Režie:
Alice RohrwacherScénář:
Alice RohrwacherKamera:
Hélène LouvartHrají:
Adriano Tardiolo, Alba Rohrwacher, Nicoletta Braschi, Sergi López, Luca Chikovani, Tommaso Ragno, Leonardo Nigro, Elisabetta Rocchetti, Agnese Graziani (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Lazzaro je mladík tak dobrosrdečný a upřímný, až se některým lidem zdá hloupý. Žije v odlehlé části Itálie v izolované komunitě rolníků, kteří už před desítkami let ztratili kontakt se zbytkem světa a bez nároku na mzdu, vzdělání nebo slušné životní podmínky tvrdě pracují pro svou vychytralou paní. Bez možnosti srovnání však žijí svým způsobem šťastně. Když skupinu zotročených venkovanů shodou náhod objeví policie, rolníci zjišťují, v jaké lži léta žili a s vidinou splněných snů se vydávají do města. Zatímco ostatní prožívají tvrdý střet s novou realitou, Lazzaro zůstává i uprostřed moderního světa až dojemně bezelstný a přirozený a působí jako střípek ztracené minulosti. Magický film Alice Rohrwacherové skládá působivou poctu klasické kinematografii, z festivalu v Cannes si odvezl Cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms)
(více)Videa (6)
Recenze (86)
Všichni by asi chtěli znát šťastného Lazzara, ale nikdo by jím nechtěl být. Postava z minulosti, čistá, prostá, laskavá s naprostou samozřejmostí. Já brala i pomalé tempo filmu, výkony herců, kteří svou upřímností působili jako neherci, podivné soužití lidí na venkově jakoby vypadlém z jiné doby, ale když nastal mystický zlom, tak už se pro mě film stal příliš artovým a festivalovým. Příliš dlouhý na málo děje a epizody, ze kterých se skládal, začaly najednou působit příliš nesourodě. SHRNUTÍ: Když se toužíš vrátit tam, odkud jsi sám utíkal. ()
Tak nejako nenápadne úžasné dielo. Neorealizmus či magický realizmus ? Prvá polovica evokuje skôr juhoamerickú atmosféru, mikrosvet sám pre seba zabudnutý kdesi v iných dobách, žijúci svojimi vlastnými pravidlami a vo svete predstáv. Úplná stredoveká imaginácia! Druhá polovica potom ide v najlepších tradíciách talianskej školy, ale s úžasným nádychom posvätnosti. Vychytil som predpoludňajšie predstavenie pre matky s malými deťmi, takže to na začiatku malo aj tú správnu taliansku atmosféru a snový charakter filmu ma tak vtiahol, že vo vrcholových okamihoch som ani nevnímal, že sa mi okolo sedačky tmolia lezúni a výskajú či nariekajú po prázdnej kinosále. Boli ostatne minimálne ešte také nevinné, ako hlavný hrdina tohoto vypiplaného magického skvostu. ŠŤASTNÝ LAZZARO mi dobre padol v dobe, kedy pretrváva môj pocit nešťastia a keď mám pocit, že nielen chudobný som, ale aj zostanem. V porovnaní s päťdesiatkou nevoľníkov v tomto filme som boháč! A že môj život nemá zmysel a nikam nesmeruje? Veď ani nemusí. Stačí žiť. ()
Předchozí film A. Rohrwacherové (Zázraky) mě uhranul a nebál jsem se ho srovnat s Olmiho Stromem na dřeváky. Zdá se, že něco podobného řeklo režisérce víc lidí. Bohužel, protože zatímco ve fascinujících a přirozeně plynoucích Zázracích tvořila spiritualita spodní proud, ve Šťastném Lazzarovi se rozhodla Rohrwacherová natočit "opravdový duchovní film", který mne však mořil svou doslovností. ()
Koncept ma strašne bavil. Celý ten socio-demografický prvok kastového systému bol perfektný to zaobalenie do artového kabátu len dodávalo ten melancholický pocit plný clivých emócií. Do prvej polovice som to hltal no potom som sa akosi nasýtil, prejedol a už som sa začal doslova nudiť. Dej až cinefilne ustal a ani koniec, klišé tragický ako to býva u takýchto filmov ma už nedokázal veľmi presvedčiť. Hudba aj herci zvolený perfektne_______________ emócií tu je na kilá, no pozornosť si po spomínanej polovici už Lazzaro nedokázal udržať. Preto 3*. Inak by som išiel vyššie. ()
Lazaro bol možno šťastný, no film o jeho šťastí je vyznením neveľmi slastný. Na zobrazenie toho, že príchodom do mesta sa ľudia odcudzili prírode a príšerne zostarli v protiklade s prirodzeným plynutím práce, rodiny a prírody, netreba takéto "premyslené" vlčie, mysticko-magické alegórie. Respektíve treba a veľmi, no bez poklonkovania vládcom. V druhom pláne totiž film naznačuje, že ľudia túžia po ovládaní, len nech sa tak deje v prostredí lahodiacom oku, v čistom vzduchu, bez priemyselnej infraštruktúry. O čom inom bol vstup Lazarusa do banky? No predsa o obetavej (krvavo obetavej!) prosbe za obnovenie feudalizmu v ich komunite. Squatovacie nádeje prechádzajú spochybňovaním. Ach-jaj. ()
Reklama