Kafarnaum

Poměrně nenápadný, o to víc syrový a drsný film z nehezkého prostředí slumů v Libanonu. Jako Češi máme velké štěstí, že máme tu čest ze svých daní nedobrovolně financovat Fialovu neziskovku, která bojuje za smíření v Barmě, či za práva barmských žen. Je jen otázkou času, kdy budeme z našich daní dotovat boj proti chudobě v Libanonu, kde se má o tamní obyvatelstvo starat výhradně tamní vláda. A bohužel to není jen příběh Libanonu, kde ve slumech živoří spousty lidí, kterým by mělo být jakýmkoli způsobem zakázáno přivádět do tohoto nelidského světa další potomky, kteří jsou již samotným porodem odsouzené k boji o holé přežití a jejich nejlepší vyhlídky končí někde u čichání lepidla. Opravdu krajně nepříjemný film, kde jako divák 2 hodiny sledujete trpění dětí. Rozhodně bych něco podobného v budoucnu nechtěl vidět znovu. Těžko se to hodnotí. Filmové kvality jsou zde nezpochybnitelné. Od dětských rolí po ty dospělé. Ale vzhledem k tématu, kde sledujete opravdu krajně stereotypní utrpení dětí. Co se týče emocí, tak jsem během sledování pociťoval zhnusení a vztek, jak se vůbec tohle může kdekoli ve světě dít. Od podobných filmů si dám velmi dlouhou pauzu. [77 %] (17.05.2022)

Poslední film Nadine Labaki už ze synopse hrozil rizikem obvyklého misery porna pro západní publikum, jehož hrany se několikrát rozhodně dotkne a to zejména ve scénách zabírající černošského bumbrlíčka potácejícího se zmateně po Bejrútu s umazanou papulou od sunaru. Co však režisérku vykupuje je její libanonská příslušnost díky které působí film po celou svoji stopáž autenticky (dle všeho byla spousta záběrů natáčena guerillově), chaos a špína ulice jsou hmatatelné a hlavně nejsme obtěžovány arogantními vizemi idylických nadějí a vykoupení, jež podobným tématům přisuzují západní tvůrci, aby se sami pozvedli na duchu. Cafarnaúm po celou dobu zůstává v Bejrůtu a pokud zobrazované problémy srovnává v rámci globalismu, nedělá to slovy, ale rozmisťováním západním popkulturních fenoménů po scéně, ať se již jedná o bezzubého bratrance Spider-Mana, plyšové mimoně v dětských postýlkách za zdmi slumu či mikimauze usmívajícího se na bezútěšnou situaci jedné ztroskotané rodiny. Nejvíce se však místo působení autorky projeví v samotném syžetu, který zásadně odporuje klasickému západnímu vnímání rodiny jako pevného kruhu, jež musí zdolávat příkoří okolí v pevném objetí. Zde je rodina ten největší nepřítel, slabošsky bránící v rozletu, ambicích a budoucnosti, nepřítel od kterého je třeba se odpojit na prvním místě. Právě problematický aspekt tradiční rodiny a jejího posledního slova v rozhodování o svých potomcích (se kterým Labaki jako žena v arabském světě nejspíše také měla zkušenosti) je zde poměrně originálním motivem, jež může v zemích prvního světa vypadat extrémně, nepatřičně, odvážně či skandálně, ale z hlediska společenského rozvoje daných zemí je třeba o něm mluvit. PS: Zain Alrafeea je dětský Robert De Niro. (25.05.2019)

Naozaj kvalitny film. Nie som prekvapena, ze si tento film vysluzil 15-minutove standing ovation a tiez nominaciu na Oscara. Zasluzene. Fandila som filmu Roma, ktory som mala moznost vzhliadnut este pred Oscarmi, ale som naozaj milo prekvapena, ze prave Cafarnaum sa mi pacil este viac! Uz davnejsie som sa rozhodovala ist do kina prave na Cafarnaum, ale vtedy som si vybrala japonsky snimok Zlodeji, Cafarnaum je pre mna podstatne lepsi. Silny film. Som zaskocena z mnozstva negativnych komentarov na csfd, ja si naopak myslim, ze film ma co ponuknut aj obsahovo. Neriesi veci povrchne, ide do hlbky, ukazuje realitu, i ked sa jedna o fikciu. Trosku mi pripomina jeden nadherny film Lion. Film na zamyslenie, pri urcitych scenkach sa ide az rozum zastavit a clovek si polozi otazku, och ako mozu ludske bytosti takto zit?! Nepovazujem tento snimok za citove vydieranie, hoci dojimavy je. Obdivujem talent mladuckeho neherca Zaina, wow, klobuk dole! V celom filme sa toto ubohe, sikovne a vynaliezave chlapca usmeje asi len raz a aj to len na fotku. Silne momenty: vztah Zaina k jeho sestre Sahar, tu sa Zain chova takmer dospelo akoby uz nepatril alebo nikdy nepatril do detstva. A takisto vztah matky etiopskej zeny k jej syncekovi. Film vrelo odporucam. Nebude to premarneny cas...90%. (18.04.2019)

Pět a už to nikdy nechci vidět! Nikoli proto, že se na to "špatně dívá", nejsem pokrytec. Důvodem je, že mě během projekce napadaly termíny proti lidskosti: "sociální inženýrství, sterilizace, kastrace, odebraní dětí nezodpovědným rodičům, kteří si z vlastních dětí dělají otroky, dále poprava za znásilňování jedenáctiletých děvčátek " a tak dále, a tak dále, a z toho je mi na blití, protože jinak se pokládám za kultivovaného lidumila, přejícího lidstvu jen to dobré. Ovšem tady padla kosa na kámen. Nedělám si iluze, realita je jistě horší, čili je tento film odrazovým můstkem k solidní depce. Natočen tak, že mi hlava nebere, jak to štáb dokázal, fyzicky i psychicky. Zain zahrál skvěle, přirozený talent, a ten maličký roční bobíšek? Pohled na něj mi srdce rval. Pohled na jeho maminku samozřejmě taky. Nic pro slabší nátury. Rovněž jako několik zdejších komentujících, odmítám názor: na co je takový film dobrý, ždímání emocí přes děti a podobně. Film je to důležitý, silný, má vysokou výpovědní hodnotu a pokud není člověk vyložené pako, rychle si u něj uvědomí, jaké štěstí máme my, co žijeme na jiném místě, v reálném blahobytu. (11.01.2020)

Smutný film, který se těžko sleduje, těžko přijímá a těžko se i hodnotí. Trpící a umírající děti v rozvojové zemi. Původně jsem měl vyšší hodnocení, protože souzním s myšlenkou chlapce, který žaluje své rodiče za to, že mu dali život. Zastávám názor, že odpovědnost za dítě a jeho utrpení nese primárně rodič, na druhou stranu jsem si pak uvědomil, že tahle linka v té vší realističnosti není úplně přirozená. Snímek zobrazuje trpící děti v obrovské míře, ale bez hlubšího ponoru do tématu mě nechává emočně chladným. 65 % (26.10.2021)