Utop se, nebo plav

Jak to ze začátku vypadalo nudně až depresivně, tak někde v půlce se to zlomilo a film mě pobavil i zaujal konkrétně závěrečným vystoupením. Scénář dost připomíná Do naha! (1997), ten je ale vtipný hned od začátku. Po dlouhé době Francouzi vymysleli dobrou komedii, tak už bychom taky mohli stvořit něco, za co se nebudeme muset stydět. (10.09.2019)

Hodnotím pěti hvězdičkami, protože tohle je přesně šálek mojí kávy. Já miluju milé, nenáročné a přitom lidské příběhy, ve kterých je sranda, láska, úcta člověku ( klidně od lůzra k lůzrovi) a nějaké to vydřené vítězství, nejlépe nad sebou samým. V předvánočním shonu mi francouzská komedie přišla vhod a moc ráda se na ni podívám i v budoucnu. Stopáž mi nevadila, bavilo mě to od A do Z. (11.12.2018)

Sú len tri európske krajiny, na ktorých filmy sa viem obrovsky natešiť a to sú Taliansko, Francúzsko a Španielsko. Je to absolútne iný pohľad nielen na film ako remeslo, ale predovšetkým na život a aj umenie narácie. Je to spontánnosť a otvorenosť, ale hlavne vnímanie kontrastov, komplikované témy sú vypovedané jednoducho, vonkajšie ide cez vnútorné a podobne. Má význam, že na začiatok píšem podobné "bláboly", pretože potom sú tu tie druhé snímky. Filmy, ktoré majú posolstvo a sú jednoducho príjemné. Sú štandardom pre úsmev a jemné zamyslenie sa nad väzením, ktoré si v živote sami vytvárame. Tieto filmy vnímam ako most a zároveň kompromis medzi "masovejším" divákom a tým festivalovým. Podobné mosty sú veľmi dôležité a preto (príklad) divák, ktorý si pozrie Nymfomanku, nepohrdne Blade Runnerom. V každom prípade Do plaviek je podobným kompromisom. Takým, ktorý v prvej polovici pristupuje k látke príliš opatrne a rôzne životné peripetie jednotlivých postáv sa nemenia ani negradujú. Sme svedkami stagnácie, prebúdzajúceho sa nihilizmu. Ako keby filmárov začal samotný film baviť až postupne. Zrazu úniková cesta postáv začne dávať oveľa hlbší význam a zároveň konečne začnú aj interakcie medzi jednotlivými členmi. Pomalé tempo a dlhšie trvanie vás prinúti pozrieť na hodinky, na druhej strane však vytvorí "domácku" atmosféru, ktorá vytvorí pocit, že tie postavy poznáte už veľmi dlho. Ak by film išiel hlbšie do ich problémov, prípadne sa venoval menej postavám a o to viac, ak by obozretnejšie narábal s humorom a vedel rafinovanejšie prepojiť "nudný" život s práve objaveným, bola by snímka podľa mňa lepšia. Nechcem ju vnímať komplikovanejšou ako je. Koniec koncov, Nedotknuteľní sú stále mojím topom. :) (08.12.2018)

Podobným francouzským komediím většinou podlehnu, ale tohle už jsem tvůrcům nesežral. Neříkám, že to nemá fajn místa, ale jako celek to nedrží pohromadě ani trochu. Aneb udělejme ze všech postav psychicky labilní jedince / smolaře / podivíny / handicapované - a ještě se veškerým těm problémům povrchně vysmějme. Přesně na tomhle principu to bylo založený a to mě nějak nebavilo - opravdu dobrý humor se podle mě tvoří jinak. A o tom, že je to celé nereálné, do extrému hnané a stopáž 122 minut je totálně nesoudná, už radši pomlčím. Čekal jsem opravdu mnohem lepší kvalitu a větší zábavu. (02.01.2019)

Klasická kostra loserů v netradičním sportě. Je to skvěle obsazená a zahraná francouzská 'Vybíjená'. Jen to není čístě komedie s dobrým nábojem, ale zasahuje i do sociálních problémů postav, tady je zřetelný ten francouzský sociální realismus, který podobný námět odděluje od klasických patetických komedií. Dávám 4 za emocionální klimax u nečekaně skvělého konce. (04.07.2020)