled na něj mi srdce rval. Pohled na jeho maminku samozřejmě taky. Nic pro slabší nátury. Rovněž jako několik zdejších komentujících, odmítám názor: na co je takový film dobrý, ždímání emocí přes děti a podobně. Film je to důležitý, silný, má vysokou výpovědní hodnotu a pokud není člověk vyložené pako, rychle si u něj uvědomí, jaké štěstí máme my, co žijeme na jiném místě, v reálném blahobytu. (11.01.2020)

V poslednom čase sa s týmto námetom (imigrácia...) roztrhlo vrece a tak nečudo, že som k nemu trocha strojený. No v tomto prípade dávam dole klobúk. Teda poviem, celkom aj chápem toho chlapca, ktorý sa rozhodol žalovať svojich rodičov za to, že mu dali život. Nikto by sa nechcel narodiť do takých podmienok, to je jasné. Špina, humus, bieda, hlad, určite aj smrad a všade samé tváre, z ktorých sa dá poľahky vyčítať, čo by asi tak s vami spravili niekde v tmavej uličke. Z tohto pohľadu putovanie malého chlapca špinavými ulicami, jeho každodenný boj o existenciu, starostlivosť o bábo... to všetko vo vás nechá nepríjemný, skľučujúci pocit. Deprimujúce a smutné zároveň. Tiež oceňujem ako tu bolo poukázané na to, čo si vlastne o nás (Európe) migranti myslia a prečo sa sem tak hrnú.... no proste pečené holuby... Škoda, že tu nebolo ukázané, ako to nakoniec s tými rodičmi na súde dopadlo. Silný nadpriemer. 85/100 (13.01.2020)

"Capharnaum bol skutočne silným filmom. Veľmi smutným, veľmi dramatickým, no súčasne to ukazuje ľudskosť v úplne inom svete. Zain je skvelý hlavný hrdina a dáva do toho úplne všetko. A úplne rozumiem jeho rozhodnutiam. Nemohol jednať inak než robil a myslím si, že sa snažil skutočne najviac ako mohol. Myslím si, že to nebudem nejako moc naťahovať a povieme si fakty. Je to špinavé, je to drsné, je to silné. Rozumiem Zainovej motivácii žalovať svojich rodičov a uvedomujem si, že má pravdu. No potom je tu aj mladá Rahil so svojim synom Yonasom. A nikto nemohol vedieť ako sa celá situácia vyvinie a čo sa stane. A v Zainovej situácii by som pravdepodobne jednal rovnako. Myslím si, že ak chcete silné filmy z iného sveta, ktoré ponúkajú pohľad do života chudobných ľudí na blízkom východe, tak tento film oceníte. Má čo ponúknuť. Ak nie, tak asi budete sklamaní. Možno vás to môže vysoko deprimovať, no to je na úplne inú diskusiu. Som rád, že som film videl, nemyslím si, že by som sa k nemu niekedy vrátil. Raz a dosť. Hodnotenie: A- (05.03.2019)

Nekompromisní pohled do života nejchudších částí Libanonu (a vlastně nejen něho). Vyčítat N. Labaki prvoplánovost v citovém vydírání kvůli tomu, že točí film o tvrdém životě malých dětí není na místě. Protože jak je to jednou o dětech, vždy je to o emocích. A když je to autentické, což v tomto případě je, je to o to silnější. Hořkosladké drama plynule přechází z problémů chlapce z početné rodiny na problémy ilegální imigrantky a i přes to, že se dvě hodiny občas opravdu zdály až moc, zvlášt v kombinaci s tíživou atmosférou snímku, nakonec (a tady přicháží SPOILER!) všechno víceméně dobře dopadne. A divák odchází alespoň trochu vyklidněn. (09.10.2019)

Film pro západního diváka, který si po filmu akorát tak řekne "no je hrozný, jak to chodí na tom blízkym východě" a zajde si na pofilmový raut, kde dostane bílý nebo červený vínečko a trochu hummusu a může se dál bavit o svých ultra důležitých (neexistujících) problémech. Nicméně tohle je dost špatně hodnotitelný film. Ale s jistotou se o něm dá říct, že to je pure citový vydírání a že vám bude během sledování fakt špatně (a o to víc, pokud jste žena/matka, režisérka Nadine Labaki holt ví, jak nás dostat). Jenže co uděláte, až ten film skončí? Vydáte se na humanitární misi? Pošlete stovku charitě, aby mohli koupit balíček vložek? Opravdu netuším, jaký je význam tohohle filmu, než aby získal nějaký ceny a uznání od špatně se cítících privilegiovaných celebrit v Cannes (a možná i na Oscarech), aby se pak přesunul do arthousových kin, kde na něj přijde pár lidí a budou si pak moct po filmu s vínečkem v ruce plácet po zádech, jak moc jsou sociálně angažovaní, když chodí na takové filmy. Nebuďte jako my. Break the cycle a jděte radši na něco jinýho. Takže jak by řekl uživatel mcb: “měli jsme radši jít na Jak vycvičit draka 3” (22.02.2019)