Léto

"Co by se mohlo stát?""Nevim...vojna, děti, alkohol...nezájem o život, co jinýho se ti v týhle zemi může stát?". Krásný, zcela svobodný film. K divákovi velmi upřimný, stejně jako vztahy v punk-rockové komunitě svobodomyslných umělců hudby i života, ač silně inspirováni, jedou si to po svém, se silným sovětským nádechem. Filmové skladby výborné, jak po stránce hudební, tak obsahové, vše podtrhuje vynikající závěrečná "stromová" skladba. I když film může, jak je zde vidět, působit skoro až bezobsažně, nabízí skvělé vyobrazení několika silných osobností a jejich pohledů na možnosti svobodné tvorby v nesvobodné zemi, nabízí i pohled fantazijní...jaké by to bylo, kdyby...to se ovšem nikdy nestalo a nestane, jen ve filmu, svobodném umění, které nemusí být nutně svázáno nějakými předurčenými koncepcemi, může si tu nádhernou atmosféru společně s divákem prostě jen užívat. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (02.04.2019)

Sledovat zákulisí ruského undergroundu bylo fascinující, Kino jsem jednu dobu poslouchal, a díky Létu nyní jejich tvorba dostává úplně jiný rozměr. Na druhou stranu, její předchozí znalost způsobila, že jsem celý film čekal na nějaký hit, který poznám, a dočkal jsem se až u závěrečných titulků. To je ale jen drobnost. Hudba i zpracování je totiž opravdu bezchybné a vytváří jedinečnou atmosféru. Na jedné straně až dokumentární pohled na poměry v Sovětském svazu 80. let a ilegální bytovou kulturu, v kontrastu s geniálními snovými adaptacemi západních mega-hitů na straně druhé. Jediné, co bych vytkl je až příliš rozvolněný a neuspořádaný scénář. V jednotlivých scénách jsem si opravdu liboval, ale v druhé půlce jsem s každou další sekvencí očekával nějaký zvrat, který tomu všemu dá jakýsi rámec. A pak to skončilo tak trochu do ztracena. Na druhou stranu je Serebrennikův přístup osvěžující a co film pomíjí, výmluvně řeknou čtyři strohé letopočty, z čehož jde fakt úzkost (po lidech nakonec zbudou jen čísla, jak jednou náhodně prohlásil kamarád). (25.08.2018)

Povedené hudební retro s kvalitním soundtrackem, výbornou kamerou a několika stylizovanými klipovými sekvencemi. Léto funguje jak na úrovni vztahů, tak na úrovni hudebního dramatu z režimu, který rockovému žánru nepřál. U nás filmu trochu ubírá na působivosti to, že o kapelách Zoopark a Kino slyšíme nejspíš poprvé, takže tolik nedoceníme to sledování později slavných muzikantů v jejich začátcích. Na druhou stranu nás ale díky tomu nemusí vůbec trápit věrnost skutečným událostem, s nimiž totiž Serebrennikov pracuje jen volně (což příležitostným bořením čtvrté stěny komentuje i přímo ve filmu). (10.08.2018)

Punkerský film o alternativní hudební scéně, která nepotřebuje být ani tak hudební, jako právě a jedině alternativní. Alternativní ke všemu svazujícímu, státnímu, stádnímu, ke všemu okolo. Léto po vás bude stékat podobně jako jeho jednoduché animace, nebo se rovnou usadí ve vás, sedne na klín vaší touze po svobodě, pomiluje ji a jen tak ji neopustí. Určité nedostatky, především poměrně časté zbloudění a následné točení se v kruhu, jsou kompenzovány několika naprosto mimořádnými sekvencemi, za všechny bych připomněla tu, v níž Mike čeká v dešti, až bude moci odejít, nebo tedy spíše přijít. (18.11.2022)

V roce 2018 vešel do kin zprvu nenápadný počin Bohemian Rhapsody, óda na život a hudební genialitu zanzibarského rodáka Freddieho Mercuryho, jenž následně vybobtnal do masivního kasovního trháku a rozšířil fanouškovskou základnu Queen o miliony nových poslucháču a ze snímku se stal evergreen, jenž pokud někdo ze skupinky mladistvých neviděl, tak byl automaticky označen za exota a trapáčka těmi, co se chlubili několikanásobnými návštěvami. I já jsem patřil k těm, co BoRhap adorovali jako skvělou věc i když s menšími výtkami, ale o nejlepší hudební počin toho roku, a vlastně celého nového subžánru, se rozhodně nejedná. Toto pomyslné místo patří snímku Léto, jenž má podobné vyprávěcí postupy jako BoRhap, také se více zaměřuje na oslavu hudby jako takové než na životopisnou zpověď. Na rozdíl od našich přátel z Británie na to šli Rusáci zcela jinak, odvážněji a vlastně mnohem lépe. Oslavu hudby vzali mnohem šířeji, s notnou dávkou obdivu i nostalgie se tu vzpomene na mnoho pilířů rockové hudby, jmenovitě třeba na Davida Bowieho, T. Rex, The Velvet Undergroud, Beatles, The Rolling Stones, The Who a mnoho dalších. V rámci životopisné je to taky výrazně odlišné, co tak vím, tak nepravd a přibarvení skutečnosti pro snadnější tvorbu dramatických oblouků je podstatně méně a snímek se zaobírá i trpkým životem v Sovětském svazu společně s představením undergroundové hudební scény, jež byla soudruhy tolerována ani ne napůl, což je podníceno mimo jiné i černobílou estetikou zdárně prezentující typickou šeď takového života. Léto má však i jiné slibné atributy, například muzikální čísla, jež svým freneticky živým tempem a hravou choreografií dokáže vyprodukovat vskutku zapamatovatelné variace na klasické hudební klenoty (nejvíce ve mě rezonuje All the Young Dudes) a mnoha další nápaditosti, jež tu nebudu nijak rozepisovat, ať z toho taky něco máte. Léto je perfektní hudební snímek a asi nejlepší z té už celkem početné skvadry jemu podobných, jenž svou odvahou a nečekanou souhrou několika ryzích nápadů a kvalit drží pohromadě jako monumentální klasika, již se aspoň v mých očích už stala. Jestli chcete neuvěřitelně pohodovou, hravou i dravou podívanou se smyslem pro existenciální melancholii, tak Léto je ta správná trefa. 9/10. (24.06.2020)