Léto

Sledovat zákulisí ruského undergroundu bylo fascinující, Kino jsem jednu dobu poslouchal, a díky Létu nyní jejich tvorba dostává úplně jiný rozměr. Na druhou stranu, její předchozí znalost způsobila, že jsem celý film čekal na nějaký hit, který poznám, a dočkal jsem se až u závěrečných titulků. To je ale jen drobnost. Hudba i zpracování je totiž opravdu bezchybné a vytváří jedinečnou atmosféru. Na jedné straně až dokumentární pohled na poměry v Sovětském svazu 80. let a ilegální bytovou kulturu, v kontrastu s geniálními snovými adaptacemi západních mega-hitů na straně druhé. Jediné, co bych vytkl je až příliš rozvolněný a neuspořádaný scénář. V jednotlivých scénách jsem si opravdu liboval, ale v druhé půlce jsem s každou další sekvencí očekával nějaký zvrat, který tomu všemu dá jakýsi rámec. A pak to skončilo tak trochu do ztracena. Na druhou stranu je Serebrennikův přístup osvěžující a co film pomíjí, výmluvně řeknou čtyři strohé letopočty, z čehož jde fakt úzkost (po lidech nakonec zbudou jen čísla, jak jednou náhodně prohlásil kamarád). (25.08.2018)

Osmdesátkovej punk po Leningradsku. Serebrennikov ukazuje, že i v Sovětském svazu vznikala daleko za branami Kremlu kvalitní hudba inspirovaná Lou Reedem a Davidem Bowiem, jejíž tvůrci žili své sny plné svobody, nespoutanosti a rocku. Na pozadí propletených osudů charismatických umělců a krásné Natašy se divák setká s pro většinu dosud neznámými písněmi dvou kultovních kapel. Podruhé v životě (poprvé to bylo u hudby Vysockije) jsem byla nadšená ze zvukomalebnosti ruštiny, doplněné navíc perfektní hudbou a vizuálními nápady Serebrennikova. Ten do příběhu také zapojuje slavné hity "ze Západu" a přestože mu jeho obrazové hry chvílemi drhnou, energie a síla snímku vás strhne natolik, že mu to rádi odpustíte. Mezi děsivými zprávami z východu připlouvá poslední dobou do Česka velké množství kvalitních ruských snímků, věřme tedy, že to tak ještě chvíli zůstane... (11.07.2018)

Tak to neboli Vesiolye rebyata alebo Алла Пугачева (Миллион алых роз) ktorých som kedysi dáááávno videl na Bratislavskej lýre.  Hlavní protagonisti sú Viktor Coj (Ви́ктор  Цой) frontman kapelky Кино a Mike Naumenko (Майк Науменко) frontman skupiny Зоопарк ktorá sa pokladá za priekopníka ruského rocku. Keď niekto očakával celý príbeh Coja bol sklamaný. Toto bol len začiatok jeho skvelej kariéry. Zomrel tragicky pri autonehode ako 28 ročný, jeho Moskvič bol na šrot. (Mark Bolan z T-Rex  v Mini 1275GT ako 29 ročný. Vo filme je prezentovaný skladbou Children Of The Revolution https://www.youtube.com/watch?v=VcCQCYok3pg). Výstih doby podfarbený v čierno-bielom formáte nemá chybu. Asi chýba len viac vodečky ktorá sa stala pliagou pre Mika Neumenka. Rád by som spomenul ešte jednu výraznú Ruskú skupinu ktorá začala s Rock na konci ´70 rokov. Je to Nautilus Pompilius (Наутилус Помпилиус) ktorej hudbu mnohí možno poznajú s kultového filmu Brat. A text  skladby "Зверь" je k tomuto filmu ako šitý na mieru. https://www.youtube.com/watch?v=Oo2VqW4zamE (03.01.2022)

Mimoriadne stráviteľná filmová jazda, prešpikovaná trpko-úsmevnými epizódkami a výbornými hudobnými vsuvkami. Priznám sa, že o ruskej undergroundovej scéne "zlatých sedemdesiatych" toho príliš veľa neviem, ale pozeralo sa na to fajn, bolo to uveriteľné, plné lásky (nielen) k hudbe, príjemnej nostalgie, mladíckej energie, a to všetko podfarbené horkosladkou pachuťou alkoholu. Palec hore za Skeptika a všetky scény s ním. 8/10. (20.03.2019)

Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou. (15.08.2018)